Víra se nekupuje jako vysavač

(Notker Wolf)

Dovedete si představit otce, který by byl fotbalovým nadšencem, neděli co neděli by chodil na ligové zápasy, ale svému synovi by řekl: „Ty zůstaň doma. Nechci, aby ses ode mě tím fotbalovým nadšením nakazil. Nechci tě ovlivňovat, jestli se chceš nebo nechceš stát fotbalovým fanouškem.“ Myslím, že žádný otec by takový nesmysl neřekl. Vždyť člověk se stěží může rozhodnout pro něco, co zná jen z doslechu a s čím se nikdy nesetkal. Jen ten, kdo sám zažil jásot na stadionu, kdy publikum společně šílí i trpí, ví, oč při fotbale ve skutečnosti jde. A jen ten se může rozhodnout.

Když však jde o náboženství, uvažují mnozí lidé jako tento otec. Říkají: „Nechci své dítě ovlivňovat. Nechci mu předepisovat, co si má myslet a v co má věřit. A proto ho nenechám pokřtít. Proto ho také držím od kostela dál. Později, až bude dost staré, může se svobodně rozhodnout, jestli chce či nechce věřit v Boha.“ Může se svobodně rozhodnout? To sotva! Tak to přece nefunguje. Nikdo se nerozhodne pro něco, co vůbec nezná. Takové dítě se o Boha, o víru a o církev prostě nebude zajímat. To všechno mu bude cizí, možná dokonce nepříjemné. Ne, pro víru nebo proti ní se nelze rozhodnout, jako když se v obchodě rozhodujete, zda si koupíte vysavač. Víra není zboží a ani není samozřejmá. Víru je třeba si v životě uchovávat. A proto je třeba udělat vlastní zkušenost s Bohem. Proto musí mladý člověk vrůst do víry. Musí zažít společenství – při bohoslužbě, při církevních slavnostech. Musí být při tom, když se věřící společně modlí a zpívají, musí se nechat oslovit až do hloubi duše. Svoboda mladého člověka tím není omezena. Kdykoli se může rozhodnout, že to není jeho cesta. Ale v každém případě pak přinejmenším ví, o co v církvi a ve víře vůbec jde. Proto mám radu: pokud vám jde skutečně o svobodu vašeho dítěte, dejte je pokřtít. Dovolte mu, aby mohlo objevit tajemství víry. Tak se dozví a pochopí, o co nám křesťanům jde.

<Jan Dadak><
www.coffeelover.ic.cz

Lenoch si připadá moudřejší než deset zkušených (Př 26,16)

Pro lenocha platí, že systematicky nahrazuje činy pouhými slovy. Co nedokáže nebo spíše nechce dělat, to alespoň ‚okecá‘, z toho se vymluví. Za nějaký čas vlastní rozpor teorie a praxe přestane vnímat a třeba i učí druhé věcem, které sám dávno nežije.

Lenoch bývá lhář a alibista. Když dostane ve škole špatnou známku, je to vždycky chyba učitele. Přijde-li někam pozdě, protože se doma včas nezvedl od novin, řekne, že nejela tramvaj nebo že doma prasklo vodovodní potrubí. Raději vymýšlí různé konstrukce, aby nemusel přiznat, že měl prostě vyrazit z domu o deset minut dřív nebo že zaspal. „Kolik lží, aby se člověk vyhnul drobnému pokoření,“ říkával sv. farář z Arsu.

Rovněž mnohomluvnost a nedbalost v práci jdou často ruku v ruce: „Nebuď prostořeký ve svém hovoru, ani lenivý a nedbalý v tom, co děláš,“ napomíná Boží slovo (Sir 4,29). I Otcové pouště upozorňují, že mezi mnohomluvností a leností (acedií) bývá souvislost: „Omrzelost nebo lenost je – často tak jako pomlouvání – výhonkem nezkroceného jazyka. Je to uvolněnost duše, zemdlenost ducha, znechucení duchovními úkony“. A každý z nás už si asi vyzkoušel, že mnohomluvnost skutečně vyčerpává a zatemňuje duši, znemožňuje vnitřní soustředění a způsobuje jistou slabost vůle a mrzutost – kterou pak někteří přebíjejí ještě rozpustilejším neplodným mluvením či vtipkováním. 

Bylo mi asi sedmnáct, když jsme s jistou skupinkou mládeže trávili víkend duchovní obnovy na jedné faře v pohraničí. V sobotu odpoledne jsme nabídli místnímu faráři pomoc a on nás poslal zrýt a uklidit zahrádku. Rozdali jsme si nářadí, a pak se rozjela zábava. Zvláště vynikala skupina vysokoškolských studentů, kteří stáli opřeni o rýče a vedli nekonečné filosoficko-teologické dekadentní řeči a předháněli se ve vtipkování o všem možném. Za tři hodiny přijel otec V. z objížďky nemocných, našel kluky téměř na stejném místě, a ač byl jinak člověk mírný a laskavý, zjevně se rozčílil: „Tak vám pěkně děkuju. Tohle je ovšem křesťanství na ...,“ prohlásil, popadl rýč a před našimi zraky za dvacet minut zryl celý záhon sám. Bylo to zahanbující, ale ta lekce byla pro nás asi užitečnější než celá duchovní obnova. Od té doby si říkám, že na exerciciích pro mládež, zvláště pokud jsou z města a z paneláků, by kvůli rovnoměrnému rozvoji osobnosti neměla chybět fyzická práce (ve smyslu benediktinského hesla ora et labora). 

