Church of Christ- Církev Kristova

Bible po kapkách

2010-09-13T05:37:00.001+01:00

Posádka letěla v noci do cizí země, kde měla na smluveném místě s letadlem přistát a předat důležitý náklad. Stalo se to během druhé světové války. Po několikahodinovém letu začaly navigační přístroje v letadle hlásit, že už jsou přesně nad určeným místem a že je třeba brzy přistát. I rádiové spojení s řídící věží dole na zemi udávalo pokyn: Jste na místě, přistaňte! Posádka ale navigačním přístrojům neuvěřila, protože celý let z mateřské základny na místo určení byl zatím velmi krátký. Dalo se totiž lehce spočítat, jak dlouho je třeba letět, než budou skutečně u cíle. Ve vzduchu však zatím byli o celou třetinu méně času. Říkali si: „Není možné, abychom tam byli tak rychle. Navigační přístroje patrně selhaly.“ Jak si ale vysvětlit, že i řídící věž opakovala výzvu „jste na místě, je třeba přistát“? Patrně se dostala do rukou nepřítele a záměrně začala vysílat dezinformace, aby všechna letadla ve vzduchu zmátla... „Ano, poletíme dál,“ rozhodl kapitán, „je nemožné, abychom byli na místě za tak krátkou dobu.“ Letadlo pokračovalo dál a přes opakované hlášení a signalizaci navigačních přístrojů nepřistálo.

Posádku ani zmíněný stroj již nikdo nespatřil. Doslali se někam daleko nad moře, kde jim nakonec došlo palivo. Na návrat už bylo pozdě. Zřítili se do moře.

Jak se to mohlo stát? Té noci nastalo velmi silné proudění vzduchu (přes 130 km/hod), které bylo schopno unášet i letadla. Vzdálenost, kterou bylo obvykle možné přeletět za tři hodiny, šlo najednou překonat mnohem rychleji. Unášel je rychlý vítr, proto se ke svému cíli na pobřeží dostali velmi brzy, jak správně signalizovaly navigační přístroje i řídící věž. Posádka tomu ovšem nevěřila, spolehla se sama na sebe, a to se jí té noci stalo osudným.

Osudové chyby se mohou stát i v lidském životě. Na něj může být krátká i nejmodernější technika. Jeho spolehlivým kompasem tak zůstává Bůh ve svém Slově. Ukazuje nám, jak moudře a správně žít, jak milovat, jak věřit a kudy vede cesta do nebe. Dokáže nás provést různými bolestmi, osobním trápením a nakonec třeba i údolím stínu smrti. I v době satelitní navigace se potřebujeme znovu a znovu vracet k tomu, co říká náš Pán, jeho Slovo přijímat, promýšlet, nechat se jím vést a vštěpovat si jej do paměti. Setkávat se s Božím Slovem jen v neděli a jen v kostele může být přece jen málo...

V lednu loňského roku spatřil světlo světa fotoblog s názvem „Bible po kapkách“, který až do dnešní doby vydržel s pravidelnou aktualizací. Autor(duchovní Církve bratrské) v něm spojuje známé i méně známé biblické verše s vlastními fotografiemi s cílem, abychom se třeba jen po malinkých kapkách k Bibli pravidelně vraceli a nechali se jí znovu oslovit. Vždyť ta může být vykládána nejenom ústy z kazatelny, ale třeba i pohledem objektivu. Pokud však neskončíme jen u kliknutí myší a něco z uvedeného se dotkne i našeho srdce, jistě to nezůstane bez užitku... Více už nahttp://grulichs.blogspot.com.

Zpracováno podle Petra Grulicha
<Jan Dadak><
www.coffeelover.ic.cz

Víra se nekupuje jako vysavač

2010-08-28T06:28:00.001+01:00

(Notker Wolf)

Dovedete si představit otce, který by byl fotbalovým nadšencem, neděli co neděli by chodil na ligové zápasy, ale svému synovi by řekl: „Ty zůstaň doma. Nechci, aby ses ode mě tím fotbalovým nadšením nakazil. Nechci tě ovlivňovat, jestli se chceš nebo nechceš stát fotbalovým fanouškem.“ Myslím, že žádný otec by takový nesmysl neřekl. Vždyť člověk se stěží může rozhodnout pro něco, co zná jen z doslechu a s čím se nikdy nesetkal. Jen ten, kdo sám zažil jásot na stadionu, kdy publikum společně šílí i trpí, ví, oč při fotbale ve skutečnosti jde. A jen ten se může rozhodnout.

Když však jde o náboženství, uvažují mnozí lidé jako tento otec. Říkají: „Nechci své dítě ovlivňovat. Nechci mu předepisovat, co si má myslet a v co má věřit. A proto ho nenechám pokřtít. Proto ho také držím od kostela dál. Později, až bude dost staré, může se svobodně rozhodnout, jestli chce či nechce věřit v Boha.“ Může se svobodně rozhodnout? To sotva! Tak to přece nefunguje. Nikdo se nerozhodne pro něco, co vůbec nezná. Takové dítě se o Boha, o víru a o církev prostě nebude zajímat. To všechno mu bude cizí, možná dokonce nepříjemné. Ne, pro víru nebo proti ní se nelze rozhodnout, jako když se v obchodě rozhodujete, zda si koupíte vysavač. Víra není zboží a ani není samozřejmá. Víru je třeba si v životě uchovávat. A proto je třeba udělat vlastní zkušenost s Bohem. Proto musí mladý člověk vrůst do víry. Musí zažít společenství – při bohoslužbě, při církevních slavnostech. Musí být při tom, když se věřící společně modlí a zpívají, musí se nechat oslovit až do hloubi duše. Svoboda mladého člověka tím není omezena. Kdykoli se může rozhodnout, že to není jeho cesta. Ale v každém případě pak přinejmenším ví, o co v církvi a ve víře vůbec jde. Proto mám radu: pokud vám jde skutečně o svobodu vašeho dítěte, dejte je pokřtít. Dovolte mu, aby mohlo objevit tajemství víry. Tak se dozví a pochopí, o co nám křesťanům jde.

<Jan Dadak><
www.coffeelover.ic.cz

Lenoch si připadá moudřejší než deset zkušených (Př 26,16)

2010-08-28T06:21:00.000+01:00

Pro lenocha platí, že systematicky nahrazuje činy pouhými slovy. Co nedokáže nebo spíše nechce dělat, to alespoň ‚okecá‘, z toho se vymluví. Za nějaký čas vlastní rozpor teorie a praxe přestane vnímat a třeba i učí druhé věcem, které sám dávno nežije.

Lenoch bývá lhář a alibista. Když dostane ve škole špatnou známku, je to vždycky chyba učitele. Přijde-li někam pozdě, protože se doma včas nezvedl od novin, řekne, že nejela tramvaj nebo že doma prasklo vodovodní potrubí. Raději vymýšlí různé konstrukce, aby nemusel přiznat, že měl prostě vyrazit z domu o deset minut dřív nebo že zaspal. „Kolik lží, aby se člověk vyhnul drobnému pokoření,“ říkával sv. farář z Arsu.

Rovněž mnohomluvnost a nedbalost v práci jdou často ruku v ruce: „Nebuď prostořeký ve svém hovoru, ani lenivý a nedbalý v tom, co děláš,“ napomíná Boží slovo (Sir 4,29). I Otcové pouště upozorňují, že mezi mnohomluvností a leností (acedií) bývá souvislost: „Omrzelost nebo lenost je – často tak jako pomlouvání – výhonkem nezkroceného jazyka. Je to uvolněnost duše, zemdlenost ducha, znechucení duchovními úkony“. A každý z nás už si asi vyzkoušel, že mnohomluvnost skutečně vyčerpává a zatemňuje duši, znemožňuje vnitřní soustředění a způsobuje jistou slabost vůle a mrzutost – kterou pak někteří přebíjejí ještě rozpustilejším neplodným mluvením či vtipkováním.

Bylo mi asi sedmnáct, když jsme s jistou skupinkou mládeže trávili víkend duchovní obnovy na jedné faře v pohraničí. V sobotu odpoledne jsme nabídli místnímu faráři pomoc a on nás poslal zrýt a uklidit zahrádku. Rozdali jsme si nářadí, a pak se rozjela zábava. Zvláště vynikala skupina vysokoškolských studentů, kteří stáli opřeni o rýče a vedli nekonečné filosoficko-teologické dekadentní řeči a předháněli se ve vtipkování o všem možném. Za tři hodiny přijel otec V. z objížďky nemocných, našel kluky téměř na stejném místě, a ač byl jinak člověk mírný a laskavý, zjevně se rozčílil: „Tak vám pěkně děkuju. Tohle je ovšem křesťanství na ...,“ prohlásil, popadl rýč a před našimi zraky za dvacet minut zryl celý záhon sám. Bylo to zahanbující, ale ta lekce byla pro nás asi užitečnější než celá duchovní obnova. Od té doby si říkám, že na exerciciích pro mládež, zvláště pokud jsou z města a z paneláků, by kvůli rovnoměrnému rozvoji osobnosti neměla chybět fyzická práce (ve smyslu benediktinského hesla ora et labora).

Podle výroku z Přísloví 26,16 jde ruku v ruce s leností rovněž ‚machrování‘. Ne nadarmo se říká, co Čech, to fotbalový trenér, a jak známo, většina z našich pivních sportovců už hodně dávno do míče nekopla. Jiní zase rádi vedou dlouhé kritické rozpravy o politice, aniž by se sami hodlali kdekoli angažovat pro věci veřejné. Pro další se stala koníčkem kritika církve, zvlčilé společnosti nebo kohokoliv, o koho zavadí jazykem.

Kritizovat není zlé samo o sobě. Vždyť toto původem řecké slovo znamená posuzovat, rozlišovat, zvažovat, a to jsou naprosto nezbytné činnosti jakéhokoliv myslícího člověka. Celý problém spočívá v tom, kdo, co a jak posuzuje.

<Jan Dadak><
www.coffeelover.ic.cz

Křesťanství není tělocvična

2010-08-05T05:28:00.001+01:00

„Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán“ (Řím 5,5). Křesťanství není tělocvična, že bychom museli ze sebe lásku k bližnímu neustále potit, pořád se v ní „cvičit“.

Hezky o tom píše svatý Jan od Kříže v Živém plameni lásky. Říká, že Duch svatý je nejen oheň, který stravuje, ale také oheň, který nás přetváří „v příjemnou lásku“. Duch svatý, Boží příjemná láska, noří duši do slávy Boží a občerstvuje ji silou božského života, tedy dává člověku obrovskou radost, štěstí a naplnění, schopnost milovat.

Ne že bychom neměli o lásku usilovat, a to i velmi konkrétně. Je to ale v první řadě Duch svatý, který otevírá člověka pro lásku. Zkušenost, že jsem Bohem přijímán a milován, dává člověku schopnost vyjít ze sebe a stát se darem pro druhé.

