neděle, června 28, 2009

K ČEMU ODPOČINEK POTŘEBUJEME

K ČEMU ODPOČINEK POTŘEBUJEME

Život člověka je naplněn převážně prací. Volný čas máme k tomu,
abychom si odpočinuli a mohli se rozvíjet i v jiných oblastech života.
Únava, která je naším věrným životním průvodcem, může být významným
ukazatelem naší přetíženosti. Někdy potřebujeme změnu, vzrušující a
záživnou činnost, ale jindy zklidnění a třeba jen soustředění na
vlastní dech. Volný čas a odpočinek je důležitým prostorem pro to,
abychom nabyli rovnováhy.

sobota, června 27, 2009

Reptání - otravování ovzduší

Když to tak dobře víš, pojď to předvést!

(podle Karla Herbsta)

Jeden muž si prý v životě stěžoval jen jednou. Neměl co na nohy a neměl peníze na boty. Pak potkal beznohého a ten byl šťastný. Od té doby nereptal. Reptání patří k životu a na první pohled se zdá zanedbatelné. 

Mojžíš to znal. Vedl vyvolený národ z otroctví do země zaslíbené, což bylo spojeno s obtížemi. Lidé měli žízeň, protestovali a křičeli: „Proč jsi nás vyvedl z Egypta?“ Za takových okolností se stává situace povážlivou. Jde nejen o to najít vodu či potravu, ale čelit těm, kteří zevnitř nahlodávají smysl samé cesty. Pak je třeba lidi nejen vést, ale neustále přesvědčovat o důvodech k vytrvalosti. To je úmorné. Chudák Mojžíš!

Jan Bosko považoval reptání, otravování ovzduší za zády, za největší mor. Každé společenství může fungovat, když v ní je duch spolupráce a dobrá vůle. Proto říkal, že nedoporučuje zvláštní pokání nebo umrtvování. Zasloužíte velkou odměnu a proslavíte naši práci, dokážete-li vzájemně snášet obtíže a těžkosti společného života. Místo aby se trousily poznámky o tom, co dělají druzí, ať se každý pokusí pokud možno rychle a dobře plnit úkoly jemu svěřené. Je opravdu zvláštní, že někdo přesně ví, co a jak by měli dělat ti druzí. Někteří by mohli být od minuty papežem. Když to tak dobře víš, pojď to předvést! Reptající mají často ruce v klíně. 

Kdo přijímá svůj díl odpovědnosti za celek, s radostí vnímá každý krok správným směrem. Kdo se naučil děkovat, zpravidla nereptá. Člověk, který děkuje za maličkosti, bývá většinou spokojený, nic nepovažuje za samozřejmost.

sobota, června 13, 2009

Proč si vážit zdraví...

Překonal jsem životní krizi a začal se vracet do normální života. Když
tu přišla nenadálá zpráva jako blesk z čistého nebe. Máte rakovinu
ledviny v pokročilém stadiu, oznámili mi doktoři. Čtenář Lumír napsal
další kapitolu našeho seriálu Můj boj s nemocí.

Bylo mi 43 let, rok předtím jsem po 12 letech ukončil podnikání,
bohužel s dluhy. V té době jsem byl již několik let rozvedený, žili
jsme společně se synem, kterému bylo 16 let. Nepodlehl jsem však
panice, našel si zaměstnání a všechny potíže s dluhy se dařilo řešit.

Dokonce se má životní cesta zkřížila s příjemnou ženou a začal
nádherný vztah. Začínal jsem nový život, opojen láskou, syn mi svým
prospěchem na střední škole dělal jen radost a já se po několika
letech stresu a trápení vracel do normálního, šťastného života.

Začalo to narůžovělou močí

Abych co nejrychleji splácel své dluhy, pracoval jsem mnohdy i o
víkendu. Tak tomu bylo i v onen den, kdy jsem zpozoroval nejdříve
narůžovělou moč. "To bude z nějakého jídla," říkám si, ale následné
kousky sražené krve mne donutily k zamyšlení a k úsudku, že mi snad
nějaký ledvinový kámen poranil močové cesty.