Podle výroku z Přísloví 26,16 jde ruku v ruce s leností rovněž ‚machrování‘. Ne nadarmo se říká, co Čech, to fotbalový trenér, a jak známo, většina z našich pivních sportovců už hodně dávno do míče nekopla. Jiní zase rádi vedou dlouhé kritické rozpravy o politice, aniž by se sami hodlali kdekoli angažovat pro věci veřejné. Pro další se stala koníčkem kritika církve, zvlčilé společnosti nebo kohokoliv, o koho zavadí jazykem. 

Kritizovat není zlé samo o sobě. Vždyť toto původem řecké slovo znamená posuzovat, rozlišovat, zvažovat, a to jsou naprosto nezbytné činnosti jakéhokoliv myslícího člověka. Celý problém spočívá v tom, kdo, co a jak posuzuje. 

<Jan Dadak><
www.coffeelover.ic.cz

Křesťanství není tělocvična

„Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán“ (Řím 5,5). Křesťanství není tělocvična, že bychom museli ze sebe lásku k bližnímu neustále potit, pořád se v ní „cvičit“.

Hezky o tom píše svatý Jan od Kříže v Živém plameni lásky. Říká, že Duch svatý je nejen oheň, který stravuje, ale také oheň, který nás přetváří „v příjemnou lásku“. Duch svatý, Boží příjemná láska, noří duši do slávy Boží a občerstvuje ji silou božského života, tedy dává člověku obrovskou radost, štěstí a naplnění, schopnost milovat. 

Ne že bychom neměli o lásku usilovat, a to i velmi konkrétně. Je to ale v první řadě Duch svatý, který otevírá člověka pro lásku. Zkušenost, že jsem Bohem přijímán a milován, dává člověku schopnost vyjít ze sebe a stát se darem pro druhé. 

Láska k bližnímu tedy není jen ovocem naší sebekázně a úsilí; je ovocem Ducha svatého (srov. Gal 5,22), rozšiřuje naše srdce.

<Jan Dadak><
www.coffeelover.ic.cz

Láska

Láska všemu věří a ve vše doufá

Anselm Grün

Nemohu psát o lásce, aniž bych zmínil Pavlovu velepíseň ve 13. kapitole 1. listu Korinťanům. Apoštol v ní neopěvuje ani lásku k bližnímu, ani lásku muže a ženy, ani lásku k Bohu. ale hovoří prostě jen o agapé, o lásce jako takové.

Tu chápe jako dar Ducha, jako duchovní sílu, která člověka proměňuje a dodává jeho životu novou chuť. Nevztahuje se tedy v prvé řadě k druhému člověku nebo k Bohu, nýbrž znamená kvalitu bytí a samostatnou sílu působící v lidském srdci a ovlivňující jeho slova i skutky. Jde koneckonců o božskou moc a tu člověk potřebuje k vydařenému životu. Ona - božský dar - uvádí lidský život na novou rovinu a vytváří člověku předpoklady, aby dokázal spásným způsobem přijmout sám sebe.

Podle Pavla ztrácí bez lásky všechno svou hodnotu. Můžeme žít superduchovně, můžeme mít dar prorocky promlouvat, můžeme být velkými mystiky, ale nemilujeme-li, nejsme nic. Dokonce můžeme obětovat svůj život Bohu, přesto je naše oběť bez lásky bezcenná. Pavel dále uvádí charakteristiku lásky, k níž nás uschopňuje Boží Duch- láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná (1 Kor 13,4)- rozšiřuje srdce. Pavel zde hovoří o makrothymos (velká odvaha, široké srdce). Široké srdce je všemu otevřeno a nepřipustí, aby je tak snadno ovládl hněv. Malicherný člověk má úzkostné srdce podobající se malému hrnci. Vaříme-li v něm vodu, rychle vzkypí. Stejně tak se malicherný člověk snadno dá strhnout hněvem, závistí či žárlivostí anebo jeho srdce začne něco předstírat a nadýmat se, protože vnímá svou malost. V apoštolově podání nepotřebuje láska žádnou z těchto negativních vlastností. Rozšiřuje srdce a v otevřeném srdci je pro všechno dost místa. Nikdo v něm není odsuzován, je dobrotivé. Láska hledí na všechno dobrým pohledem a proměňuje tak všechno k dobrému. Dokáže v člověku probudit dobro.



Láska nemyslí jen a jen na sebe

V dalším kroku rozvíjí Pavel způsob, jakým se láska dává. Nevypočítává tu nějaké mravní požadavky, ale ukazuje, jakým způsobem jedná ten, kdo se jí dá vést. Přisvojíme-li si ji tak, že se nám stane trvalou skutečností, způsobí, že začneme jinak jednat: Láska je shovívavá, láskaje dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy (1 Kor 13,4-6). Stěží lze vyjádřit krásnějšími slovy, jak láska dokáže člověka proměnit a vyzařovat z něho i do okolí. Nejde o nějaký výkon, nýbrž o projev zkušeností. Kdo se jí stal, chová se přesně podle apoštolova popisu.

Pavel uzavírá svou ódu na lásku nádherným veršem: (Láska) všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží (1 Kor 13.17). Řecký výraz pro vydržet je odvozen od slova: střecha, strop. Ona je tedy tou střechou a útočištěm chránícím dům našeho nitra před bouří a deštěm. Naplňuje-li nás, destruktivní nálady se v nás nedostanou ke slovu. Tak dokážeme nabídnout i jiným své ochranné přístřeší, pod nímž se cítíme v bezpečí a přijatí. Řecké sloveso vytrvat (hypomeinen) znamená v původním významu zůstat pod, podepírat. Láska je jako sloup nesoucí celý dům našeho lidství a chránící jej před nepřízní a závistí. Znamená tedy i ochranu a oporu.