Láska k bližnímu tedy není jen ovocem naší sebekázně a úsilí; je ovocem Ducha svatého (srov. Gal 5,22), rozšiřuje naše srdce.

<Jan Dadak><
www.coffeelover.ic.cz

Láska

2010-06-29T05:29:00.001+01:00

Láska všemu věří a ve vše doufá

Anselm Grün

Nemohu psát o lásce, aniž bych zmínil Pavlovu velepíseň ve 13. kapitole 1. listu Korinťanům. Apoštol v ní neopěvuje ani lásku k bližnímu, ani lásku muže a ženy, ani lásku k Bohu. ale hovoří prostě jen o agapé, o lásce jako takové.

Tu chápe jako dar Ducha, jako duchovní sílu, která člověka proměňuje a dodává jeho životu novou chuť. Nevztahuje se tedy v prvé řadě k druhému člověku nebo k Bohu, nýbrž znamená kvalitu bytí a samostatnou sílu působící v lidském srdci a ovlivňující jeho slova i skutky. Jde koneckonců o božskou moc a tu člověk potřebuje k vydařenému životu. Ona - božský dar - uvádí lidský život na novou rovinu a vytváří člověku předpoklady, aby dokázal spásným způsobem přijmout sám sebe.

Podle Pavla ztrácí bez lásky všechno svou hodnotu. Můžeme žít superduchovně, můžeme mít dar prorocky promlouvat, můžeme být velkými mystiky, ale nemilujeme-li, nejsme nic. Dokonce můžeme obětovat svůj život Bohu, přesto je naše oběť bez lásky bezcenná. Pavel dále uvádí charakteristiku lásky, k níž nás uschopňuje Boží Duch- láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná (1 Kor 13,4)- rozšiřuje srdce. Pavel zde hovoří o makrothymos (velká odvaha, široké srdce). Široké srdce je všemu otevřeno a nepřipustí, aby je tak snadno ovládl hněv. Malicherný člověk má úzkostné srdce podobající se malému hrnci. Vaříme-li v něm vodu, rychle vzkypí. Stejně tak se malicherný člověk snadno dá strhnout hněvem, závistí či žárlivostí anebo jeho srdce začne něco předstírat a nadýmat se, protože vnímá svou malost. V apoštolově podání nepotřebuje láska žádnou z těchto negativních vlastností. Rozšiřuje srdce a v otevřeném srdci je pro všechno dost místa. Nikdo v něm není odsuzován, je dobrotivé. Láska hledí na všechno dobrým pohledem a proměňuje tak všechno k dobrému. Dokáže v člověku probudit dobro.

Láska nemyslí jen a jen na sebe

V dalším kroku rozvíjí Pavel způsob, jakým se láska dává. Nevypočítává tu nějaké mravní požadavky, ale ukazuje, jakým způsobem jedná ten, kdo se jí dá vést. Přisvojíme-li si ji tak, že se nám stane trvalou skutečností, způsobí, že začneme jinak jednat: Láska je shovívavá, láskaje dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy (1 Kor 13,4-6). Stěží lze vyjádřit krásnějšími slovy, jak láska dokáže člověka proměnit a vyzařovat z něho i do okolí. Nejde o nějaký výkon, nýbrž o projev zkušeností. Kdo se jí stal, chová se přesně podle apoštolova popisu.

Pavel uzavírá svou ódu na lásku nádherným veršem: (Láska) všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží (1 Kor 13.17). Řecký výraz pro vydržet je odvozen od slova: střecha, strop. Ona je tedy tou střechou a útočištěm chránícím dům našeho nitra před bouří a deštěm. Naplňuje-li nás, destruktivní nálady se v nás nedostanou ke slovu. Tak dokážeme nabídnout i jiným své ochranné přístřeší, pod nímž se cítíme v bezpečí a přijatí. Řecké sloveso vytrvat (hypomeinen) znamená v původním významu zůstat pod, podepírat. Láska je jako sloup nesoucí celý dům našeho lidství a chránící jej před nepřízní a závistí. Znamená tedy i ochranu a oporu.

Zůstane jenom láska

Láska je naplněním víry a naděje. Pavel ve své písni poukazuje na jednotu všech tří ctností. Láska souvisí s vírou, je nesena zásadní důvěrou v člověka, v život a v Boha, ale je také zároveň předpokladem víry, je jejím základem. Koho naplňuje, toho není třeba k víře přemlouvat, protože on nemůže jinak než věřit. Podobně je tomu ve vztahu lásky a naděje. Láska je jí naplněna. Nikdy se člověka nevzdává, ale doufá v něho a v to. že v něm Bůh probudí dobro. Platí to i opačným směrem: každá skutečná naděje potřebuje nezbytně lásku. protože ta je jejím prazákladem. Bez ní se naděje snadno zvrátí v troufalost anebo se scvrkne v pouhý optimismus. Láska nás učí doufat uprostřed pochybností a navzdory zklamání tím či oním člověkem nám dává naději v to, že milující Bůh vykoná zázrak i na něm a že ho dokáže proměnit.

Láska, jak říká svatý Pavel, nikdy nepřestává. Dar prorokování a dar mluvení jazyky jednou skončí. Láska neskončí nikdy, ani smrtí. Láskaje silnější než smrt. Bude nás naplňovat také ve věčném životě u Boha. Až budeme v Boží slávě, víra a naděje pominou. Zůstane jenom láska. Staneme se zcela láskou a v lásce budeme přebývat v Bohu.

<Jan Dadak><
www.coffeelover.ic.cz

Nízké sebevědomí brání lásce a vztahům

2010-05-15T06:42:00.001+01:00

první krok k lásce je poznání vlastní hodnoty

(podle Garyho Chapmana)

Jediným nepřítelem pokory není pýcha, jak by se mohlo zdát. V pokorné lásce k druhým nám brání i to, neuvědomujeme-li si vlastní hodnotu.

Bill Wilson, zakladatel Anonymních alkoholiků, kdysi napsal: „Někdy se utápíme v pocitech viny a v nenávisti k sobě samotným. Rochníme se v této špíně a často nám to dokonce poskytuje zvrácené potěšení… Něco takového je pýcha naruby.“ Jsme-li skutečně pokorní, pak sami sebe nesnižujeme. Láska nás volá, abychom potvrzovali hodnotu druhých, ale volá nás i k tomu, abychom si byli vědomi hodnoty své.

Nízké sebevědomí nám mnohdy brání dávat a přijímat skutečnou lásku. Colin, třicátník žijící v Seattlu, zápasil s depresí a osaměním. Byl zasnouben s úspěšnou mladou ženou, která ho obdivovala. Bylo však pro něj těžké dát jí najevo svou lásku a jednou dokonce zasnoubení zrušil. Po čase je opět obnovil. V práci měl na starosti desítku zaměstnanců a pracoval na střední manažerské pozici, nicméně na pracovišti neměl žádné přátele. Vztahy mu působily spíše bolest než radost.

Mluvili jsme spolu v mé kanceláři a řeč se stočila na Colinovo dětství. Podobně jako mnoho jiných lidí, které jsem poznal, vyrůstal Colin v rodině, jež byla kritická a neschopná poskytovat povzbuzení. I v dospělosti mu znělo v uších: „Jsi nezodpovědný, hloupý, ošklivý, tlustý, ničemný.“ Čím déle jsme mluvili, tím mi bylo jasnější, že Colin nebude schopen mít někoho opravdu rád, dokud si neuvědomí, že on sám má velkou hodnotu. Jinými slovy, nebude schopen dát najevo lásku ani skrze pokoru, ani žádným jiným způsobem, dokud nepozná, že sám je hoden lásky.

Pro lidi jako Colin je prvním krokem k lásce rozpoznání vlastní hodnoty. Musí být vděčni za to, kým jsou, a za dary a schopnosti, jimiž byli obdařeni. Nemohou se snížit, dokud se nejprve nepovýší a nerozpoznají, že poselství, která slyšeli v dětství, jsou lživá. Jakmile rozpoznají vlastní hodnotu, začnou být schopni skutečné pokory.

<Jan Dadak><
www.coffeelover.ic.cz

Musí existovat radost, která nezávisí na vnějších okolnostech...

2010-05-15T06:39:00.001+01:00

Radujte se stále

(Vojtěch Kodet)

"Radujte se stále v Pánu, opakuji, radujte se… Pán je blízko. O nic nemějte starost“ (Bible, Flp 4,4-6). To se to řekne! Jak se mám radovat, když rodinou vládne chřipka? Když se v práci kupí potíže? Když máme doma zase jak v ponorce? Když se finančně nedaří?

Když psal Pavel list Filipanům, nebyl zrovna v záviděníhodné situaci. Seděl ve vězení, zbitý, spoutaný, s nohama v kládě. Před sebou dost nejasné vyhlídky. A kromě toho mu dělaly starosti zprávy z církevních obcí, které založil. A on je bezmocný! A poněvadž Pavel nebyl superman, vnucuje se myšlenka, že musí existovat radost, která nezávisí na vnějších okolnostech. Radost v Bohu, kterou svět nemůže dát, ale ani vzít.

<Jan Dadak><
www.coffeelover.ic.cz

Ička versus Éčka

2010-04-24T06:36:00.001+01:00

Jste introvert?

Mozek introvertů a extravertů funguje odlišně

(Ludmila Křivancová)

Existují dva typy lidí: introverti a extraverti. Introvert je člověk obrácený do svého nitra, sílu k životu čerpá v samotě. Extravert je naproti tomu obrácený ven, do světa, energii čerpá mezi lidmi.