Také obava z bolesti, která toto onemocnění mnohdy provází, mne
dovedla na lékařskou pohotovost v nemocnici, kde jsem se ocitl na
urologickém oddělení. Slova lékaře, že musíme nejdřív vyloučit
rakovinu ledviny, jsem bral tak, že se mne něco takového přece nemůže
týkat. Cítím se přece dobře, a to, že jsem zhubl čtyři kila, jsem
přičítal vyšší pracovní aktivitě.

Pár minut nato jsem již pozoroval vážnou tvář lékařky při
ultrazvukovém vyšetření mého břicha a po jejím dotazu, zda ta žena
sedící v čekárně je mi blízká a zda může přijít do ordinace, mi
docházelo, že něco nebude v pořádku.

Následná slova, že na pravé ledvině je nádor o velikosti 12
centimetrů, zněla jako odněkud z hlubin.

Měli jsme slzy v očích

Má přítelkyně se od této chvíle stala mou velkou oporou a to jen
utvrzovalo mé vědomí o tom, jak úžasnou ženu mi osud přihrál.

Doma jsem o svém zdravotním stavu řekl synovi a ještě ten den jsme
uzavřeli dohodu. Já udělám a podstoupím vše pro to, abych se uzdravil,
a syn zase vše pro to, aby úspěšně odmaturoval a vystudoval vysokou
školu. Abychom to mohli společně na promocích vše oslavit.

Se slzami v očích, ale s přesvědčením, že to tak bude, jsme si plácli.
Podobně jako i s dcerou, která s námi již nebydlela a již prvním
rokemstudovala vysokou školu.

Lékaři nepochybovali o tom, že jde o zhoubný nádor. Upozornili mě, že
rakovina ledvin je zrádná, protože v době, kdy se objeví její první
příznaky, bývá již většinou pozdě a její nádory v raných stadiích se
diagnostikují prakticky jen při náhodných vyšetřeních.

Hned na druhý den následovalo vyšetření CT, při předoperačním
vyšetření bylo navíc zjištěno, že mám neléčenou cukrovku. Poté jsem
byl okamžitě hospitalizován, aby se cukrovka pomocí inzulinu dostala
pod kontrolu, a za pár dnů jsem se již probral po operaci na jednotce
intenzivní péče.

Sice v bolestech, ale s uspokojivým pocitem, že už žádnou rakovinu
nemám. Při operaci mi byla odstraněna napadená ledvina, ledvinové
pouzdro a nadledvinky včetně okolní tkáně a mnoha zvětšených uzlin.

Těšil jsem se domů, jenže...

Rychle jsem se zotavoval a těšil se domů, než přišla další ledová
sprcha v podobě nepříznivých výsledků z histologie. Dle očekávání se
potvrdilo, že jde o Grawitzův tumor, který je velmi agresivní.

Navíc se ukázalo, že hlavní ledvinová céva byla ve velké míře napadena
nádorem, čímž se dostaly nádorové buňky až do krevního oběhu. Zvlášť
znepokojující byl fakt, že byly prokázány metastázy v uzlinách.

Primář urologického oddělení, kde jsem se operaci podrobil, mi při
pohovoru oznámil, že můj stav je velmi vážný, a byl jsem odeslán do
onkologického centra.

... rakovina byla v nejpokročilejším stadiu

Lékař na onkologii byl o mém stavu již informován. Svůj návrh na další
postup konzultoval s ostatními onkologickými pracovišti u nás i v
zahraničí.

Při otevřeném rozhovoru s lékařem jsem byl informován o tom, že mé
onemocnění rakovinou ledviny bylo zařazeno do IV., tedy
nejpokročilejšího stadia onemocnění. U těchto stadií rakoviny ledviny
by v minulosti následovalo ozařování a imunoterapie, od čehož se ovšem
již upustilo. Poslední studie totiž prokázaly, že tato zajišťovací
léčba je zcela neúčinná, nemá žádný vliv na délku života, a navíc
zhorší jeho kvalitu.

Léčba by byla zahájena v případě, že by se prokázaly orgánové
metastázy, v tomto případě by šlo o biologickou léčbu, která však v té
době nebyla běžně dostupná tak, jako je tomu dnes.

Nikdy nebudu vyléčen

Následovalo několik vyšetření, žádné orgánové metastázy se neprokázaly
a já nemusel i přes tak pokročilý stav onemocnění podstoupit ozařování
či chemoterapii. Jelikož rakovina ledviny může začít metastázovat i po
mnoha letech - po 15 a více.

