Veselé Vánoce

„Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.
Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“
To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka:
‚Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,‘ to jest přeloženo ‚Bůh s námi‘.



Pohodu ve sváteční dny přejí Honza s Deltou.

Sdílení vánoční radosti s druhými, i když jsme sami zklamaní

Kouzlo Vánoc nespočívá ani tak v rozzářených výlohách a předvánoční nákupní horečce, ale v tom, že se sejde celá rodina. Musí se rozložit jídelní stůl, aby se za něj vešli i prarodiče a děti, a někdy také blízcí přátelé nebo osamělý soused. Kouzlo Vánoc, to je i radost z hraček, které děti našly pod stromečkem, radost z dárku od manžela, který dokázal vytušit, co jsem si potichu tolik přála. Je to radost z toho, že mohu druhému něco dát, že ho mohu něčím potěšit. A především: obrovská radost z toho, že se rodina může navzdory všem rozmíškám (a že jich bylo za celý rok nepočítaně!) nebo i vážnějším rozporům společně pomodlit.

Svátky však mohou člověku přinést i zklamání z nenaplněných očekávání. Nemluvím o ranní kocovině, žlučníkových záchvatech či výdajích, které nutně poznamenají lednový rozpočet, mám na mysli prázdná místa u štědrovečerního stolu, jež člověka tolik bolí: tady měl sedět „marnotratný syn“, který dnes prostě „musel“ za kamarády, tady manžel, který i letos musí být v práci, tady děti, které tento rok slaví Vánoce u druhých tchánů. A co teprve prázdná místa po našich blízkých, kteří nás v tomto roce navždy opustili! Čím je člověk starší, tím víc bolestně prázdných míst kolem sebe má. Mnozí křesťanští rodiče budou cítit i zklamání z toho, že jejich drazí s nimi sice zasednou u svátečního stolu, ale na půlnoční mši je už nedoprovodí, z toho, že svátky, jež nabízejí tak velké duchovní bohatství, lze prožít tak povrchně. V mnoha lidech vzbuzuje toto období všeobecného veselí spíše obavy, protože o to více pociťují svůj vlastní smutek.

Je možné smutek a zklamání, které nás mohou o svátcích čekat, přece jen poněkud zmírnit? Vánoční svátky nám především připomínají, že dávat je mnohem radostnější než brát. Poskytují nám příležitost vyjít ze sebe a soustředit se na druhé, vybízejí nás k soucitu s těmi, kdo tělesně nebo duševně trpí: ať už jsou to opuštěné manželky, vdovci, pacienti v nemocnicích, řidiči kamionů, vojáci v zahraničních misích… anebo všichni ti, kdo tráví Vánoce v uprchlických táborech nebo přímo v zemi, kde zuří válka. Jak se za takových okolností radovat?

Velký obdiv si zaslouží ti, kdo všemu navzdory dokážou na svá trápení, smutek a těžkosti zapomenout a sdílet radost s druhými. Svatý Pavel říká: „Plačte s plačícími,“ a hned dodává: „Radujte se s radujícími se.“ Nejlíp je těm, kdo mají vnímavé a soucitné srdce, a závist, vlastnost tak lidskou a pochopitelnou, dokážou odsunout stranou. Takoví lidé, kteří zapomenou sami na sebe, se pak mohou otevřít radosti, již prožívají ti druzí.

Mír do srdce může přinést pomyšlení na radost dětí okouzlených vánočním stromkem a dárky, na shledání všech generací jedné rodiny. Ve svých myšlenkách se můžeme připojit k radosti rodin, které se o svátcích usmířily, k radosti vězňů, k nimž přišel sloužit vánoční mši kněz nebo biskup, k radosti kněží, kteří jednou do roka uvidí úplně zaplněný kostel, k radosti členů kontemplativních řádů, kteří ve svých klášterech prožívají vánoční noc v chválách a poklidném usebrání, k radosti křesťanů oslavujících Vánoce v zemi, do níž se teprve před nedávnem vrátil mír.