Zůstane jenom láska

Láska je naplněním víry a naděje. Pavel ve své písni poukazuje na jednotu všech tří ctností. Láska souvisí s vírou, je nesena zásadní důvěrou v člověka, v život a v Boha, ale je také zároveň předpokladem víry, je jejím základem. Koho naplňuje, toho není třeba k víře přemlouvat, protože on nemůže jinak než věřit. Podobně je tomu ve vztahu lásky a naděje. Láska je jí naplněna. Nikdy se člověka nevzdává, ale doufá v něho a v to. že v něm Bůh probudí dobro. Platí to i opačným směrem: každá skutečná naděje potřebuje nezbytně lásku. protože ta je jejím prazákladem. Bez ní se naděje snadno zvrátí v troufalost anebo se scvrkne v pouhý optimismus. Láska nás učí doufat uprostřed pochybností a navzdory zklamání tím či oním člověkem nám dává naději v to, že milující Bůh vykoná zázrak i na něm a že ho dokáže proměnit.

Láska, jak říká svatý Pavel, nikdy nepřestává. Dar prorokování a dar mluvení jazyky jednou skončí. Láska neskončí nikdy, ani smrtí. Láskaje silnější než smrt. Bude nás naplňovat také ve věčném životě u Boha. Až budeme v Boží slávě, víra a naděje pominou. Zůstane jenom láska. Staneme se zcela láskou a v lásce budeme přebývat v Bohu.

<Jan Dadak><
www.coffeelover.ic.cz

Nízké sebevědomí brání lásce a vztahům

první krok k lásce je poznání vlastní hodnoty

(podle Garyho Chapmana)

Jediným nepřítelem pokory není pýcha, jak by se mohlo zdát. V pokorné lásce k druhým nám brání i to, neuvědomujeme-li si vlastní hodnotu.

Bill Wilson, zakladatel Anonymních alkoholiků, kdysi napsal: „Někdy se utápíme v pocitech viny a v nenávisti k sobě samotným. Rochníme se v této špíně a často nám to dokonce poskytuje zvrácené potěšení… Něco takového je pýcha naruby.“ Jsme-li skutečně pokorní, pak sami sebe nesnižujeme. Láska nás volá, abychom potvrzovali hodnotu druhých, ale volá nás i k tomu, abychom si byli vědomi hodnoty své.

Nízké sebevědomí nám mnohdy brání dávat a přijímat skutečnou lásku. Colin, třicátník žijící v Seattlu, zápasil s depresí a osaměním. Byl zasnouben s úspěšnou mladou ženou, která ho obdivovala. Bylo však pro něj těžké dát jí najevo svou lásku a jednou dokonce zasnoubení zrušil. Po čase je opět obnovil. V práci měl na starosti desítku zaměstnanců a pracoval na střední manažerské pozici, nicméně na pracovišti neměl žádné přátele. Vztahy mu působily spíše bolest než radost.

Mluvili jsme spolu v mé kanceláři a řeč se stočila na Colinovo dětství. Podobně jako mnoho jiných lidí, které jsem poznal, vyrůstal Colin v rodině, jež byla kritická a neschopná poskytovat povzbuzení. I v dospělosti mu znělo v uších: „Jsi nezodpovědný, hloupý, ošklivý, tlustý, ničemný.“ Čím déle jsme mluvili, tím mi bylo jasnější, že Colin nebude schopen mít někoho opravdu rád, dokud si neuvědomí, že on sám má velkou hodnotu. Jinými slovy, nebude schopen dát najevo lásku ani skrze pokoru, ani žádným jiným způsobem, dokud nepozná, že sám je hoden lásky.

Pro lidi jako Colin je prvním krokem k lásce rozpoznání vlastní hodnoty. Musí být vděčni za to, kým jsou, a za dary a schopnosti, jimiž byli obdařeni. Nemohou se snížit, dokud se nejprve nepovýší a nerozpoznají, že poselství, která slyšeli v dětství, jsou lživá. Jakmile rozpoznají vlastní hodnotu, začnou být schopni skutečné pokory.

<Jan Dadak><
www.coffeelover.ic.cz

Musí existovat radost, která nezávisí na vnějších okolnostech...

Radujte se stále

(Vojtěch Kodet)

"Radujte se stále v Pánu, opakuji, radujte se… Pán je blízko. O nic nemějte starost“ (Bible, Flp 4,4-6). To se to řekne! Jak se mám radovat, když rodinou vládne chřipka? Když se v práci kupí potíže? Když máme doma zase jak v ponorce? Když se finančně nedaří? 

Když psal Pavel list Filipanům, nebyl zrovna v záviděníhodné situaci. Seděl ve vězení, zbitý, spoutaný, s nohama v kládě. Před sebou dost nejasné vyhlídky. A kromě toho mu dělaly starosti zprávy z církevních obcí, které založil. A on je bezmocný! A poněvadž Pavel nebyl superman, vnucuje se myšlenka, že musí existovat radost, která nezávisí na vnějších okolnostech. Radost v Bohu, kterou svět nemůže dát, ale ani vzít.

<Jan Dadak><
www.coffeelover.ic.cz

Ička versus Éčka

Jste introvert?

Mozek introvertů a extravertů funguje odlišně

(Ludmila Křivancová)

Existují dva typy lidí: introverti a extraverti. Introvert je člověk obrácený do svého nitra, sílu k životu čerpá v samotě. Extravert je naproti tomu obrácený ven, do světa, energii čerpá mezi lidmi. 