Vzájemnému porozumění mezi introverty a extraverty by mohly pomoci následující dva dopisy. Jeden je od jedné skutečné extravertky a druhý od jedné skutečné introvertky:

Dopis introvertům

Mým milovaným Íčkům od jejich bláznivého Éčka (Íčka jsou introverti a Éčka extroverti. Nebudu to psát obecně, protože do jiných extrovertů nevidím tak dobře jako do sebe…)

Děkuju vám:
- za vaše vytrvalé naslouchání
- za to, že když slíbíte, že se budete modlit, tak to opravdu děláte
- za to, že mluvíte málo, ale když něco řeknete, tak to většinou sedne
- za to, že na nás umíte vidět dobro a povzbuzovat nás
- za váš humor
- za vaši hloubku
- že nám mnohdy pomáháte, abychom se se svou hlučností, vášnivostí a energií sami přijali

Prosím:
- když budete mít potřebu mlčet, tak nám to v jedné větě sdělte
- když vám svou hlučností a bláznivostí budeme přivádět k šílenství, tak na nás buďte laskaví
- když se vám s námi nebude chtít mezi lidi, tak se občas překonejte, uděláte nám tím velkou radost
- jsme tak jiní, že chápat vás nás stojí hodně sil, ostatně opačně určitě taky, když budete mít chuť a sílu mluvit, tak s námi mluvte o tom, co se ve vás děje, můžete nás velmi obohatit

Omlouvám se:
- když máte pocit, že vám nedáváme prostor
- když vás nutíme k něčemu, co se vám příčí
- když na vás někdy nepříčetně řveme, protože vás nechápeme a vaše mlčení nás ubíjí
- když řekneme něco, co vás zraní. Jako vy to neumíte říct, my to často říct musíme, protože nás to dusí

Vaše Lída

Dopis extrovertům

Děkuji za to,
- že existujete, bez vás by to byla děsná nuda
- že jste zábavní, že nás dokážete rozesmát
- že jste pohotoví, umíte pomoct, spoustu věcí zařídit (zvlášť ty na úřadech)
- že jste rození organizátoři, dokážete naplánovat a zorganizovat spoustu zajímavých akcí
- že přes rozdíly, co mezi námi jsou, se s námi přátelíte, že s námi uzavíráte manželství,že je vám s námi dobře, že se nám nevyhýbáte
- že jste kořením mého života

Prosím
- když se nechci do rozhovoru zapojit, respektujte to, neobracejte se na mě s „No a teď nechme mluvit Evu, už dlouho nic neřekla“
- když přijdu odkudkoliv, potřebuji čtvrthodinku o samotě „dobít baterky“, pak jsem schopná opět naslouchat
- za uvědomění si toho, že jsem spíš „vrba“, ne bavič

Omlouvám se
- že na pozvání kamkoliv, reaguji rozpačitě, neurčitě, nejsem hned nadšená, že občas hledám výmluvy. Potřebuji jen čas novou informaci vstřebat, psychicky se připravit a naladit
- že nemám hned potřebu mluvit a musím se nejdřív rozkoukat
- že upřednostňuji psaní dopisů, e-mailů před telefonováním
- že nemám ráda přemlouvání a nerada přemlouvám
- že nechci chodit na místa, kde je spousta lidí, cítím, jak mi energie valem ubývá
- že nejlépe se cítím doma, ve svém, že nemám ráda změny.

Eva

Postavením introvertů ve světě, ve kterém mají navrch extraverti, se zabývá M. O. Lanyeová ve své knize Jste inrovert? (Ikar, 2006). Poutavým způsobem popisuje rozdíly mezi introverty a extraverty a na výzkumech ukazuje, že mozek introvertů a extravertů funguje odlišně. Součástí knihy je i test, pomocí kterého můžete sami zjistit, do které skupiny patříte právě vy. Jiný test osobnosti naleznete zde.

<Jan Dadak><
www.coffeelover.ic.cz

Nakupujte dráž, ale férověji

2010-04-13T08:46:00.001+01:00

Fair Trade - obchod namísto almužny

Zboží „dotované“
okrádáním lidí

Nejspíš se vám to už přihodilo: v supermarketu jste vybírali čokoládu, kávu nebo čaj a do ruky vám přišel balíček s nápadným modrozeleným logem. Protože byl o něco dražší než ostatní zboží, možná jste jej položili zase zpátky. Možná však ne – a od pokladny tak díky vám putovala část prodejní ceny až do rukou farmáře, který produkt vyrobil anebo na něj vypěstoval suroviny. Ačkoli se to může zdát samozřejmé, v rámci běžného způsobu obchodování mezi západním a rozvojovým světem to zdaleka tak samozřejmé není: aniž bychom si to uvědomovali, nejednou nakupujeme zboží „dotované“ okrádáním lidí na druhé straně zeměkoule.

Otrokářské postupy

Kontrolu nad obchodem totiž drží velké nadnárodní společnosti a podle základního pravidla volného trhu „co nejnižší náklady, co největší zisk“ stlačují ke svému prospěchu výkupní ceny na minimální úroveň. V důsledku to znamená, že producenti v rozvojových zemích dostávají za svou produkci částky, jež mnohdy nepokryjí ani výrobní náklady. Výjimkou není ani to, že firmy neplatí svým zaměstnancům zdravotní a sociální pojištění, využívají otrokářské postupy, dětské dělníky, ignorují bezpečnost práce či ničí přírodní zdroje a životní prostředí.

Fair Trade (FT)
„spravedlivý obchod“

Přibližně před šedesáti lety proto vzniklo hnutí s názvem Fair Trade (FT), tedy „spravedlivý obchod“, jež představuje vyváženější alternativu obchodní spolupráce mezi dodavateli převážně ze zemí Asie, Afriky a Latinské Ameriky a západními společnostmi. Ty se v systému FT zavazují k dodržování pracovních práv, ochraně životního prostředí či k podpoře rozvoje producentů a osvětě mezi spotřebiteli. Podstatnou součástí dohody je též dlouhodobá smlouva o odběru zboží, jež oproti běžně fungujícím praktikám poskytuje producentům základní ekonomickou jistotu, a především pevně stanovená minimální výkupní cena produktu, stanovená tak, aby pokrývala výrobní náklady a důstojné živobytí farmářů. Zde také leží důvod, proč FT zboží bývá dražší než zboží konvenční: tato fixně daná částka totiž téměř vždy převyšuje cenu daného zboží na běžném trhu, pro nějž jsou přirozené nároky výrobců zanedbatelnou položkou. Konečná cena FT výrobku ještě mírně narůstá o příplatek určený třeba k výstavbě škol pro děti producentů, na zdravotnickou péči anebo na místní infrastrukturu.

Morální odpovědnost
za nákup

Prvními fairtradovými výrobky na Západě byly patrně výšivky z Portorika, které se zásluhou několika křesťanských organizací objevily v poválečných letech v USA. Idea „obchodu místo almužny“ obratem inspirovala také evropské státy a jako plnocenný způsob rozvojové pomoci byla přijata i Organizací spojených národů: lidé v rozvojových zemích se totiž díky FT sami aktivně podílejí na svém vzestupu, místo aby vyčekávali další a další milodary, a tak se stávají méně závislými na západním světě. Dnes tak můžeme prostřednictvím FT koupit kávu, čaj, banány, rýži či keramiku, oblečení, hračky anebo nábytek – to všechno ve vysoké kvalitě, kterou zaručuje mezinárodní certifikační organizace FLO. Řada výrobků nese rovněž označení bio. K dostání jsou FT produkty především ve specializovaných kamenných obchodech, postupně se však objevují i v obchodech se zdravou výživou, nebo na internetu: nedávno otevřená adresa www.fairobchod.cz je kupříkladu ojedinělá nabídkou spravedlivých řemeslných výrobků či výběrem FT potravin.

Některé výrobky lze na Západě najít i v řadě supermarketů, a to nejen ty trvanlivé. Velmi populární jsou například ve Švýcarsku Fair Trade banány. Více než 50 % trhu s banány zde již nese logo Fairtrade a podobně se situace vyvíjí i v Německu. Zákazníci tak firmám dávají jasně najevo, že je již nezajímá jen cena, ale také morální odpovědnost za koupi daného produktu. Tohoto faktu si už všiml i banánový koncern Chiquita, prozatím však přísná kritéria Fair Trade nedokázal splnit.

Systému Fair Trade se však věnují i neziskové organizace, zmiňme například Ekumenickou akademii Praha, pro níž je Fair Trade jedna z jejích aktivit. Podobně humanitární organizace Člověk v tísni zaměstnává v rámci svého projektu v Namibii 27 žen a 3 muže a nabízí k prodeji jejich tradiční výrobky. Čistý zisk z prodeje v České republice se pak vrací zpět do země Namů a Křováků.

Víte, kde poslanci pijí jen férovou kávu či čaj?
(U nás to nebude...)

A zastoupení FT produktů na světovém trhu stále roste (v Česku až o 54 % ročně), například v německém Bundestagu nebo ve finském parlamentu již pijí výhradně férovou kávu či čaj. Pomoci pouhým nákupem věcí, jež se nám líbí, je totiž úžasně snadné. A máme-li jistotu, že malý středoamerický kluk poslouchal výklad učitelky, místo aby trhal v pralese kakaové boby na náš ranní šálek, může nás u srdce zahřát dvojnásob. A to za pár korun navíc určitě stojí…

Autor textu: ALENA SCHEINOSTOVÁ
Redakčně upraveno.
Nadpis a mezititulky: redakce webu vira.cz
Autor foto: Vojtěch Vlk

<Jan Dadak><
www.coffeelover.ic.cz

2010-03-29T06:45:00.001+01:00

Farář jde po vesnici a najednou vidí obrovský billboard, na něm je kříž a na kříži Ježíš. Pod křížem je nápis: "Naše hřebíky udrží všechno!" Farář je velmi pobouřen a proto se rozhodne pohovořit s majitelem železářství, kterému billboard patří. Vysvětlí majiteli, že takto tedy ne a majitel ho ujistí, že dá věci do pořádku. Druhý den jde farář na kontrolu billboardu. Na billboardu je prázdný kříž, dole pod křížem se v blátě válí Ježíš a nápis praví : "S hřebíky od nás by se to nestalo!"

<Jan Dadak><
www.coffeelover.ic.cz

Trpělivost

2010-03-08T07:07:00.001+01:00

Moc trpělivosti

Trpělivost dokáže lidi proměnit

(podle Garyho Chapmana)

Následující příběh nám ukazuje, jak je trpělivost mocná. Carol pracovala v nemocnici jako ošetřovatelka. Žádná z ošetřovatelek netoužila být přidělena k paní Bradleyové, která se zotavovala po zlomenině krčku. Paní Bradleyová udržovala „svou“ sestru v neustálém pohybu. Bylo jí moc horko nebo moc zima, tu potřebovala čerstvou vodu, sestra ji nezměřila krevní tlak správně, chtěla vyměnit povlečení… Zvonila na sestru každé dvě až tři minuty. Občas bylo slyšet až na chodbu, jak vyhrožuje, že svým příbuzným poví, s jakou špatnou péčí se setkává. „Tak, teď ji zkuste uspokojit vy,“ řekla ošetřovatelka Carol, když ráno nastupovala do služby. Carol se rozhodla, že se paní Bradleyové nebude vyhýbat. Vzala tento vztah jako výzvu. Ačkoli měla toho dne spoustu jiné práce, rozhodla se, že se pokusí projevit bezmeznou trpělivost s paní Bradleyovou. Chtěla splnit veškerá její přání ještě dříve, než je paní Bradlyeová vysloví.

„Máte čerstvou vodu, paní Bradleyová?“ zeptala se Carol, když nakoukla do pokoje. Za pět minut tam byla opět: „Nechybí vám nic, paní Bradleyová?“ A za chvíli znovu: „Vypadá to, že bude svítit sluníčko. Mám vám roztáhnout žaluzie?“ A nakonec: „Dostala jste dnes oběd včas?“ Paní Bradleyová zpočátku mačkala tlačítko jako dříve, tedy každých pár minut. Kolem poledne ji ale Carolyna trpělivost začala přemáhat. Carolyn ji téměř vždy předběhla a ptala se na její přání dříve, než stačila zazvonit.