Nikdy nebudu moci mluvit o vyléčení. O tom, jak velké riziko recidivy
s sebou nese rakovina ledviny, jasně hovoří neúprosné statistiky, o
nichž se nebudu více zmiňovat, protože je třeba myslet pozitivně a
hlavně nepodléhat žádné skepsi.

Jako rizikový pacient jsem neustále pod onkologickou kontrolou. Asi
půl roku po operaci byl u mne při CT vyšetření diagnostikován neznámý
útvar v břichu, naštěstí se ukázalo, že nejede o nádor. Nyní
pravidelně absolvuji vyšetření na PET/CT.

Mimochodem, syn v těchto dnech úspěšně složil zkoušku dospělosti a byl
přijat na vysokou školu, vše tedy směřuje k té společné oslavě mého
zdraví a jeho úspěchu při promocích.

Z vlastní zkušenosti musím říci, že zásah do života v podobě
těžkénemoci vede k přehodnocení priorit a hodnot, pohledu na život i
ke změně životosprávy. Užívám si každého dne a všeho hezkého, co život
přináší, společně se přítelkyní, která mi byla a je velkou oporou.

Tímto příběhem jsem chtěl říci, že jakkoliv vypadá nemoc hrozivě, není
rozhodně na místě podléhat skepsi a zbavovat se víry v uzdravení.

neděle, června 07, 2009

Reporting

Living in Myanmar has been a real experience so far.  Spiders as big as your fist in the kitchen, poison snakes on the back porch, and Government monitors watching and reporting our every move.  Telephone and all E-mail monitored by Big Brother and the list goes on and on. 20 or 30 truck loads of riot police roam the city putting down demonstrations and showing force to intimidate the opposition party.  Much like pre 1989 Eastern Europe except they are not communist and allow free enterprise.   For these reasons our E-mail reports will be much less frequent and sent only when we get outside the country like now while we are back in Cambodia on the Ship of Life.
    The church is growing and because of the Government restrictions on us, local Christians must be the ones doing all the public work.  Our job is training, advising and encouraging.  We have daily contact with the Christians and spend lots of time advising and helping them work through situations.  They understand how to work with the restrictions the government has placed on them and just need to be encouraged.
    They requested a weekly meeting of two to three hours to discuss Bible questions they have and we are meeting each Saturday from 3 to 6 for that purpose.  Their questions show their strong desire to grow and that they are evangelizing among their friends because that is where most of the questions are coming from. 
    Their love for Singing is unique.  They want to learn very song they ever heard or saw and have two or three hours singing practice every week.  At their request we have been able to help them learn many new songs  and have asked Brother and Sister Claude Lewis who have been here several times, to get their family to make a recording of the songs that the Burmese can sing-a-long with.
    Wes and Glena Harrison passed through on their way to Mandalay where they work a month each summer with a congregation up there.  They are long times friends and co-workers from our days together in Germany so the reunion was sweet, though brief.
    The relief work in the Delta continues to go forward.  Deliveries to those who lost everything, continue to nine villages and people are coming to the Lord.   We are planning a September effort to bring the newly converted men together for a week for intensive Bible study as we help them plant new churches in the cyclone Nargis devastated region.    
    We believe the future in Myanmar is very bright and tankful God is allowing us to help shape it.
 
CAMBODIA: We were greeted with the baptism of four on our first day back in Cambodia.  We will be starting a new intern program next week to bring preacher students from the Sunset Bible school in Phnom Penh on board ship and train them in village evangelism for the next 2 months while we are on board.  This is something we have desired for a long time and it is finally coming to fruition.
 
None of these things would be possible without your partnership.  You provide the prayer, the concern and the finances and we provide the hands on labor.  May God bless you for your love for the lost and suffering of this world and for your willingness to form this partnership with us to proclaim the WORD in Asia where 63% of the worlds population resides, mostly without having ever heard the name of Jesus. 

William E. "Bill" McDonough
International Director
Partners In Progress
www.partnersinprogress.org

 
 
 




We found the real 'Hotel California' and the 'Seinfeld' diner. What will you find? Explore WhereItsAt.com.