Vzájemnému porozumění mezi introverty a extraverty by mohly pomoci následující dva dopisy. Jeden je od jedné skutečné extravertky a druhý od jedné skutečné introvertky:

Dopis introvertům

Mým milovaným Íčkům od jejich bláznivého Éčka (Íčka jsou introverti a Éčka extroverti. Nebudu to psát obecně, protože do jiných extrovertů nevidím tak dobře jako do sebe…)

Děkuju vám: 
- za vaše vytrvalé naslouchání
- za to, že když slíbíte, že se budete modlit, tak to opravdu děláte
- za to, že mluvíte málo, ale když něco řeknete, tak to většinou sedne
- za to, že na nás umíte vidět dobro a povzbuzovat nás
- za váš humor
- za vaši hloubku
- že nám mnohdy pomáháte, abychom se se svou hlučností, vášnivostí a energií sami přijali

Prosím: 
- když budete mít potřebu mlčet, tak nám to v jedné větě sdělte
- když vám svou hlučností a bláznivostí budeme přivádět k šílenství, tak na nás buďte laskaví
- když se vám s námi nebude chtít mezi lidi, tak se občas překonejte, uděláte nám tím velkou radost
- jsme tak jiní, že chápat vás nás stojí hodně sil, ostatně opačně určitě taky, když budete mít chuť a sílu mluvit, tak s námi mluvte o tom, co se ve vás děje, můžete nás velmi obohatit

Omlouvám se: 
- když máte pocit, že vám nedáváme prostor
- když vás nutíme k něčemu, co se vám příčí
- když na vás někdy nepříčetně řveme, protože vás nechápeme a vaše mlčení nás ubíjí
- když řekneme něco, co vás zraní. Jako vy to neumíte říct, my to často říct musíme, protože nás to dusí

Vaše Lída

Dopis extrovertům

Děkuji za to, 
- že existujete, bez vás by to byla děsná nuda
- že jste zábavní, že nás dokážete rozesmát
- že jste pohotoví, umíte pomoct, spoustu věcí zařídit (zvlášť ty na úřadech)
- že jste rození organizátoři, dokážete naplánovat a zorganizovat spoustu zajímavých akcí
- že přes rozdíly, co mezi námi jsou, se s námi přátelíte, že s námi uzavíráte manželství,že je vám s námi dobře, že se nám nevyhýbáte
- že jste kořením mého života

Prosím
- když se nechci do rozhovoru zapojit, respektujte to, neobracejte se na mě s „No a teď nechme mluvit Evu, už dlouho nic neřekla“
- když přijdu odkudkoliv, potřebuji čtvrthodinku o samotě „dobít baterky“, pak jsem schopná opět naslouchat
- za uvědomění si toho, že jsem spíš „vrba“, ne bavič

Omlouvám se
- že na pozvání kamkoliv, reaguji rozpačitě, neurčitě, nejsem hned nadšená, že občas hledám výmluvy. Potřebuji jen čas novou informaci vstřebat, psychicky se připravit a naladit
- že nemám hned potřebu mluvit a musím se nejdřív rozkoukat 
- že upřednostňuji psaní dopisů, e-mailů před telefonováním
- že nemám ráda přemlouvání a nerada přemlouvám
- že nechci chodit na místa, kde je spousta lidí, cítím, jak mi energie valem ubývá
- že nejlépe se cítím doma, ve svém, že nemám ráda změny.

Eva



Postavením introvertů ve světě, ve kterém mají navrch extraverti, se zabývá M. O. Lanyeová ve své knize Jste inrovert? (Ikar, 2006). Poutavým způsobem popisuje rozdíly mezi introverty a extraverty a na výzkumech ukazuje, že mozek introvertů a extravertů funguje odlišně. Součástí knihy je i test, pomocí kterého můžete sami zjistit, do které skupiny patříte právě vy. Jiný test osobnosti naleznete zde.

<Jan Dadak><
www.coffeelover.ic.cz

Nakupujte dráž, ale férověji

Fair Trade - obchod namísto almužny

Zboží „dotované“ 
okrádáním lidí 

Nejspíš se vám to už přihodilo: v supermarketu jste vybírali čokoládu, kávu nebo čaj a do ruky vám přišel balíček s nápadným modrozeleným logem. Protože byl o něco dražší než ostatní zboží, možná jste jej položili zase zpátky. Možná však ne – a od pokladny tak díky vám putovala část prodejní ceny až do rukou farmáře, který produkt vyrobil anebo na něj vypěstoval suroviny. Ačkoli se to může zdát samozřejmé, v rámci běžného způsobu obchodování mezi západním a rozvojovým světem to zdaleka tak samozřejmé není: aniž bychom si to uvědomovali, nejednou nakupujeme zboží „dotované“ okrádáním lidí na druhé straně zeměkoule. 



Otrokářské postupy

Kontrolu nad obchodem totiž drží velké nadnárodní společnosti a podle základního pravidla volného trhu „co nejnižší náklady, co největší zisk“ stlačují ke svému prospěchu výkupní ceny na minimální úroveň. V důsledku to znamená, že producenti v rozvojových zemích dostávají za svou produkci částky, jež mnohdy nepokryjí ani výrobní náklady. Výjimkou není ani to, že firmy neplatí svým zaměstnancům zdravotní a sociální pojištění, využívají otrokářské postupy, dětské dělníky, ignorují bezpečnost práce či ničí přírodní zdroje a životní prostředí. 



Fair Trade (FT) 
„spravedlivý obchod“

Přibližně před šedesáti lety proto vzniklo hnutí s názvem Fair Trade (FT), tedy „spravedlivý obchod“, jež představuje vyváženější alternativu obchodní spolupráce mezi dodavateli převážně ze zemí Asie, Afriky a Latinské Ameriky a západními společnostmi. Ty se v systému FT zavazují k dodržování pracovních práv, ochraně životního prostředí či k podpoře rozvoje producentů a osvětě mezi spotřebiteli. Podstatnou součástí dohody je též dlouhodobá smlouva o odběru zboží, jež oproti běžně fungujícím praktikám poskytuje producentům základní ekonomickou jistotu, a především pevně stanovená minimální výkupní cena produktu, stanovená tak, aby pokrývala výrobní náklady a důstojné živobytí farmářů. Zde také leží důvod, proč FT zboží bývá dražší než zboží konvenční: tato fixně daná částka totiž téměř vždy převyšuje cenu daného zboží na běžném trhu, pro nějž jsou přirozené nároky výrobců zanedbatelnou položkou. Konečná cena FT výrobku ještě mírně narůstá o příplatek určený třeba k výstavbě škol pro děti producentů, na zdravotnickou péči anebo na místní infrastrukturu.