„Domnívaly jsme se, že jde o zlou starou ženu, ale ona asi celou tu dobu spíše trpěla samotou,“ říká Carolyn. „Napadlo mě, že má vlastně strach. Když měla jistotu, že o ní vím, dokázala se uvolnit.“ Carolyna trpělivost vytvořila podmínky, kdy si Carolyn mohla začít paní Bradleyové vážit a kdy se paní Bradleyová postupně uvolnila. Na konci směny byla Carolyn vyčerpaná, leč spokojená. V době večeře přišel za paní Bradleyovou její syn a paní Bradleyová byla v dobré náladě. „Tohle je Carol. Je to nejlepší sestra, jakou jsem kdy poznala.“

Jistě, je mnohem snazší být trpělivý s lidmi, kteří jsou trpěliví s námi. Pokud se ale po setkání s netrpělivým člověkem uzavřeme do sebe, ztrácíme možnost spatřit, jakou moc by naše trpělivost mohla mít. Právě v těchto složitých situacích nás může překvapit, jak trpělivost dokáže lidi proměnit, rozhodneme-li se pro skutečnou lásku.

<Jan Dadak><
www.coffeelover.ic.cz

Garfield

2010-03-08T07:02:00.001+01:00

<Jan Dadak><
www.coffeelover.ic.cz

Garfield

2010-03-06T09:30:00.001+01:00

<Jan Dadak><
www.coffeelover.ic.cz

Jiří Grygar: Proč věřím v Boha?

2010-02-17T09:34:00.001+01:00

Věřící vědec je možná v jisté výhodě...

(Jiří Grygar)

Vztah k Bohu je pro věřícího křesťana důvěrně osobní záležitostí, o níž se většinou ostýchá vyjadřovat veřejně; ne snad proto, že by se obával perzekuce či posměchu jako v dobách bojovně ateistické totalitní společnosti, ale z toho důvodu, že si je dobře vědom, jak nesnadné je popsat stav vlastního nitra běžným lidským jazykem a jak nesdělitelné jsou osobní prožitky, střádající se během vlastního života - života nezaměnitelného a jedinečného v celých dějinách vesmíru.

Vidíte, právě mi uklouzlo slovo vesmír a jistě ne náhodou. Věřící přírodovědec je možná v jisté výhodě, že poznává Boha nejen subjektivně jako každý jiný člověk, ale také prostřednictvím předmětu svého bádání, jímž je vždy určitý uzoučký výsek poznávání kosmu, od hvězd po mořské hvězdice, od vůně květin po vůni kvarků, od přenosných chorob po přenos záření či genetické informace. Při své práci používá vysoce neosobní (objektivní) vědecké metody, která připadá neodborníkům až protivně studená a zpochybňující.

Osvícenecký racionalismus minulého století, jenž dosud většina veřejnosti ztotožňuje s postojem současných vědců, víceméně naznačoval, že se při zkoumání přírody bez Boha docela dobře obejde, či - řečeno slovy Laplaceovými - "tuto hypotézu nikde nepotřebuje". Odtud také vyvěrala typicky ateistická víra marxistů, že věda postupně dokáže vysvětlit veškeré dění v přírodě, že neexistují věci vědecky nepoznatelné, nýbrž pouze dočasně nepoznané.

Během XX. století však došlo v hlavních oborech přírodních věd k velmi významným objevům a posunu celkového pohledu na schopnost člověka postihnout pravé příčiny dějů a vztahů v přírodě a předešlá vědecká pýcha tím vzala patrně již definitivně za své. Mám tím na mysli zejména obecnou teorii relativity, kvantovou mechaniku a molekulární genetiku, jež ukázaly, jak naivní byly naše předešlé pokusy objasnit existenci a chod vesmíru jako jakéhosi gigantického věčného orloje, který pěkně tiká proto, že do sebe zapadají nějaká ozubená kolečka. Existence a vývoj vesmíru nám dnes připadá snad ještě tajemnější než v době, kdy naši předkové věřili na bohy blesku, vod a sopek.

Troufám si proto tvrdit, že věřící přírodovědec může dnes svou víru v Boha opřít také o kvalifikovaný údiv nad podivuhodným řádem materiálního světa, jak to kdysi tak předvídavě a výstižně vyjádřil žalmista Páně: "Nebesa vypravují slávu Boha silného a dílo rukou jeho obloha zvěstuje" (Ž 19,2). ...

<Jan Dadak><
www.coffeelover.ic.cz

Garfield

2010-02-06T10:05:00.001+01:00

<Jan Dadak><
www.coffeelover.ic.cz

Hromnice

2010-02-03T09:57:00.001+01:00

Hromnice je lidový název pro Svátek Uvedení Páně do chrámu. Dříve jím končívala doba vánoční. Tento svátek připomíná událost, kdy Maria a Josef přinesli Ježíše 40 dní po jeho narození do jeruzalémského chrámu, aby ho odevzdali Bohu. Tento svátek byl od 10. století obohacen symbolem svěcení svící, které mají významnou symbolickou úlohu. Svíce, která sama sebe stravuje, aby jiným dala světlo...

Podkladem tohoto svátku Páně, který se slaví 2. února, je událost popsaná v Lukášově evangeliu 2,22-39 - obětování Páně v chrámě. Dnešní způsob liturgického slavení tohoto svátku má v sobě prvky z křesťanského Východu i Západu. Už v polovině 5. století je tento svátek na Východě slaven jako "Svátek setkání" (Hypapante - ipapánti ). V Římě je dokládáno světelné procesí, které mělo potlačit pohanský smírčí průvod (Amburbale). Ten procházel městem právě na začátku února. Svěcení svící se ujalo ještě v druhé polovině prvního tisíciletí v Galii.

<Jan Dadak><
www.coffeelover.ic.cz

Veselé Vánoce

2009-12-24T10:45:00.001+01:00

„Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.
Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“
To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka:
‚Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,‘ to jest přeloženo ‚Bůh s námi‘.

Pohodu ve sváteční dny přejí Honza s Deltou.

Sdílení vánoční radosti s druhými, i když jsme sami zklamaní

2009-12-22T14:28:00.001+01:00

Kouzlo Vánoc nespočívá ani tak v rozzářených výlohách a předvánoční nákupní horečce, ale v tom, že se sejde celá rodina. Musí se rozložit jídelní stůl, aby se za něj vešli i prarodiče a děti, a někdy také blízcí přátelé nebo osamělý soused. Kouzlo Vánoc, to je i radost z hraček, které děti našly pod stromečkem, radost z dárku od manžela, který dokázal vytušit, co jsem si potichu tolik přála. Je to radost z toho, že mohu druhému něco dát, že ho mohu něčím potěšit. A především: obrovská radost z toho, že se rodina může navzdory všem rozmíškám (a že jich bylo za celý rok nepočítaně!) nebo i vážnějším rozporům společně pomodlit.

Svátky však mohou člověku přinést i zklamání z nenaplněných očekávání. Nemluvím o ranní kocovině, žlučníkových záchvatech či výdajích, které nutně poznamenají lednový rozpočet, mám na mysli prázdná místa u štědrovečerního stolu, jež člověka tolik bolí: tady měl sedět „marnotratný syn“, který dnes prostě „musel“ za kamarády, tady manžel, který i letos musí být v práci, tady děti, které tento rok slaví Vánoce u druhých tchánů. A co teprve prázdná místa po našich blízkých, kteří nás v tomto roce navždy opustili! Čím je člověk starší, tím víc bolestně prázdných míst kolem sebe má. Mnozí křesťanští rodiče budou cítit i zklamání z toho, že jejich drazí s nimi sice zasednou u svátečního stolu, ale na půlnoční mši je už nedoprovodí, z toho, že svátky, jež nabízejí tak velké duchovní bohatství, lze prožít tak povrchně. V mnoha lidech vzbuzuje toto období všeobecného veselí spíše obavy, protože o to více pociťují svůj vlastní smutek.

Je možné smutek a zklamání, které nás mohou o svátcích čekat, přece jen poněkud zmírnit? Vánoční svátky nám především připomínají, že dávat je mnohem radostnější než brát. Poskytují nám příležitost vyjít ze sebe a soustředit se na druhé, vybízejí nás k soucitu s těmi, kdo tělesně nebo duševně trpí: ať už jsou to opuštěné manželky, vdovci, pacienti v nemocnicích, řidiči kamionů, vojáci v zahraničních misích… anebo všichni ti, kdo tráví Vánoce v uprchlických táborech nebo přímo v zemi, kde zuří válka. Jak se za takových okolností radovat?

Velký obdiv si zaslouží ti, kdo všemu navzdory dokážou na svá trápení, smutek a těžkosti zapomenout a sdílet radost s druhými. Svatý Pavel říká: „Plačte s plačícími,“ a hned dodává: „Radujte se s radujícími se.“ Nejlíp je těm, kdo mají vnímavé a soucitné srdce, a závist, vlastnost tak lidskou a pochopitelnou, dokážou odsunout stranou. Takoví lidé, kteří zapomenou sami na sebe, se pak mohou otevřít radosti, již prožívají ti druzí.

Mír do srdce může přinést pomyšlení na radost dětí okouzlených vánočním stromkem a dárky, na shledání všech generací jedné rodiny. Ve svých myšlenkách se můžeme připojit k radosti rodin, které se o svátcích usmířily, k radosti vězňů, k nimž přišel sloužit vánoční mši kněz nebo biskup, k radosti kněží, kteří jednou do roka uvidí úplně zaplněný kostel, k radosti členů kontemplativních řádů, kteří ve svých klášterech prožívají vánoční noc v chválách a poklidném usebrání, k radosti křesťanů oslavujících Vánoce v zemi, do níž se teprve před nedávnem vrátil mír.