Sdílet radost s druhými a zapomínat na své trápení: není to jeden z nejkrásnějších projevů křesťanské lásky? Napodobujeme tak nebeského Otce, který se o svaté noci radoval nad svým synem, děťátkem ležícím na seně, jemuž lidé jako přístřeší nabídli jen ubohou chatrč. A jestliže zapomenout na vlastní bolest nám připadá jako nedosažitelné hrdinství, jestliže se opravdu radovat nedokážeme, můžeme si alespoň říci, že pravděpodobně prožíváme opravdové Vánoce – podobné těm úplně prvním, kdy Panna Maria a svatý Josef v podmínkách, které si jen těžko dokážeme představit, poprvé spatřili Vládce pokoje.
<Jan Dadak><
www.dadakplanet.net

info z Prahy

KRISTOVA OBEC PRAHA Věstník číslo 9 20. prosince 2009 Kristova obec (zvonek Koinonia) Soukenická 8, Praha 1 (blízko Nám. Republiky), kristovaobec@centrum.cz ZAMYŠLENÍ PROSBY O MODLITBY V době, kdy mnoho lidí bilancuje a zároveň  Modleme se za Světu, která má perspektivu si přeje splnění nejrůznějších snů a přání nové práce v rámci projektu její známé, aby v novém roce, se ukazuje úžasná jí Bůh v tom požehnal. moudrost pisatele Přísloví. V následujících  Modleme se za naše město Prahu, za dvou verších je vyjádřena běžná starost o požehnání, pokoj a probuzení. živobytí, aniž by sklouzla k touze po  Modleme se za Věru a za její oči, aby jí Bůh bohatství. Jinými slovy – je zde vyjádřena opatroval a ochraňoval její zdraví. touha mít ten správný vztah se Stvořitelem  Modleme se za Alisu, aby se dítě včas a být dobrým svědectvím ve světě, důvěra, otočilo, a za rychlý a bezproblémový porod. že nás Bůh může zaopatřit a snaha o  Modleme se za duchovní růst – jednotlivě i pokoru a vděčnost za Jeho dary. za růst celého sboru a za jednotu nás všech Přemýšlejme v těchto dnech o v Kristu v našem sboru v Praze. následujících slovech, které jsou vlastně  Modleme se za všechny, kdo přes svátky modlitbou. cestují, aby je Pán ochraňoval: za Alenu, Paula s Ivou, Věru, Tomáše s Martinou.    OZNÁMENÍ „Vzdal ode mne šálení a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství!  Podívejte se na naše nové webové stránky Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby, na adrese www.kristovaobec.cz. tak abych přesycen neselhal a neřekl:  V neděli 27.12. bude u nás kázat Paul "Kdo je Hospodin?" ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno Rambags z Holandska.  Ve středu 23.12. a 30.12. se nekoná svého Boha." pravidelné studium Bible v Soukenické. Přísloví 30,8-9 Těšíme se na Vás ale opět v novém roce! PRAVIDELNÁ SETKÁNÍ Všichni jsou srdečně zváni!  Každou neděli ráno od 10.00 biblická hodina pro ženy nebo zpěv a od 11.00 bohoslužba. Scházíme se už v 9.30 na společnou kávu nebo snídani.  Ve středu večer od 18.00 zpěv a studium Bible (aktuálně: evangelium podle Marka).  V sobotu večer 22.00 modlitba za sbor. www.kristovaobec.cz

<Jan Dadak><
www.dadakplanet.net

Betlémské světlo v ČR

v sobotu 12.12.2009 do Brna

V sobotu 12.12.2009 přivezou brněnští skauti Betlémské světlo Pendolinem Českých drah spojem SuperCity Antonín Dvořák SC16, odjezd z Vídně je 15:33, příjezd do Brna na hlavní nádraží je v 17:30. V neděli 13.12.2009 pak bude Betlémské světlo slavnostně předáno na deváté ranní bohoslužbě v katedrále na Petrově.

