Globalizace je znamením samoty

Globalizace
z lidí dělá masu

Žijeme ve světě, který se stále více globalizuje. Jedním z významných
znaků tohoto světa je uniformita: být takový jako ostatní. Uniformitu
stanovuje móda, reklama, televize atd. Platí to ale i pro "hodnoty"
doporučované v životě: být úspěšný, udělat kariéru, mít tu či onu
školu, vydělat peníze apod. Uniformita tak dělá z lidí dav, masu.

Dalším znakem globalizace je ztráta vztahů, neosobnost a anonymita.
Individualistický postoj, sobectví, samota a nuda jsou projevem
anonymity dnešní doby. Proti těmto znakům současné civilizace stojí
jako alternativa křesťanské náboženství. Víra se totiž může stát
cestou, jak si udržet určitou osobitost, svobodu a nezávislost ve
světě, který nás vměstnává do formičky uniformity a anonymity.

Bůh oslovuje
každého zvlášť

Křesťanská víra je především osobním vztahem člověka k Bohu. Tak se
proti neosobnímu a anonymnímu globálnímu světu staví vztah jednoho k
druhému. Bůh neoslovuje masu, ale každého jednotlivě. Na každého Bůh
primárně pamatuje a má ho neustále na zřeteli. Prorok Izaiáš píše:
"Vyryl jsem si tě do dlaní" (Iz 49,16). Jsem pro Boha jedinečný a
výjimečný. Bůh mě chce. On má neopakovatelný vztah ke každému.

Křesťanství
je náboženstvím přátelství

Křesťanství přináší ale ještě další převratnou skutečnost: Bůh
vstoupil do vztahu s člověkem i tělesně. Stal se jedním z nás a
oslovuje nás jménem. Vztah s Kristem je tak zcela konkrétní a zároveň
jedinečný.

Křesťanství je náboženstvím přátelství, dohody a smlouvy. Hebrejsky se
smlouva řekne berit, a toto slovo znamená nejen smlouvu, ale i svatbu.
Náš jedinečný vztah s Kristem má charakter toho nejhlubšího a
definitivního spojení mezi dvěma jedinci. Smyslem Kristova příchodu na
svět je uzavřít vztah neboli svatbu s člověkem. Stará smlouva na hoře
Sinaj je překonaná. Bůh se nabízí a dává se jedinému a jedinečnému
člověku. Vezměte a jezte, toto je mé tělo (Mt 26,26).

Bůh tě přijímá
takového, jaký jsi

Bůh se v Ježíši Kristu stává člověkem a při tom oslovuje každého
jménem. Křesťanství je náboženství povolání. Kristus oslovuje rybáře
na břehu Galilejského moře: "Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře
lidí" (Mk 1,17). I tebe oslovuje, ty jsi jedinečný a zároveň máš
jedinečné pozvání. "Přijímám tě takového, jaký jsi. S tvým životním
příběhem, minulostí, s problémy, výchovou, rodiči, určitými
postiženími a neschopnostmi." Přijetí absolutní autoritou je základem
přijetí sebe sama.

Boží ANO
k člověku

Jedinečnost křesťanství vidím v tom, že Bůh se k člověku zcela
připojil skrze smlouvu. Patříme neoddělitelně k sobě. Znamením tohoto
připoutání je křest. Křtem jsme ponořeni do Krista. V křestní formuli
se v češtině (ne příliš šťastně) říká: "Já tě křtím ve jménu ..." Přesný
překlad ale zní: "do jména ..." Do něj, do jeho jména jsme vloženi,
ponořeni, přičleněni. Křestní znamení je neodvo-latelné, definitivní.
Boží ANO k člověku je věrné.

Jedinečnost křesťanství spočívá
v nabídce jedinečného a svobodného vztahu
oproti uniformní anonymitě,
která je nám každodenně podsouvána.