Sdílet radost s druhými a zapomínat na své trápení: není to jeden z nejkrásnějších projevů křesťanské lásky? Napodobujeme tak nebeského Otce, který se o svaté noci radoval nad svým synem, děťátkem ležícím na seně, jemuž lidé jako přístřeší nabídli jen ubohou chatrč. A jestliže zapomenout na vlastní bolest nám připadá jako nedosažitelné hrdinství, jestliže se opravdu radovat nedokážeme, můžeme si alespoň říci, že pravděpodobně prožíváme opravdové Vánoce – podobné těm úplně prvním, kdy Panna Maria a svatý Josef v podmínkách, které si jen těžko dokážeme představit, poprvé spatřili Vládce pokoje.
<Jan Dadak><
www.dadakplanet.net

info z Prahy

2009-12-20T18:30:00.001+01:00

KRISTOVA OBEC PRAHA Věstník číslo 9 20. prosince 2009 Kristova obec (zvonek Koinonia) Soukenická 8, Praha 1 (blízko Nám. Republiky), kristovaobec@centrum.cz ZAMYŠLENÍ PROSBY O MODLITBY V době, kdy mnoho lidí bilancuje a zároveň  Modleme se za Světu, která má perspektivu si přeje splnění nejrůznějších snů a přání nové práce v rámci projektu její známé, aby v novém roce, se ukazuje úžasná jí Bůh v tom požehnal. moudrost pisatele Přísloví. V následujících  Modleme se za naše město Prahu, za dvou verších je vyjádřena běžná starost o požehnání, pokoj a probuzení. živobytí, aniž by sklouzla k touze po  Modleme se za Věru a za její oči, aby jí Bůh bohatství. Jinými slovy – je zde vyjádřena opatroval a ochraňoval její zdraví. touha mít ten správný vztah se Stvořitelem  Modleme se za Alisu, aby se dítě včas a být dobrým svědectvím ve světě, důvěra, otočilo, a za rychlý a bezproblémový porod. že nás Bůh může zaopatřit a snaha o  Modleme se za duchovní růst – jednotlivě i pokoru a vděčnost za Jeho dary. za růst celého sboru a za jednotu nás všech Přemýšlejme v těchto dnech o v Kristu v našem sboru v Praze. následujících slovech, které jsou vlastně  Modleme se za všechny, kdo přes svátky modlitbou. cestují, aby je Pán ochraňoval: za Alenu, Paula s Ivou, Věru, Tomáše s Martinou.    OZNÁMENÍ „Vzdal ode mne šálení a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství!  Podívejte se na naše nové webové stránky Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby, na adrese www.kristovaobec.cz. tak abych přesycen neselhal a neřekl:  V neděli 27.12. bude u nás kázat Paul "Kdo je Hospodin?" ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno Rambags z Holandska.  Ve středu 23.12. a 30.12. se nekoná svého Boha." pravidelné studium Bible v Soukenické. Přísloví 30,8-9 Těšíme se na Vás ale opět v novém roce! PRAVIDELNÁ SETKÁNÍ Všichni jsou srdečně zváni!  Každou neděli ráno od 10.00 biblická hodina pro ženy nebo zpěv a od 11.00 bohoslužba. Scházíme se už v 9.30 na společnou kávu nebo snídani.  Ve středu večer od 18.00 zpěv a studium Bible (aktuálně: evangelium podle Marka).  V sobotu večer 22.00 modlitba za sbor. www.kristovaobec.cz

<Jan Dadak><
www.dadakplanet.net

Betlémské světlo v ČR

2009-12-11T12:41:00.001+01:00

v sobotu 12.12.2009 do Brna

V sobotu 12.12.2009 přivezou brněnští skauti Betlémské světlo Pendolinem Českých drah spojem SuperCity Antonín Dvořák SC16, odjezd z Vídně je 15:33, příjezd do Brna na hlavní nádraží je v 17:30. V neděli 13.12.2009 pak bude Betlémské světlo slavnostně předáno na deváté ranní bohoslužbě v katedrále na Petrově.

Informace o Betlémském světe
Tradice, která má smysl

Stejně jako vloni i letos do všech našich domovů míří Betlémské světlo. Světlo, které se každoročně zapálí v Betlémě a pak putuje do všech domácností napříč Evropou, se tak dostává i k nám. Mít doma Betlémský plamínek a nenechat ho zhasnout po dlouhé cestě, znamená stát se součástí nekonečného řetězu domovů propojených symbolem naděje a duchovního poselství vánočních svátků. Staň se i ty poslem pokoje a přines toto světlo jako dar lidem ve svém okolí a zapoj je tak do velké rodiny lidí dobré vůle.

Kudy světlo putuje?

Do Evropy se Betlémské světlo dostane letecky díky rakouskému rozhlasu. Za naši republiku převezmou plamen ve Vídni brněnští skauti, kteří jej dopraví vlakem do Brna a později se postarají o rozvoz do všech koutů naší vlasti.
Skauti však světlo nerozvážejí jen vlakem, ale přinášejí ho zejména do kostelů, na náměstí měst a přímo do Vašich domovů. Světlo tak může získat každý.
Všechna místa, kam si pro Betlémské světlo můžete dojít, najdete na mapě v odkazu místní akce.

Aktuální info o rozvozu atd. betlemskesvetlo.cz

Základní info o Betlémském světle: Betlémské světlo září i v Česku

<Jan Dadak><
www.dadakplanet.net

Někteří lidé nechtějí slavit Vánoce

2009-12-11T12:37:00.001+01:00

Vánoce jsou oslavou narození dítěte, které bude mít dokonale zpackaný život…

(Pavel Kubec)

Někdy mám pocit, že jsme si předvánoční shon zvykli vnímat jako jakési výkupné za vidinu vánoční pohody. Možná se chováme jako nějací herci, kteří vše usilovně připravují a nacvičují na vytouženou premiéru. Ještě je potřeba zařídit, udělat to či ono a jako poslední se správně naladit třeba nějakou tou koledou a pak už jen čekat, že všechno klapne. Máme přece o těchto svátcích naprosto přesnou představu.

Jenže se někdy může stát, že realita je dost jiná než náš dokonalý scénář. A pak někteří lidé raději Vánoce slavit ani nechtějí. Ty důvody mohou být od těch malicherných až po opravdu vážné – ztráta milované osoby, nejistota pramenící z nemoci, z tíživé sociální a ekonomické situace, zlé vzpomínky atd. Možná by pomohlo znovu se podívat do betlémských jeslí a neposlouchat přitom líbezné vánoční koledy, ale hlouběji se zamyslet nad starým vánočním příběhem.

Oslavujeme narození dítěte, jehož příchod na svět, natožpak jeho další život, nemá s naivní idylkou rozhodně nic společného. Narodil se v podstatě jako bezdomovec v ubohé stáji, už záhy s ním rodiče utíkají do cizí země, protože mu jde o život, v dospělosti zažije žal nad ztrátou přítele, nepochopení ze strany příbuzných, zradu a opuštění v rozhodující chvíli od nejbližších, posměch davu, který jej ještě před týdnem chtěl provolat králem, a nakonec potupnou smrt na kříži jenom proto, že několika lidem nabourával jejich náboženské představy.

Oslavujeme narození dítěte, které z lidského hlediska bude mít dokonale zpackaný život. A přece - celým jeho životem se táhne jako červená nit poselství nekonečné lásky a odpuštění, poselství o tom, že Bůh miluje člověka a sestupuje k němu na zem.

<Jan Dadak><
www.dadakplanet.net

Dárky - různá kriteria hodnocení

2009-12-07T08:04:00.001+01:00

Dárky nemusí být finančně nákladné a nemusíte je kupovat každý týden. Někteří za nimi vůbec nehledají peníze, ale lásku. (Gary Chapman)

(Hana Pinknerová)

Vánoční dárky lze hodnotit podle mnoha kritérií. Můžeme je dělit podle toho, jak dlouho nám připomínají Vánoce. Některé dárky zazáří jako prskavky a zhasnou. Potěší, možná pobaví, pak je někam uklidím a při příštím jarním úklidu vyhodím do koše. Jiné dárky spontánně začlením do běžného provozu, stanou se součástí šatníku, vybavení domácnosti nebo knihovny a jejich souvislost s Vánocemi se vytratí. Příště mě při čtení knížky už nenapadne, že byla původně vánočním dárkem.

Častým způsobem hodnocení dárků je porovnávání jejich finanční hodnoty. Ti, kdo používají tohoto kritéria, jsou nejšťastnější z dárků nejdražších. Dobře obstojí pravé perly, brilianty, zlato, klíčky od rychlých vozů, vzácné parfémy, pravé kožešiny či umělecká díla.

Jsou ovšem lidé, kteří ocení spíše originalitu a vtip darovaného předmětu a na jeho hodnotě v penězích jim vůbec nezáleží. Největší úspěch u nich mají dárky velmi osobní s hezkým nápadem nebo velmi humorné. Je docela lhostejné, jsou-li vyrobeny z pravého zlata či z plastelíny.

Objevila jsem, že se mohu na dárky dívat ještě z dalšího úhlu pohledu. Jejich hodnota roste množstvím vložené lásky. Napadlo mne to o loňských Vánocích, kdy jsem v hromadě dalších dárků našla balíček od kamarádky. Ukrýval měkoučké bledě modré ručně pletené vlněné ponožky. Jak dobře mě zná, napadlo mne. Ví, že když jsem unavená nebo smutná, je mi zima. A sama je vyrobila... Nikdy jsem ponožky nepletla, ale moje babička kdysi ano. Pamatuju si, že uplést jeden pár jí trvalo asi tak tři dny. Představila jsem si, že moje kamarádka do dárku pro mne investovala tři dny času. To je hodně lásky – tři dny! A tak ty bledě modré ponožky patří k loňským nejcennějším vánočním dárkům. Vždycky mi při navlékání připomenou, že mě někdo měl tolik rád, že na mne myslel tři dny. Už jen ta vzpomínka mě zahřívá.

<Jan Dadak><
www.dadakplanet.net

Proč dodnes připomínáme nějakého Mikuláše?

2009-12-05T22:07:00.001+01:00

který žil před 1700 lety...

(GM)

Napadlo vás někdy,
že váš život je ve srovnání
s nejrůznějšími "velkými" lidmi
a "celebritami" někdy možná
banální, šedivý, nezajímavý,
a že po vás jednou "nic nezbyde"?

Hodnotu všemu
dává láska

Nesmírnou, ba věčnou hodnotu
VŠEM lidským činnostem
dává láska.
Tedy i činnostem všedním
a z lidského hlediska
naprosto přízemním,
banálním a bezvýznamným...

Je proto dobré
nechtít dělat jen "velké věci",
ale je dobré nebát se dělat
i malé všední věci s "velkou láskou".
Jen tak se malé věci
stanou velkými a věčnými.

Věčnost je návratem
všeho dobrého z minulosti

Věčnost totiž není skokem do nějaké neznámé budoucnosti,
ale je mimo jiné i návratem všeho dobrého z minulosti.
Věčným návratem všeho dobra.

Proč si například dodnes - již 1700 let -
připomínámě nějakého svatého Mikuláše z nějaké Myry?
Žil totiž z lásky Boží, kterou poznal, přijal a šířil dál...

Bez lásky je totiž všechno k ničemu.
Jak naše "velké skutky",
tak i práce, vztahy, modlitba...

I my teď

I my teď můžeme prosit Boha,
ať v nás stále víc a více rozhojňuje lásku.

I my teď můžeme ve spolupráci s Bohem
naplňovat tento svět dobrem po malých dávkách.

I my teď můžeme dělat malé věci s velkou láskou
a dávat jim tak věčnou hodnotu.

Ať ve vás Pán
rozhojňuje stále víc
a více lásku!
/Bible 1 Sol (1 Tes) 3,12/

--
<Jan Dadak><
www.dadakplanet.net

Advent

2009-11-28T11:14:00.001+01:00

Advent nás zve…

Člověk má svobodu vyslovit svůj souhlas
V adventní době se církevní společenství připravuje na slavení velkého tajemství vtělení. Jsme pozváni nově objevovat svůj osobní vztah k Bohu a prohlubovat ho.