Informace o Betlémském světe
Tradice, která má smysl

Stejně jako vloni i letos do všech našich domovů míří Betlémské světlo. Světlo, které se každoročně zapálí v Betlémě a pak putuje do všech domácností napříč Evropou, se tak dostává i k nám. Mít doma Betlémský plamínek a nenechat ho zhasnout po dlouhé cestě, znamená stát se součástí nekonečného řetězu domovů propojených symbolem naděje a duchovního poselství vánočních svátků. Staň se i ty poslem pokoje a přines toto světlo jako dar lidem ve svém okolí a zapoj je tak do velké rodiny lidí dobré vůle.

Kudy světlo putuje?

Do Evropy se Betlémské světlo dostane letecky díky rakouskému rozhlasu. Za naši republiku převezmou plamen ve Vídni brněnští skauti, kteří jej dopraví vlakem do Brna a později se postarají o rozvoz do všech koutů naší vlasti.
Skauti však světlo nerozvážejí jen vlakem, ale přinášejí ho zejména do kostelů, na náměstí měst a přímo do Vašich domovů. Světlo tak může získat každý.
Všechna místa, kam si pro Betlémské světlo můžete dojít, najdete na mapě v odkazu místní akce.

Aktuální info o rozvozu atd. betlemskesvetlo.cz

Základní info o Betlémském světle: Betlémské světlo září i v Česku

<Jan Dadak><
www.dadakplanet.net

Někteří lidé nechtějí slavit Vánoce

Vánoce jsou oslavou narození dítěte, které bude mít dokonale zpackaný život…

(Pavel Kubec)

Někdy mám pocit, že jsme si předvánoční shon zvykli vnímat jako jakési výkupné za vidinu vánoční pohody. Možná se chováme jako nějací herci, kteří vše usilovně připravují a nacvičují na vytouženou premiéru. Ještě je potřeba zařídit, udělat to či ono a jako poslední se správně naladit třeba nějakou tou koledou a pak už jen čekat, že všechno klapne. Máme přece o těchto svátcích naprosto přesnou představu.

Jenže se někdy může stát, že realita je dost jiná než náš dokonalý scénář. A pak někteří lidé raději Vánoce slavit ani nechtějí. Ty důvody mohou být od těch malicherných až po opravdu vážné – ztráta milované osoby, nejistota pramenící z nemoci, z tíživé sociální a ekonomické situace, zlé vzpomínky atd. Možná by pomohlo znovu se podívat do betlémských jeslí a neposlouchat přitom líbezné vánoční koledy, ale hlouběji se zamyslet nad starým vánočním příběhem.

Oslavujeme narození dítěte, jehož příchod na svět, natožpak jeho další život, nemá s naivní idylkou rozhodně nic společného. Narodil se v podstatě jako bezdomovec v ubohé stáji, už záhy s ním rodiče utíkají do cizí země, protože mu jde o život, v dospělosti zažije žal nad ztrátou přítele, nepochopení ze strany příbuzných, zradu a opuštění v rozhodující chvíli od nejbližších, posměch davu, který jej ještě před týdnem chtěl provolat králem, a nakonec potupnou smrt na kříži jenom proto, že několika lidem nabourával jejich náboženské představy.

Oslavujeme narození dítěte, které z lidského hlediska bude mít dokonale zpackaný život. A přece - celým jeho životem se táhne jako červená nit poselství nekonečné lásky a odpuštění, poselství o tom, že Bůh miluje člověka a sestupuje k němu na zem.

<Jan Dadak><
www.dadakplanet.net

Dárky - různá kriteria hodnocení

Dárky nemusí být finančně nákladné a nemusíte je kupovat každý týden. Někteří za nimi vůbec nehledají peníze, ale lásku. (Gary Chapman)

(Hana Pinknerová)

Vánoční dárky lze hodnotit podle mnoha kritérií. Můžeme je dělit podle toho, jak dlouho nám připomínají Vánoce. Některé dárky zazáří jako prskavky a zhasnou. Potěší, možná pobaví, pak je někam uklidím a při příštím jarním úklidu vyhodím do koše. Jiné dárky spontánně začlením do běžného provozu, stanou se součástí šatníku, vybavení domácnosti nebo knihovny a jejich souvislost s Vánocemi se vytratí. Příště mě při čtení knížky už nenapadne, že byla původně vánočním dárkem. 