Morální odpovědnost 
za nákup

Prvními fairtradovými výrobky na Západě byly patrně výšivky z Portorika, které se zásluhou několika křesťanských organizací objevily v poválečných letech v USA. Idea „obchodu místo almužny“ obratem inspirovala také evropské státy a jako plnocenný způsob rozvojové pomoci byla přijata i Organizací spojených národů: lidé v rozvojových zemích se totiž díky FT sami aktivně podílejí na svém vzestupu, místo aby vyčekávali další a další milodary, a tak se stávají méně závislými na západním světě. Dnes tak můžeme prostřednictvím FT koupit kávu, čaj, banány, rýži či keramiku, oblečení, hračky anebo nábytek – to všechno ve vysoké kvalitě, kterou zaručuje mezinárodní certifikační organizace FLO. Řada výrobků nese rovněž označení bio. K dostání jsou FT produkty především ve specializovaných kamenných obchodech, postupně se však objevují i v obchodech se zdravou výživou, nebo na internetu: nedávno otevřená adresa www.fairobchod.cz je kupříkladu ojedinělá nabídkou spravedlivých řemeslných výrobků či výběrem FT potravin. 

Některé výrobky lze na Západě najít i v řadě supermarketů, a to nejen ty trvanlivé. Velmi populární jsou například ve Švýcarsku Fair Trade banány. Více než 50 % trhu s banány zde již nese logo Fairtrade a podobně se situace vyvíjí i v Německu. Zákazníci tak firmám dávají jasně najevo, že je již nezajímá jen cena, ale také morální odpovědnost za koupi daného produktu. Tohoto faktu si už všiml i banánový koncern Chiquita, prozatím však přísná kritéria Fair Trade nedokázal splnit.

Systému Fair Trade se však věnují i neziskové organizace, zmiňme například Ekumenickou akademii Praha, pro níž je Fair Trade jedna z jejích aktivit. Podobně humanitární organizace Člověk v tísni zaměstnává v rámci svého projektu v Namibii 27 žen a 3 muže a nabízí k prodeji jejich tradiční výrobky. Čistý zisk z prodeje v České republice se pak vrací zpět do země Namů a Křováků.



Víte, kde poslanci pijí jen férovou kávu či čaj? 
(U nás to nebude...)

A zastoupení FT produktů na světovém trhu stále roste (v Česku až o 54 % ročně), například v německém Bundestagu nebo ve finském parlamentu již pijí výhradně férovou kávu či čaj. Pomoci pouhým nákupem věcí, jež se nám líbí, je totiž úžasně snadné. A máme-li jistotu, že malý středoamerický kluk poslouchal výklad učitelky, místo aby trhal v pralese kakaové boby na náš ranní šálek, může nás u srdce zahřát dvojnásob. A to za pár korun navíc určitě stojí…


Autor textu: ALENA SCHEINOSTOVÁ
Redakčně upraveno.
Nadpis a mezititulky: redakce webu vira.cz
Autor foto: Vojtěch Vlk

<Jan Dadak><
www.coffeelover.ic.cz

 Farář jde po vesnici a najednou vidí obrovský billboard, na něm je kříž a na kříži Ježíš. Pod křížem je nápis: "Naše hřebíky udrží všechno!" Farář je velmi pobouřen a proto se rozhodne pohovořit s majitelem železářství, kterému billboard patří. Vysvětlí majiteli, že takto tedy ne a majitel ho ujistí, že dá věci do pořádku. Druhý den jde farář na kontrolu billboardu. Na billboardu je prázdný  kříž, dole pod křížem se v blátě válí Ježíš a nápis praví : "S hřebíky od nás by se to nestalo!"

<Jan Dadak><
www.coffeelover.ic.cz

Trpělivost

Moc trpělivosti

Trpělivost dokáže lidi proměnit

(podle Garyho Chapmana)

Následující příběh nám ukazuje, jak je trpělivost mocná. Carol pracovala v nemocnici jako ošetřovatelka. Žádná z ošetřovatelek netoužila být přidělena k paní Bradleyové, která se zotavovala po zlomenině krčku. Paní Bradleyová udržovala „svou“ sestru v neustálém pohybu. Bylo jí moc horko nebo moc zima, tu potřebovala čerstvou vodu, sestra ji nezměřila krevní tlak správně, chtěla vyměnit povlečení… Zvonila na sestru každé dvě až tři minuty. Občas bylo slyšet až na chodbu, jak vyhrožuje, že svým příbuzným poví, s jakou špatnou péčí se setkává. „Tak, teď ji zkuste uspokojit vy,“ řekla ošetřovatelka Carol, když ráno nastupovala do služby. Carol se rozhodla, že se paní Bradleyové nebude vyhýbat. Vzala tento vztah jako výzvu. Ačkoli měla toho dne spoustu jiné práce, rozhodla se, že se pokusí projevit bezmeznou trpělivost s paní Bradleyovou. Chtěla splnit veškerá její přání ještě dříve, než je paní Bradlyeová vysloví.