Latinské slovo „adventus“ odkazuje na Kristův příchod a zdůrazňuje sestoupení Boha k lidstvu, na něž by každý měl odpovědět s otevřeností, hledáním a souhlasem.

Tak, jako je Bůh svobodný, protože ho k tomu vede jedině jeho láska, má i člověk svobodu vyslovit svůj souhlas: Bůh očekává odpověď danou z lásky.

Bůh chce přicházet
na zemi
skrze
nás

V určitém smyslu Pán chce skrze nás lidi stále přicházet na zemi. Klepe na dveře našeho srdce: Jsi ochoten dát mi své tělo, svůj čas a svůj život? Je to hlas Pána, který chce vstoupit i do naší doby, chce vstoupit skrze nás do života dnešních lidí. Hledá živý příbytek, totiž náš osobní život. To je příchod Páně a tomu se chceme v době adventní novým způsobem učit: Ať Pán přijde také skrze nás.

<Jan Dadak><
www.coffeelover.ic.cz

Meeting in Brno of Prague, Brno, and Bratislava christians

2009-11-22T18:06:00.003+01:00

You`ve got to see this.

2009-11-08T17:38:00.001+01:00

European culture hopelessly failed formalism, legal principles. ... Well we know from daily life, so it is no wonder that the believers are constantly tempted to understand this way and their faith.

That is precisely what shows Dostoevsky`s "Idiot" Myškin - walking norm of moral principles of the gospel, but never pray the Lord's Prayer. Tolstoy, who promoted a Christianity couldn`t see that the basic revelation of the gospel is the belief that God is Father and that we are called to a constant dialogue with him, which in turn determines the form of morality. Formalism could be compared to the position of a son who would say to his mother: "What she says is very wise thing, but I will not deal with her.
This, however, consequences for our attitude to the orders and structures. There is, for example marriage law, but people still do not because such a right exists. Taken, therefore, that they love and promise to love, respect and loyalty. Marriage is a right they only help to make it better able to implement.

But for our mentality is still difficult to accept. Hypocrasy is the eternal temptation of not only the Pharisees of old, but also Christians.

<Jan Dadak><
www.dadakplanet.net

Moderní farizeismus

2009-11-08T17:32:00.001+01:00

Evropská kultura beznadějně propadla formalismu, právním principům. ... Dobře je známe z denního života, a tak není divu, že také věřící jsou v neustálém pokušení chápat tímto způsobem i svou víru.

To je právě to, co parodizuje Dostojevskij “idiotem” Myškinem – je chodící normou morálních zásad evangelia, ale nikdy se nemodlí otčenáš. Tolstoj, který takové křesťanství propagoval, nebyl schopen vidět, že základní zjevení evangelia je víra, že Bůh je otec a že jsme povoláni k neustálému dialogu s ním, který teprve pak určuje formy mravnosti. Formalismus by se dal přirovnat k postoji syna, který by řekl o své matce: “To, co říká, je velmi rozumná věc, ale s ní samotnou jednat nebudu.” ...
Z toho ovšem plynou důsledky pro náš postoj k řádům a strukturám. Existuje například manželské právo, ale lidé se přece neberou kvůli tomu, že takové právo existuje. Berou se proto, že se mají rádi a slibují si lásku, úctu a věrnost. Manželské právo jim má pouze pomoci, aby to mohli lépe uskutečňovat.

Jenže pro naši mentalitu je to stále těžko přijatelné. Farizeismus je věčné pokušení nejenom starých farizeů, ale i křesťanů.

<Jan Dadak><
www.dadakplanet.net

Holiness and catholicity of the Church

2009-10-11T11:58:00.002+01:00

(Just to let you know I was so lazy to translate this article to english, so I used Google Transalator. If you don`t like it, read the article in czech. Its the one previous. )

... Just as the issue seems to us the holiness and catholicity of the Church. Lord's seamless robe is torn between squabbling parties, one church is divided into many churches, each of which have more or less intensity claiming that it has in all truth. Now the church for many, a major obstacle to faith. They can see it just human struggling for power and petty Theater of those who by arguing that they manage the official Christianity is most apparent in the way of the true spirit of Christianity.

There is a theory that the ideas she could refute our common sense, like the contrast of these ideas are not based solely on reason but also the bitterness of heart, which may have been disappointed in its lofty expectations, which in their hurt and wounded love, just feel that his hope is destroyed. How then to respond? Finally, religion can only say, why we have this faith, the Church still unable to love, why dare by his disfigured face still recognize the face of Holy Church. Let's start nevertheless factually. The word "holy", as we have seen earlier, not all of those statements meant to the sanctity of human persons, but refers to God's gift, which gives the middle of the sanctity of human unholiness. "Holy" is the symbol of the church is not called because the members were in one another and bezhříšnými holy people - the dream of emerging anew in every century, not in the conservative world of our text instead, though ONU expressed desire of man that he could never leave until his new heavens and new earth nedarují what he never be the earthly time. Already here we can say that the harshest critics of the Church of our time also has been secretly living this dream, and because it is disappointed with the loud noise of the house shut the door and say that lying is a whole house. But let's return back: Holiness Church is the sanctification of that power which it has God in spite of human sinfulness. We come here on their own distinguishing sign of the new Treaty ": In Christ, God is bound in human beings, he began to tie them. The new contract was not based on mutual respect for the agreement, but is gifted by God as grace, which persists despite the transgressions of man. Is an expression of God's love that can not overcome the inability of man, but always he is in favor again and yet again, it just accepts the sinner, turn to him and sanctify him and loved him.

On the basis of an irrevocable donation of the Lord himself is the Lord continually sanctify the Church, just as it makes present the Lord's holiness among men. Yes, it's really the sanctity of the Lord, which makes present here and who time and again in his paradoxical love for the elect vessel of its presence stained hands of people. It is a holiness that radiates in the middle of the Church as a sin, the holiness of Christ. The paradoxical appearance of the church - in which the divine and often presents nehodnýma hands and makes present is always in the form of "despite" - is the sign for believers of that "despite the" increasing God's love. This blending of God's love, concern and transgression of man, which notes the structure of the Church is like a dramatic form of grace, through which in the history vividly makes present the reality of grace as a constant omilostňování those who deserve it yourself. We could therefore directly say that it was his paradoxical structure, consisting of holiness and unholiness, the Church is by grace in this world.

<Jan Dadak><
www.dadakplanet.net

Svatost a univerzálnost církve

2009-10-11T11:55:00.001+01:00

... Stejně sporná jako svatost se nám jeví i katolicita církve.
Nesešívaná Pánova suknice je roztržena mezi rozhádané strany, jedna
církev je rozdělena do mnoha církví, z nichž každá si s větší či menší
intenzitou nárokuje, že má ve všem pravdu. A tak se dnes církev pro
mnohé stala hlavní překážkou víry. Jsou v ní schopni vidět už jen
lidské pachtění po moci a malicherné divadlo těch, kdo svým tvrzením,
že oni spravují úřední křesťanství, zjevně nejvíc stojí v cestě
pravému duchu křesťanství.

Neexistuje teorie, která by uměla tyto myšlenky našemu rozumu
vyvrátit, stejně jako naopak i tyto myšlenky nevycházejí pouze z
rozumu, ale také ze zahořklosti srdce, jež bylo možná zklamáno ve
svých vznešených očekáváních a jež ve své uražené a zraněné lásce už
jen cítí, že jeho naděje je zničena. Jak tedy odpovědět? Nakonec je
možno jen pronést vyznání, proč jsme tuto církev přesto schopni vírou
milovat, proč se odvažujeme skrze tuto znetvořenou tvář poznávat stále
ještě tvář svaté církve. Začněme však přece jen věcně. Slovo "svatý",
jak jsme ukázali už dříve, není ve všech těchto výrocích míněno jako
svatost lidských osob, ale odkazuje na Boží dar, který daruje svatost
uprostřed lidské nesvatosti. "Svatou" se církev v symbolu nenazývá
proto, že by její členové byli vespolek lidmi svatými a bezhříšnými -
tento sen vynořující se vždy znovu v každém století nemá v střízlivém
světě našeho textu místo, třebaže vyjadřuje onu touhu člověka, jež ho
nikdy nebude moci opustit, dokud mu nová nebesa a nová země nedarují
to, co mu nikdy nedá tento pozemský čas. Už tady můžeme říci, že
nejtvrdší kritici církve naší doby vskrytu rovněž žijí z tohoto snu, a
protože je zklamal, s rámusem zavírají dveře domu a prohlašují, že
prolhaný je celý dům. Vraťme se však zpátky: Svatost církve spočívá v
oné moci posvěcení, kterou v ní působí Bůh navzdory lidské hříšnosti.
Narážíme zde na vlastní poznávací znamení "nové Smlouvy": V Kristu se
sám Bůh svázal s lidmi, dal se k nim připoutat. Nová smlouva se už
nezakládá na oboustranném dodržování dohody, ale je Bohem darována
jako milost, která přetrvává i navzdory nevěrnosti člověka. Je výrazem
Boží lásky, která se nedá přemoci neschopností člověka, ale vždy znovu
je mu nakloněna a stále znovu ho přijímá právě jako hříšníka, obrací
se k němu, posvěcuje ho a miluje.

Na základě neodvolatelného Pánova darování sebe sama je církev Pánem
ustavičně posvěcována, právě v ní se Pánova svatost zpřítomňuje mezi
lidmi. Ano, je to opravdu svatost Pána, která se tu zpřítomňuje a
která si stále znovu ve své paradoxní lásce volí za nádobu své
přítomnosti pošpiněné ruce lidí. Je to svatost, která uprostřed hříchu
církve vyzařuje jako svatost Kristova. Tato paradoxní podoba církve -
v níž se božské tak často prezentuje nehodnýma rukama a zpřítomňuje se
vždy jen ve formě "navzdory tomu" - je tak pro věřící znamením onoho
"navzdory" stále větší Boží lásky. Toto znepokojující prolínání Boží
lásky a nevěrnosti člověka, které poznamenává strukturu církve, je
jakoby dramatickou formou milosti, skrze niž se v dějinách názorně
zpřítomňuje realita milosti jakožto neustálé omilostňování těch, kdo
si to sami nezasluhují. Mohli bychom proto přímo říci, že právě svou
paradoxní strukturou, sestávající ze svatosti i nesvatosti, je církev
formou milosti v tomto světě.

<Jan Dadak><
www.dadakplanet.net

Děkuji/Thank you

2009-10-11T06:34:00.002+01:00

Rád bych poděkoval všem čtenářům našeho blogu za čtenost. Dosáhli jsme
stavu 5500 návštěv, což je příjemné zjištění a povzbuzení. Děkuji vám
za čtení a budu rád, když budete také přispívat.

<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>

I would like to thank you readers for reading our blog. We have
reached the number of 5500 visits, and its a nice to know. Thank you
again and I will be glad if you also contribute by adding articles.