Častým způsobem hodnocení dárků je porovnávání jejich finanční hodnoty. Ti, kdo používají tohoto kritéria, jsou nejšťastnější z dárků nejdražších. Dobře obstojí pravé perly, brilianty, zlato, klíčky od rychlých vozů, vzácné parfémy, pravé kožešiny či umělecká díla. 

Jsou ovšem lidé, kteří ocení spíše originalitu a vtip darovaného předmětu a na jeho hodnotě v penězích jim vůbec nezáleží. Největší úspěch u nich mají dárky velmi osobní s hezkým nápadem nebo velmi humorné. Je docela lhostejné, jsou-li vyrobeny z pravého zlata či z plastelíny.

Objevila jsem, že se mohu na dárky dívat ještě z dalšího úhlu pohledu. Jejich hodnota roste množstvím vložené lásky. Napadlo mne to o loňských Vánocích, kdy jsem v hromadě dalších dárků našla balíček od kamarádky. Ukrýval měkoučké bledě modré ručně pletené vlněné ponožky. Jak dobře mě zná, napadlo mne. Ví, že když jsem unavená nebo smutná, je mi zima. A sama je vyrobila... Nikdy jsem ponožky nepletla, ale moje babička kdysi ano. Pamatuju si, že uplést jeden pár jí trvalo asi tak tři dny. Představila jsem si, že moje kamarádka do dárku pro mne investovala tři dny času. To je hodně lásky – tři dny! A tak ty bledě modré ponožky patří k loňským nejcennějším vánočním dárkům. Vždycky mi při navlékání připomenou, že mě někdo měl tolik rád, že na mne myslel tři dny. Už jen ta vzpomínka mě zahřívá.

<Jan Dadak><
www.dadakplanet.net

Proč dodnes připomínáme nějakého Mikuláše?

 

který žil před 1700 lety...

(GM)

Napadlo vás někdy,
že váš život je ve srovnání
s nejrůznějšími "velkými" lidmi
a "celebritami" někdy možná
banální, šedivý, nezajímavý,
a že po vás jednou "nic nezbyde"?



Hodnotu všemu
dává láska

Nesmírnou, ba věčnou hodnotu
VŠEM lidským činnostem
dává láska.
Tedy i činnostem všedním
a z lidského hlediska
naprosto přízemním,
banálním a bezvýznamným...

Je proto dobré
nechtít dělat jen "velké věci",
ale je dobré nebát se dělat
i malé všední věci s "velkou láskou".
Jen tak se malé věci
stanou velkými a věčnými.



Věčnost je návratem
všeho dobrého z minulosti

Věčnost totiž není skokem do nějaké neznámé budoucnosti,
ale je mimo jiné i návratem všeho dobrého z minulosti.
Věčným návratem všeho dobra.

Proč si například dodnes - již 1700 let -
připomínámě nějakého svatého Mikuláše z nějaké Myry?
Žil totiž z lásky Boží, kterou poznal, přijal a šířil dál...

Bez lásky je totiž všechno k ničemu.
Jak naše "velké skutky",
tak i práce, vztahy, modlitba...



I my teď

I my teď můžeme prosit Boha,
ať v nás stále víc a více rozhojňuje lásku.

I my teď můžeme ve spolupráci s Bohem
naplňovat tento svět dobrem po malých dávkách.

I my teď můžeme dělat malé věci s velkou láskou
a dávat jim tak věčnou hodnotu.



Ať ve vás Pán
rozhojňuje stále víc
a více lásku!
/Bible 1 Sol (1 Tes) 3,12/

--
<Jan Dadak><
www.dadakplanet.net