neděle, září 20, 2009

Honza D. doporučuje článek na iDNES.cz

Čtenář serveru iDNES.cz (http://www.idnes.cz) jménem "Honza D." Vám
zasílá tento článek a připojuje následující vzkaz:

>>Stojí to za přečtení.

Celý článek zobrazíte kliknutím na následující odkaz:
http://zpravy.idnes.cz/kardinal-vlk-cirkev-musi-byt-ziva-pres-facebook-by-nefungovala-pbs-/domaci.asp?c=A090919_184658_domaci_jan

Kardinál Vlk: Církev musí být živá, přes Facebook by nefungovala

20. září 2009 05:05

Kardinál Miloslav Vlk připouští, že církvi v celé Evropě ubývá
"oveček". Nemyslí si však, že by stejně ubývalo i věřících. S dobou se
proměňuje i církev, podle Vlka ale nehrozí, že by se třeba mše konaly
jen po internetu. "Naše společenství musí být živé, přes Facebook by
něco podobného nefungovalo," říká.

MF DNES: Viliam Buchert

Redakce iDNES.cz nenese žádnou odpovědnost za text doplněný
odesílatelem e-mailu.
Nezaručuje také verifikaci e-mailové adresy odesílatele.
(Doporučení bylo odesláno: 20. září 2009 07:41)

čtvrtek, září 17, 2009

Aktivování naděje

Naděje znamená doufat,
když jsou věci beznadějné -
- nebo to vůbec není ctnost. (G. K. Chesterton)

Možná znáte příhodu o klukovi, který si k Vánocům přál fotbalový míč.
S velkým očekáváním přišel po zazvonění k ozářenému stromku a očima
hledal, který balíček by mohl skrývat kopací míč, ale ouha! Samé
placaté dárky, takzvané "měkkýše", které věstily novou šálu, košili
nebo pyžamo, zkrátka věci, co kluci za dárky vůbec nepovažují...


Chlapec své zklamání nedokázal potlačit a propukl v srdceryvný pláč.
Marně ho rodiče povzbuzovali, ať začne rozbalovat; už ho nic
nezajímalo. Někdo z rodiny se tedy chopil rozbalování za něj, a ejhle
- hned v druhém balíčku byl vytoužený míč! Nešlo ho poznat, protože
byl ještě vyfouklý...

Nevím, jestli se to skutečně takhle stalo, ale mnohým už tato příhoda
pomohla něco pochopit ohledně Božích darů. Nám může trochu osvětlit,
jak je tomu s křesťanskou nadějí.

Všichni asi víme, že naděje je ctnost poněkud zvláštní kategorie.
Spolu s vírou a láskou patří mezi takzvané teologální neboli božské
ctnosti, které údajně člověk obdrží darem od Boha už při křtu. Prostě
jsou v základním "balíčku", jak se dnes říká. Hmm..., napadne nás asi,
kde se potom stala chyba? Proč tedy všichni křesťané nepřekypují
nadějí, když ji přece od Boha obdrželi? A jestliže ji ve svém životě
postrádáme, můžeme vůbec něco dělat, je-li to božská ctnost, tedy dar
od Boha? Proč nám ji tedy Bůh nedává, když ji tolik potřebujeme?

Zdá se, že na tyto otázky dává odpověď právě příhoda chlapce s kopacím
míčem. Pochopitelně, měl-li si míče užívat, musel nejdřív objevit, že
jej opravdu dostal. Potom jej musel nahustit, ale ani to nestačilo:
bylo třeba naučit se s ním zacházet. Kdo sleduje fotbal vždycky jenom
s pivkem z gauče, může mít dojem, že udávat míči nohama v běhu správný
směr není až takový problém. Fotbalisté však vědí, kolik hodin
tréninku je třeba, aby souhra nohou s míčem byla přirozená a zdánlivě
bezproblémová.

Trochu podobné je to i s ctností naděje: Nejdřív po ní člověk musí
vůbec zatoužit, uvědomit si, že mu chybí a že to není dobře. Potom ji
potřebuje "nahustit", což se neděje vzduchem, ale Duchem svatým: on je
ten, kdo nám připomíná a oživuje Boží zaslíbení, na nichž naděje
spočívá, on je ten, jehož prostřednictvím dnes žijeme ve spojení s
Bohem, s Kristem.

A konečně, potřebujeme se naučit s ctností naděje zacházet, aktivovat
ji, kdykoli je třeba. Cílem je umět ji úplně přirozeně používat v
každodenním životě.

--
<Jan Dadak><
www.dadakplanet.net

středa, září 02, 2009

vtip

Jak se modlí počítačoví maniaci? Ve jménu otce, i syna, i ducha svatého ENTER.

--
<Jan Dadak><
www.dadakplanet.net

Meditace=méně spánku

Lidé, kteří pravidelně meditují, potřebují méně spánku

Lidé, kteří pravidelně meditují, potřebují méně spánku. Jsou větší
měrou sjednoceni v sobě samých a nepotřebují v boji o svou identitu
mínění druhých.

Mlčení jako oproštění, jako umírání a vyjití z tohoto světa nás činí
vnitřně svobodnými. Nelpíme už kromě Boha na ničem. To je důležité pro
naši každodenní práci a pro náš styk s lidmi.

Kdyby naše práce vyvěrala z této svobody vůči věcem i lidem,
odstranili bychom v sobě různá napětí. Mohli bychom věcněji pracovat,
protože bychom svou práci ustavičně nesměšovali s věcmi své vlastní
potřeby a tužby, a mohli bychom více pracovat, protože bychom
neinvestovali zbytečnou energii do něčeho tak vedlejšího, jako je
uznání a chvála.

Při svém pobytu v trapistickém klášteře pracoval H. Nouwen s mnichy v
různých dílnách. Pozoroval, jak ho ta práce vyčerpává. Zlobilo ho to.
Když však si to poznamenal do svého deníku, tu pojednou zjistil, co
bylo příčinou jeho vyčerpání:

"Myslím, že mé vyčerpání nevyvěrá ani tak z druhu práce, kterou dělám,
jako spíše z nedobrých napětí, která s prací spojuji. Měl bych zcela
prostě den prožívat v tichu a odevzdat se bez nátlaku dennímu řádu a
těm drobným pokynům, které najdu vždy na papírku u dveří."

Kdyby se vzdal svých přání dělat jen to, co je příjemné, kdyby se
prostě oddal práci, pak by ho ta práce tak nadměrně nezmáhala. Ale i u
prací, které mu "sedí", se cítí vyčerpán, protože příliš úzkostlivě
dbá na to, aby je konal mimořádně dobře a sklidil uznání od lidí. Když
mluví Nouwen s Johnem Eudesem, opatem kláštera, o své únavě, kterou
pociťuje vždy, když má co dělat s lidmi, ať už vede exercicie nebo
nějaký kurs, tu sám poznává:

"Do každého setkání vkládám příliš mnoho energie, jako bych pokaždé
měl znovu prokázat, že jsem skutečně hoden důvěry toho druhého." "Vy
vsázíte do hry celou svou totožnost a vždy začínáte od bodu nula,"
mínil John Eudes. "V tom bodě bude pro vás velmi důležitá modlitba a
meditace, protože v ní najdete svou nejhlubší identitu a to vás
uchrání před tím, abyste při práci s druhými dával do hry vždy celou
svou bytost." Řekl mi též, že je dokázáno, že lidé, kteří pravidelně
meditují, potřebují méně spánku. Jsou větší měrou sjednoceni v sobě
samých a nepotřebují v boji o svou identitu mínění druhých.
<Jan Dadak><
www.dadakplanet.net