<Honza D.><

<Jan Dadak><
www.dadakplanet.net

Honza D. doporučuje článek na iDNES.cz

2009-09-20T06:43:00.001+01:00

Čtenář serveru iDNES.cz (http://www.idnes.cz) jménem "Honza D." Vám
zasílá tento článek a připojuje následující vzkaz:

>>Stojí to za přečtení.

Celý článek zobrazíte kliknutím na následující odkaz:
http://zpravy.idnes.cz/kardinal-vlk-cirkev-musi-byt-ziva-pres-facebook-by-nefungovala-pbs-/domaci.asp?c=A090919_184658_domaci_jan

Kardinál Vlk: Církev musí být živá, přes Facebook by nefungovala

20. září 2009 05:05

Kardinál Miloslav Vlk připouští, že církvi v celé Evropě ubývá
"oveček". Nemyslí si však, že by stejně ubývalo i věřících. S dobou se
proměňuje i církev, podle Vlka ale nehrozí, že by se třeba mše konaly
jen po internetu. "Naše společenství musí být živé, přes Facebook by
něco podobného nefungovalo," říká.

MF DNES: Viliam Buchert

Redakce iDNES.cz nenese žádnou odpovědnost za text doplněný
odesílatelem e-mailu.
Nezaručuje také verifikaci e-mailové adresy odesílatele.
(Doporučení bylo odesláno: 20. září 2009 07:41)

Aktivování naděje

2009-09-17T07:51:00.001+01:00

Naděje znamená doufat,
když jsou věci beznadějné -
- nebo to vůbec není ctnost. (G. K. Chesterton)

Možná znáte příhodu o klukovi, který si k Vánocům přál fotbalový míč.
S velkým očekáváním přišel po zazvonění k ozářenému stromku a očima
hledal, který balíček by mohl skrývat kopací míč, ale ouha! Samé
placaté dárky, takzvané "měkkýše", které věstily novou šálu, košili
nebo pyžamo, zkrátka věci, co kluci za dárky vůbec nepovažují...

Chlapec své zklamání nedokázal potlačit a propukl v srdceryvný pláč.
Marně ho rodiče povzbuzovali, ať začne rozbalovat; už ho nic
nezajímalo. Někdo z rodiny se tedy chopil rozbalování za něj, a ejhle
- hned v druhém balíčku byl vytoužený míč! Nešlo ho poznat, protože
byl ještě vyfouklý...

Nevím, jestli se to skutečně takhle stalo, ale mnohým už tato příhoda
pomohla něco pochopit ohledně Božích darů. Nám může trochu osvětlit,
jak je tomu s křesťanskou nadějí.

Všichni asi víme, že naděje je ctnost poněkud zvláštní kategorie.
Spolu s vírou a láskou patří mezi takzvané teologální neboli božské
ctnosti, které údajně člověk obdrží darem od Boha už při křtu. Prostě
jsou v základním "balíčku", jak se dnes říká. Hmm..., napadne nás asi,
kde se potom stala chyba? Proč tedy všichni křesťané nepřekypují
nadějí, když ji přece od Boha obdrželi? A jestliže ji ve svém životě
postrádáme, můžeme vůbec něco dělat, je-li to božská ctnost, tedy dar
od Boha? Proč nám ji tedy Bůh nedává, když ji tolik potřebujeme?

Zdá se, že na tyto otázky dává odpověď právě příhoda chlapce s kopacím
míčem. Pochopitelně, měl-li si míče užívat, musel nejdřív objevit, že
jej opravdu dostal. Potom jej musel nahustit, ale ani to nestačilo:
bylo třeba naučit se s ním zacházet. Kdo sleduje fotbal vždycky jenom
s pivkem z gauče, může mít dojem, že udávat míči nohama v běhu správný
směr není až takový problém. Fotbalisté však vědí, kolik hodin
tréninku je třeba, aby souhra nohou s míčem byla přirozená a zdánlivě
bezproblémová.

Trochu podobné je to i s ctností naděje: Nejdřív po ní člověk musí
vůbec zatoužit, uvědomit si, že mu chybí a že to není dobře. Potom ji
potřebuje "nahustit", což se neděje vzduchem, ale Duchem svatým: on je
ten, kdo nám připomíná a oživuje Boží zaslíbení, na nichž naděje
spočívá, on je ten, jehož prostřednictvím dnes žijeme ve spojení s
Bohem, s Kristem.

A konečně, potřebujeme se naučit s ctností naděje zacházet, aktivovat
ji, kdykoli je třeba. Cílem je umět ji úplně přirozeně používat v
každodenním životě.

--
<Jan Dadak><
www.dadakplanet.net

vtip

2009-09-02T17:41:00.001+01:00

Jak se modlí počítačoví maniaci? Ve jménu otce, i syna, i ducha svatého ENTER.

--
<Jan Dadak><
www.dadakplanet.net

Meditace=méně spánku

2009-09-02T07:43:00.001+01:00

Lidé, kteří pravidelně meditují, potřebují méně spánku

Lidé, kteří pravidelně meditují, potřebují méně spánku. Jsou větší
měrou sjednoceni v sobě samých a nepotřebují v boji o svou identitu
mínění druhých.

Mlčení jako oproštění, jako umírání a vyjití z tohoto světa nás činí
vnitřně svobodnými. Nelpíme už kromě Boha na ničem. To je důležité pro
naši každodenní práci a pro náš styk s lidmi.

Kdyby naše práce vyvěrala z této svobody vůči věcem i lidem,
odstranili bychom v sobě různá napětí. Mohli bychom věcněji pracovat,
protože bychom svou práci ustavičně nesměšovali s věcmi své vlastní
potřeby a tužby, a mohli bychom více pracovat, protože bychom
neinvestovali zbytečnou energii do něčeho tak vedlejšího, jako je
uznání a chvála.

Při svém pobytu v trapistickém klášteře pracoval H. Nouwen s mnichy v
různých dílnách. Pozoroval, jak ho ta práce vyčerpává. Zlobilo ho to.
Když však si to poznamenal do svého deníku, tu pojednou zjistil, co
bylo příčinou jeho vyčerpání:

"Myslím, že mé vyčerpání nevyvěrá ani tak z druhu práce, kterou dělám,
jako spíše z nedobrých napětí, která s prací spojuji. Měl bych zcela
prostě den prožívat v tichu a odevzdat se bez nátlaku dennímu řádu a
těm drobným pokynům, které najdu vždy na papírku u dveří."

Kdyby se vzdal svých přání dělat jen to, co je příjemné, kdyby se
prostě oddal práci, pak by ho ta práce tak nadměrně nezmáhala. Ale i u
prací, které mu "sedí", se cítí vyčerpán, protože příliš úzkostlivě
dbá na to, aby je konal mimořádně dobře a sklidil uznání od lidí. Když
mluví Nouwen s Johnem Eudesem, opatem kláštera, o své únavě, kterou
pociťuje vždy, když má co dělat s lidmi, ať už vede exercicie nebo
nějaký kurs, tu sám poznává:

"Do každého setkání vkládám příliš mnoho energie, jako bych pokaždé
měl znovu prokázat, že jsem skutečně hoden důvěry toho druhého." "Vy
vsázíte do hry celou svou totožnost a vždy začínáte od bodu nula,"
mínil John Eudes. "V tom bodě bude pro vás velmi důležitá modlitba a
meditace, protože v ní najdete svou nejhlubší identitu a to vás
uchrání před tím, abyste při práci s druhými dával do hry vždy celou
svou bytost." Řekl mi též, že je dokázáno, že lidé, kteří pravidelně
meditují, potřebují méně spánku. Jsou větší měrou sjednoceni v sobě
samých a nepotřebují v boji o svou identitu mínění druhých.
<Jan Dadak><
www.dadakplanet.net

Být sám u sebe

2009-08-25T10:18:00.001+01:00

Být doma,
aby mě Bůh mohl zastihnout
(Podle knihy A. Grüna ´Modlitba jako setkání´)
Abych se mohl setkat s Bohem, musím se předně setkat nejdříve sám se
sebou. Předně musím být nejdříve sám u sebe. A to normálně nejsem.

Neboť když se pozoruji, objevím, že se mé myšlenky potulují sem tam,
že jsem se svými myšlenkami někde, ale ne u sebe. Nemám žádný kontakt
se sebou, mé myšlenky mě odvádějí ze mne ven a vedou mě někam jinam.
Nemyslím já, nýbrž "ono to myslí" ve mně, myšlenky se osamostatňují,
překrývají mé pravé "já".

První úkon modlitby záleží v tom, abych se dostal nejdřív do styku se
sebou samým. Tomu nás stále znovu učili církevní otcové a staří mniši.
Tak Cyprián z Kartága říká: "Jak můžeš žádat od Boha, aby tě slyšel,
když sám sebe neslyšíš? Chceš, aby Bůh myslel na tebe, a ty sám na
sebe nemyslíš." ("Quomodo te audiri a Deo postulas, cum te ipsum non
audias? Vis esse Deum memorem tui, quando tu ipse memor tui non sis.")
Vždyť ty sám nejsi u sebe. Jak chceš, aby byl Bůh u tebe?

Když já nejsem doma, nemůže mě ani Bůh zastihnout, kdyby chtěl ke mně
přijít. Slyšet sebe znamená slyšet svou pravou podstatu. Ale setkat se
se sebou znamená také slyšet své city a potřeby, slyšet to, co mnou
hýbe. Slyšet sebe sama, dostat se do styku se sebou a se svými
nejhlubšími potřebami je podle Cypriána podmínkou, abychom se dostali
v modlitbě do styku s Bohem...

<Jan Dadak><
www.dadakplanet.net

Do kostela, nebo do nákupního centra?

2009-08-10T06:55:00.000+01:00

Opatrný, Aleš, katyd.cz

Do kostela, nebo do nákupního centra? Nebo snad postupně do toho i
onoho, a to dokonce na jednom místě? Podobné úvahy mohou napadat
každého křesťana, který projíždí v neděli na okraji Prahy, Brna nebo
jiného většího města okolo velkých nákupních center a vidí auta
zaplňující parkoviště.

Pokud člověk nezůstane jen u vnějšího pozorování a vstoupí dovnitř,
uvidí mnoho lidí procházejících se, posedávajících, popíjejících kávu
nebo konzumujících nějaké jídlo. Už mnohem méně je nakupujících. I ti
zde jsou, ovšem prakticky žádný z obchodů není plný zákazníků. Spíš je
tomu naopak. Nejsou zde jen jednotlivci, ale také páry, rodiny s dětmi
nebo i rodiče s dítětem a babičkou. Člověka může spontánně napadnout
srovnání s poutí. Pouť, zvlášť tehdy, když se na ni šlo pěšky, měla -
nechť se nikdo neurazí - některé společné rysy s "nedělní poutí" do
nákupního střediska. Především se člověk někam vydal, tedy do míst,
kde se v pracovních dnech nepohyboval. Vypravil se tam, kde chtěl
zažít něco neobvyklého, co by se vymykalo každodenní šedi; chtěl si
dopřát něco, co neměl každý den, a tak se mohl nejen zbožnými
myšlenkami trochu pozvednout z každodenního unavujícího stereotypu. A
nejen to. Na poutním místě se člověk ocital mezi množstvím lidí, kteří
pro něho byli sice cizí, ale s nimiž ho spojovalo společné místo a
společný zájem. Ač mohl být sám, nebyl zcela osamělý.