„Máte čerstvou vodu, paní Bradleyová?“ zeptala se Carol, když nakoukla do pokoje. Za pět minut tam byla opět: „Nechybí vám nic, paní Bradleyová?“ A za chvíli znovu: „Vypadá to, že bude svítit sluníčko. Mám vám roztáhnout žaluzie?“ A nakonec: „Dostala jste dnes oběd včas?“ Paní Bradleyová zpočátku mačkala tlačítko jako dříve, tedy každých pár minut. Kolem poledne ji ale Carolyna trpělivost začala přemáhat. Carolyn ji téměř vždy předběhla a ptala se na její přání dříve, než stačila zazvonit.

„Domnívaly jsme se, že jde o zlou starou ženu, ale ona asi celou tu dobu spíše trpěla samotou,“ říká Carolyn. „Napadlo mě, že má vlastně strach. Když měla jistotu, že o ní vím, dokázala se uvolnit.“ Carolyna trpělivost vytvořila podmínky, kdy si Carolyn mohla začít paní Bradleyové vážit a kdy se paní Bradleyová postupně uvolnila. Na konci směny byla Carolyn vyčerpaná, leč spokojená. V době večeře přišel za paní Bradleyovou její syn a paní Bradleyová byla v dobré náladě. „Tohle je Carol. Je to nejlepší sestra, jakou jsem kdy poznala.“ 

Jistě, je mnohem snazší být trpělivý s lidmi, kteří jsou trpěliví s námi. Pokud se ale po setkání s netrpělivým člověkem uzavřeme do sebe, ztrácíme možnost spatřit, jakou moc by naše trpělivost mohla mít. Právě v těchto složitých situacích nás může překvapit, jak trpělivost dokáže lidi proměnit, rozhodneme-li se pro skutečnou lásku.

<Jan Dadak><
www.coffeelover.ic.cz

Garfield

<Jan Dadak><
www.coffeelover.ic.cz

Garfield

<Jan Dadak><
www.coffeelover.ic.cz

Jiří Grygar: Proč věřím v Boha?

Věřící vědec je možná v jisté výhodě... (Jiří Grygar) Vztah k Bohu je pro věřícího křesťana důvěrně osobní záležitostí, o níž se většinou ostýchá vyjadřovat veřejně; ne snad proto, že by se obával perzekuce či posměchu jako v dobách bojovně ateistické totalitní společnosti, ale z toho důvodu, že si je dobře vědom, jak nesnadné je popsat stav vlastního nitra běžným lidským jazykem a jak nesdělitelné jsou osobní prožitky, střádající se během vlastního života - života nezaměnitelného a jedinečného v celých dějinách vesmíru. Vidíte, právě mi uklouzlo slovo vesmír a jistě ne náhodou. Věřící přírodovědec je možná v jisté výhodě, že poznává Boha nejen subjektivně jako každý jiný člověk, ale také prostřednictvím předmětu svého bádání, jímž je vždy určitý uzoučký výsek poznávání kosmu, od hvězd po mořské hvězdice, od vůně květin po vůni kvarků, od přenosných chorob po přenos záření či genetické informace. Při své práci používá vysoce neosobní (objektivní) vědecké metody, která připadá neodborníkům až protivně studená a zpochybňující. Osvícenecký racionalismus minulého století, jenž dosud většina veřejnosti ztotožňuje s postojem současných vědců, víceméně naznačoval, že se při zkoumání přírody bez Boha docela dobře obejde, či - řečeno slovy Laplaceovými - "tuto hypotézu nikde nepotřebuje". Odtud také vyvěrala typicky ateistická víra marxistů, že věda postupně dokáže vysvětlit veškeré dění v přírodě, že neexistují věci vědecky nepoznatelné, nýbrž pouze dočasně nepoznané. Během XX. století však došlo v hlavních oborech přírodních věd k velmi významným objevům a posunu celkového pohledu na schopnost člověka postihnout pravé příčiny dějů a vztahů v přírodě a předešlá vědecká pýcha tím vzala patrně již definitivně za své. Mám tím na mysli zejména obecnou teorii relativity, kvantovou mechaniku a molekulární genetiku, jež ukázaly, jak naivní byly naše předešlé pokusy objasnit existenci a chod vesmíru jako jakéhosi gigantického věčného orloje, který pěkně tiká proto, že do sebe zapadají nějaká ozubená kolečka. Existence a vývoj vesmíru nám dnes připadá snad ještě tajemnější než v době, kdy naši předkové věřili na bohy blesku, vod a sopek. Troufám si proto tvrdit, že věřící přírodovědec může dnes svou víru v Boha opřít také o kvalifikovaný údiv nad podivuhodným řádem materiálního světa, jak to kdysi tak předvídavě a výstižně vyjádřil žalmista Páně: "Nebesa vypravují slávu Boha silného a dílo rukou jeho obloha zvěstuje" (Ž 19,2). ...

<Jan Dadak><
www.coffeelover.ic.cz

Garfield

<Jan Dadak><
www.coffeelover.ic.cz

Hromnice

Hromnice je lidový název pro Svátek Uvedení Páně do chrámu. Dříve jím končívala doba vánoční. Tento svátek připomíná událost, kdy Maria a Josef přinesli Ježíše 40 dní po jeho narození do jeruzalémského chrámu, aby ho odevzdali Bohu. Tento svátek byl od 10. století obohacen symbolem svěcení svící, které mají významnou symbolickou úlohu. Svíce, která sama sebe stravuje, aby jiným dala světlo...

Podkladem tohoto svátku Páně, který se slaví 2. února, je událost popsaná v Lukášově evangeliu 2,22-39 - obětování Páně v chrámě. Dnešní způsob liturgického slavení tohoto svátku má v sobě prvky z křesťanského Východu i Západu. Už v polovině 5. století je tento svátek na Východě slaven jako "Svátek setkání" (Hypapante - ipapánti ). V Římě je dokládáno světelné procesí, které mělo potlačit pohanský smírčí průvod (Amburbale). Ten procházel městem právě na začátku února. Svěcení svící se ujalo ještě v druhé polovině prvního tisíciletí v Galii.

<Jan Dadak><
www.coffeelover.ic.cz

Veselé Vánoce

„Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.
Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“
To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka:
‚Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,‘ to jest přeloženo ‚Bůh s námi‘.



Pohodu ve sváteční dny přejí Honza s Deltou.

Sdílení vánoční radosti s druhými, i když jsme sami zklamaní

Kouzlo Vánoc nespočívá ani tak v rozzářených výlohách a předvánoční nákupní horečce, ale v tom, že se sejde celá rodina. Musí se rozložit jídelní stůl, aby se za něj vešli i prarodiče a děti, a někdy také blízcí přátelé nebo osamělý soused. Kouzlo Vánoc, to je i radost z hraček, které děti našly pod stromečkem, radost z dárku od manžela, který dokázal vytušit, co jsem si potichu tolik přála. Je to radost z toho, že mohu druhému něco dát, že ho mohu něčím potěšit. A především: obrovská radost z toho, že se rodina může navzdory všem rozmíškám (a že jich bylo za celý rok nepočítaně!) nebo i vážnějším rozporům společně pomodlit.

Svátky však mohou člověku přinést i zklamání z nenaplněných očekávání. Nemluvím o ranní kocovině, žlučníkových záchvatech či výdajích, které nutně poznamenají lednový rozpočet, mám na mysli prázdná místa u štědrovečerního stolu, jež člověka tolik bolí: tady měl sedět „marnotratný syn“, který dnes prostě „musel“ za kamarády, tady manžel, který i letos musí být v práci, tady děti, které tento rok slaví Vánoce u druhých tchánů. A co teprve prázdná místa po našich blízkých, kteří nás v tomto roce navždy opustili! Čím je člověk starší, tím víc bolestně prázdných míst kolem sebe má. Mnozí křesťanští rodiče budou cítit i zklamání z toho, že jejich drazí s nimi sice zasednou u svátečního stolu, ale na půlnoční mši je už nedoprovodí, z toho, že svátky, jež nabízejí tak velké duchovní bohatství, lze prožít tak povrchně. V mnoha lidech vzbuzuje toto období všeobecného veselí spíše obavy, protože o to více pociťují svůj vlastní smutek.

Je možné smutek a zklamání, které nás mohou o svátcích čekat, přece jen poněkud zmírnit? Vánoční svátky nám především připomínají, že dávat je mnohem radostnější než brát. Poskytují nám příležitost vyjít ze sebe a soustředit se na druhé, vybízejí nás k soucitu s těmi, kdo tělesně nebo duševně trpí: ať už jsou to opuštěné manželky, vdovci, pacienti v nemocnicích, řidiči kamionů, vojáci v zahraničních misích… anebo všichni ti, kdo tráví Vánoce v uprchlických táborech nebo přímo v zemi, kde zuří válka. Jak se za takových okolností radovat?

Velký obdiv si zaslouží ti, kdo všemu navzdory dokážou na svá trápení, smutek a těžkosti zapomenout a sdílet radost s druhými. Svatý Pavel říká: „Plačte s plačícími,“ a hned dodává: „Radujte se s radujícími se.“ Nejlíp je těm, kdo mají vnímavé a soucitné srdce, a závist, vlastnost tak lidskou a pochopitelnou, dokážou odsunout stranou. Takoví lidé, kteří zapomenou sami na sebe, se pak mohou otevřít radosti, již prožívají ti druzí.

Mír do srdce může přinést pomyšlení na radost dětí okouzlených vánočním stromkem a dárky, na shledání všech generací jedné rodiny. Ve svých myšlenkách se můžeme připojit k radosti rodin, které se o svátcích usmířily, k radosti vězňů, k nimž přišel sloužit vánoční mši kněz nebo biskup, k radosti kněží, kteří jednou do roka uvidí úplně zaplněný kostel, k radosti členů kontemplativních řádů, kteří ve svých klášterech prožívají vánoční noc v chválách a poklidném usebrání, k radosti křesťanů oslavujících Vánoce v zemi, do níž se teprve před nedávnem vrátil mír.

Sdílet radost s druhými a zapomínat na své trápení: není to jeden z nejkrásnějších projevů křesťanské lásky? Napodobujeme tak nebeského Otce, který se o svaté noci radoval nad svým synem, děťátkem ležícím na seně, jemuž lidé jako přístřeší nabídli jen ubohou chatrč. A jestliže zapomenout na vlastní bolest nám připadá jako nedosažitelné hrdinství, jestliže se opravdu radovat nedokážeme, můžeme si alespoň říci, že pravděpodobně prožíváme opravdové Vánoce – podobné těm úplně prvním, kdy Panna Maria a svatý Josef v podmínkách, které si jen těžko dokážeme představit, poprvé spatřili Vládce pokoje.
<Jan Dadak><
www.dadakplanet.net

info z Prahy

KRISTOVA OBEC PRAHA Věstník číslo 9 20. prosince 2009 Kristova obec (zvonek Koinonia) Soukenická 8, Praha 1 (blízko Nám. Republiky), kristovaobec@centrum.cz ZAMYŠLENÍ PROSBY O MODLITBY V době, kdy mnoho lidí bilancuje a zároveň  Modleme se za Světu, která má perspektivu si přeje splnění nejrůznějších snů a přání nové práce v rámci projektu její známé, aby v novém roce, se ukazuje úžasná jí Bůh v tom požehnal. moudrost pisatele Přísloví. V následujících  Modleme se za naše město Prahu, za dvou verších je vyjádřena běžná starost o požehnání, pokoj a probuzení. živobytí, aniž by sklouzla k touze po  Modleme se za Věru a za její oči, aby jí Bůh bohatství. Jinými slovy – je zde vyjádřena opatroval a ochraňoval její zdraví. touha mít ten správný vztah se Stvořitelem  Modleme se za Alisu, aby se dítě včas a být dobrým svědectvím ve světě, důvěra, otočilo, a za rychlý a bezproblémový porod. že nás Bůh může zaopatřit a snaha o  Modleme se za duchovní růst – jednotlivě i pokoru a vděčnost za Jeho dary. za růst celého sboru a za jednotu nás všech Přemýšlejme v těchto dnech o v Kristu v našem sboru v Praze. následujících slovech, které jsou vlastně  Modleme se za všechny, kdo přes svátky modlitbou. cestují, aby je Pán ochraňoval: za Alenu, Paula s Ivou, Věru, Tomáše s Martinou.    OZNÁMENÍ „Vzdal ode mne šálení a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství!  Podívejte se na naše nové webové stránky Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby, na adrese www.kristovaobec.cz. tak abych přesycen neselhal a neřekl:  V neděli 27.12. bude u nás kázat Paul "Kdo je Hospodin?" ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno Rambags z Holandska.  Ve středu 23.12. a 30.12. se nekoná svého Boha." pravidelné studium Bible v Soukenické. Přísloví 30,8-9 Těšíme se na Vás ale opět v novém roce! PRAVIDELNÁ SETKÁNÍ Všichni jsou srdečně zváni!  Každou neděli ráno od 10.00 biblická hodina pro ženy nebo zpěv a od 11.00 bohoslužba. Scházíme se už v 9.30 na společnou kávu nebo snídani.  Ve středu večer od 18.00 zpěv a studium Bible (aktuálně: evangelium podle Marka).  V sobotu večer 22.00 modlitba za sbor. www.kristovaobec.cz

<Jan Dadak><
www.dadakplanet.net

Betlémské světlo v ČR

v sobotu 12.12.2009 do Brna

V sobotu 12.12.2009 přivezou brněnští skauti Betlémské světlo Pendolinem Českých drah spojem SuperCity Antonín Dvořák SC16, odjezd z Vídně je 15:33, příjezd do Brna na hlavní nádraží je v 17:30. V neděli 13.12.2009 pak bude Betlémské světlo slavnostně předáno na deváté ranní bohoslužbě v katedrále na Petrově.

Informace o Betlémském světe
Tradice, která má smysl

Stejně jako vloni i letos do všech našich domovů míří Betlémské světlo. Světlo, které se každoročně zapálí v Betlémě a pak putuje do všech domácností napříč Evropou, se tak dostává i k nám. Mít doma Betlémský plamínek a nenechat ho zhasnout po dlouhé cestě, znamená stát se součástí nekonečného řetězu domovů propojených symbolem naděje a duchovního poselství vánočních svátků. Staň se i ty poslem pokoje a přines toto světlo jako dar lidem ve svém okolí a zapoj je tak do velké rodiny lidí dobré vůle.

Kudy světlo putuje?

Do Evropy se Betlémské světlo dostane letecky díky rakouskému rozhlasu. Za naši republiku převezmou plamen ve Vídni brněnští skauti, kteří jej dopraví vlakem do Brna a později se postarají o rozvoz do všech koutů naší vlasti.
Skauti však světlo nerozvážejí jen vlakem, ale přinášejí ho zejména do kostelů, na náměstí měst a přímo do Vašich domovů. Světlo tak může získat každý.
Všechna místa, kam si pro Betlémské světlo můžete dojít, najdete na mapě v odkazu místní akce.

Aktuální info o rozvozu atd. betlemskesvetlo.cz

Základní info o Betlémském světle: Betlémské světlo září i v Česku

<Jan Dadak><
www.dadakplanet.net

Někteří lidé nechtějí slavit Vánoce

Vánoce jsou oslavou narození dítěte, které bude mít dokonale zpackaný život…

(Pavel Kubec)

Někdy mám pocit, že jsme si předvánoční shon zvykli vnímat jako jakési výkupné za vidinu vánoční pohody. Možná se chováme jako nějací herci, kteří vše usilovně připravují a nacvičují na vytouženou premiéru. Ještě je potřeba zařídit, udělat to či ono a jako poslední se správně naladit třeba nějakou tou koledou a pak už jen čekat, že všechno klapne. Máme přece o těchto svátcích naprosto přesnou představu.

Jenže se někdy může stát, že realita je dost jiná než náš dokonalý scénář. A pak někteří lidé raději Vánoce slavit ani nechtějí. Ty důvody mohou být od těch malicherných až po opravdu vážné – ztráta milované osoby, nejistota pramenící z nemoci, z tíživé sociální a ekonomické situace, zlé vzpomínky atd. Možná by pomohlo znovu se podívat do betlémských jeslí a neposlouchat přitom líbezné vánoční koledy, ale hlouběji se zamyslet nad starým vánočním příběhem.

Oslavujeme narození dítěte, jehož příchod na svět, natožpak jeho další život, nemá s naivní idylkou rozhodně nic společného. Narodil se v podstatě jako bezdomovec v ubohé stáji, už záhy s ním rodiče utíkají do cizí země, protože mu jde o život, v dospělosti zažije žal nad ztrátou přítele, nepochopení ze strany příbuzných, zradu a opuštění v rozhodující chvíli od nejbližších, posměch davu, který jej ještě před týdnem chtěl provolat králem, a nakonec potupnou smrt na kříži jenom proto, že několika lidem nabourával jejich náboženské představy.

Oslavujeme narození dítěte, které z lidského hlediska bude mít dokonale zpackaný život. A přece - celým jeho životem se táhne jako červená nit poselství nekonečné lásky a odpuštění, poselství o tom, že Bůh miluje člověka a sestupuje k němu na zem.

<Jan Dadak><
www.dadakplanet.net