Podobnou charakteristiku měla - zejména na venkově - i nedělní
návštěva kostela (pro chlapy "dovršena" posezením v hospodě). Byla to
cesta do jiného prostředí s jinou náplní, než byl každodenní život.
Úmyslně v tomto popisu vynechávám vlastní jádro pouti či nedělní
bohoslužby - kult světce, modlitbu, oživení víry, smíření s Bohem ve
svátosti, hledání pomoci cestou modlitby a oběti. Toto jádro totiž
bylo (a mnohdy i dnes je) u poutníka "obaleno" tím, co bylo uvedeno
výše. Realisticky viděno: u některých poutníků toho jádra mnoho není,
přesto pro ně má smysl na pouť jet.

Jak to tedy může vypadat s návštěvníky obchodních, zábavních a
stravovacích komplexů (vše v jednom!) v obchodních zónách našich měst?
Užívají si onen "obal poutě", který je v současném komerčním provedení
mnohem bohatší, než je tomu u skutečných poutí. Nebo jinak: užívají si
obdobu nedělní bohoslužby. Vypraví se do prostředí, které je pestřejší
(a třeba také uklizenější), než je u nich doma. Mohou tam jít společně
jako rodina a někdo se o ně postará - obchodníci vyloží své zboží,
restaurační provozy připraví jídla, nápoje atd. A na člověka zbývá,
aby se díval a za nějaký peníz si dopřál něco k jídlu či pití,
případně si něco koupil, byl mezi lidmi, zkrátka aby se pohyboval v
prostředí, kde se od něj přímo nic nechce. A kdyby si nic nekoupil a
vše si jen prohlédl, nikdo ho za to nebude trestat.

Kostel není holičství

Zůstává otázkou, zda bychom jako křesťané neměli být v tomto prostředí
přítomni. Nebyla by tu vhodná kaple? Meditační místnost? Kostel? Mohu
se mýlit, ale myslím si, že tomu tak není. Protože - realisticky
viděno - ve městech dnes patří k "občanské vybavenosti" spíš lékárna,
holič, multikino a restaurace než kostel. A tohle všechno (kromě
kostela ovšem) v oněch střediscích zpravidla je. Kostel je dnes
většinou jen pro ty, kteří vědí, proč tam jdou, a kteří si ho tudíž
umí vyhledat. Kostel v nákupním středisku by měl své místo snad jen
tam, kde do něj většina lidí chodí zejména proto, aby si "splnili
nedělní povinnost". Potom by se jim mohla hodit úspora času a cesty.
Ale čím je společnost sekularizovanější, tím méně je toto "splnění
povinnosti" motivem pro návštěvu kostela. Může to vypadat jako příliš
pasivní přístup, ale domnívám se, že je třeba spíš nechat lidi, aby se
nabažili množstvím zboží, které vidí, které si teoreticky mohou
koupit, ačkoli si ho většinou nekoupí. A nemusí být na škodu dopřát
osamělému člověku (a těch je ve velkých městech dost!), aby se mohl
pohybovat mezi lidmi, kteří mu ani neubližují, ani nic nedávají, ale
pouze na chvíli zaplňují jeho samotu.

Až časem přijde ten či onen na to, že potřebuje i něco jiného: ticho,
"promodlené místo", duchovní rozhovor, společnou oslavu Boha při
bohoslužbě. A to vše najde v jiném prostředí - v osamělém klášteře
nebo v městském kostele, který doposud míjel, a posléze i ve
společenství věřících, v němž rozpozná osoby, s nimiž může sdílet víc
než jen každodenní banality.
<Jan Dadak><
www.dadakplanet.net

Máme zlu nechat volný průchod?

2009-08-10T06:51:00.001+01:00

Co dokáže fantazie s láskou
(Podle Anselma Grüna)
Proti tezi o odplatě stanoví Ježíš zásadu: "Neodporujte zlému" (Mt
5,39). Nemíní se tu zlý člověk, nýbrž zlo samo o sobě. Vzdát se odporu
proti zlému však nelze chápat ve smyslu pasivity, jako bychom měli jen
sklopit hlavu a nechat zlu volný průchod, aby se přes nás převalilo.
Spíše jde o to, jak zlo přemáhat fantazií a láskou a jak ho integrací
do vlastního životního konceptu zbavit moci.

Postupuji-li frontálně proti zlu, vyvine zlo protisílu, která je často
ještě mocnější a začne mne určovat. Odpovím-li však na ně chováním
plným fantazie, pak je mohu skutečně přemoci. Ježíšovi jde o to,
abychom přemáhali zlo fantazií lásky, a abychom tak nalézali cesty,
jak žít v pokoji a smíru.

Ježíš vypočítává několik druhů chování, jak reagovat novým způsobem na
zlo. Nejde o žádné příkazy, nýbrž návrhy nového jednání, které je
schopno zahojit puklinu, jež štěpí lidskou společnost. Jedna z
Ježíšových rad zní: "Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i
druhou" (Mt 5,39). V tomto výroku nejde o bolest a násilí, které
způsobuje políček, nýbrž o čest. Úder do tváře je znamením znectění.

Chce-li nás někdo ponížit, tkví většinou příčina v tom, že on sám sebe
zakouší jako něco bezcenného, že mu čest, jíž se mu dostává, připadá
příliš malá. Musí mě ponížit, aby sám sebe vyvýšil. Jakmile přistoupím
na tuto hru, vznikne mezi námi propast, rozpoutá se boj o to, komu
náleží více cti. Budu rozdmýchávat závist bezectného, a tím i trhlinu,
která lidi od sebe navzájem dělí.

Vědomí vlastní cti, kterou nemusím křečovitě hájit, vede na cestu,
která je s to tuto trhlinu zacelit: poskytuje totiž tomu druhému
možnost hledat čest sám v sobě, místo aby se ji snažil získat
znectíváním druhých.
<Jan Dadak><
www.dadakplanet.net

Co škodí a co prospívá?

2009-07-27T10:56:00.001+01:00

Žádný z nás nežije sám sobě ani neumírá sám sobě. /Řím 14,7/.

Přátelství uzavíráme většinou spontánně. Ačkoliv můžeme, a dokonce
máme přátele vyhledávat, nesmíme si takový vztah nijak plánovat.
Stejně tak je nepřípustné zvolit si předem nějakého člověka a nutit ho
k přátelství s námi proti jeho vůli. Jakýkoli takový pokus je od
samého počátku odsouzen k neúspěchu. Při budování vztahu přátelství se
nesmíme uchýlit ani k náznaku násilí. Manipulace se svobodou druhých
vyvolává přesně opačný účinek - odtáhnou se od nás.

Přátelství vzniká a roste v ovzduší bezprostřednosti a svobody, bez
křečovitosti. Mnozí z těch, kteří touží po přátelství, zůstávají věčně
sami právě z toho důvodu, že jejich hledání přítele je poznamenáno
přílišným neklidem a psychickým nátlakem. Čím větší úsilí při
"hledání" přítele vyvinou, tím beznadějnější jsou plody jejich
usilovných snah. Veliká emocionální nenasytnost plynoucí z
nedostatečného přijetí vlastního života je vnitřně ochromuje a
připravuje je o bezprostřednost. Ti, po jejichž přátelství touží, před
nimi začnou utíkat, protože mají strach z manipulace a z ohrožení své
svobody.

Hledání přátel a budování vztahu s nimi vyžaduje alespoň minimální
dávku odpoutanosti od sebe a od svých potřeb. "Nenarodili jsme se
(totiž) jenom sami pro sebe. Část naší existence požaduje vlast, další
část naši přátelé," prohlašuje Cicero. Svatý Pavel, který stavěl
přátelství s Ježíšem na nejvyšší příčku žebříčku hodnot, vyznává:
Žádný z nás nežije sám sobě ani neumírá sám sobě. Neboť žijeme-li,
žijeme pro Pána, umíráme-li, umíráme pro Pána (Řím 14,7-8).

K navázání přátelství je nezbytné věřit v ně. Zmíněná víra se obvykle
rodí už v prvních letech dětství. Pohádky a vyprávění pro děti jsou
prosyceny vírou ve svět a v možnost vzniku přátelství. "V bájích bývá
silný oporou slabému, dobrý prosťáček přemáhá silného zloducha a Boží
stvoření - ptáci, zvěř, hadi a hmyz - se vracejí k přátelství s
člověkem" (Maria Rodziewiczówna).

Globalizace je znamením samoty

2009-07-05T13:13:00.001+01:00

Globalizace
z lidí dělá masu

Žijeme ve světě, který se stále více globalizuje. Jedním z významných
znaků tohoto světa je uniformita: být takový jako ostatní. Uniformitu
stanovuje móda, reklama, televize atd. Platí to ale i pro "hodnoty"
doporučované v životě: být úspěšný, udělat kariéru, mít tu či onu
školu, vydělat peníze apod. Uniformita tak dělá z lidí dav, masu.

Dalším znakem globalizace je ztráta vztahů, neosobnost a anonymita.
Individualistický postoj, sobectví, samota a nuda jsou projevem
anonymity dnešní doby. Proti těmto znakům současné civilizace stojí
jako alternativa křesťanské náboženství. Víra se totiž může stát
cestou, jak si udržet určitou osobitost, svobodu a nezávislost ve
světě, který nás vměstnává do formičky uniformity a anonymity.

Bůh oslovuje
každého zvlášť

Křesťanská víra je především osobním vztahem člověka k Bohu. Tak se
proti neosobnímu a anonymnímu globálnímu světu staví vztah jednoho k
druhému. Bůh neoslovuje masu, ale každého jednotlivě. Na každého Bůh
primárně pamatuje a má ho neustále na zřeteli. Prorok Izaiáš píše:
"Vyryl jsem si tě do dlaní" (Iz 49,16). Jsem pro Boha jedinečný a
výjimečný. Bůh mě chce. On má neopakovatelný vztah ke každému.

Křesťanství
je náboženstvím přátelství

Křesťanství přináší ale ještě další převratnou skutečnost: Bůh
vstoupil do vztahu s člověkem i tělesně. Stal se jedním z nás a
oslovuje nás jménem. Vztah s Kristem je tak zcela konkrétní a zároveň
jedinečný.

Křesťanství je náboženstvím přátelství, dohody a smlouvy. Hebrejsky se
smlouva řekne berit, a toto slovo znamená nejen smlouvu, ale i svatbu.
Náš jedinečný vztah s Kristem má charakter toho nejhlubšího a
definitivního spojení mezi dvěma jedinci. Smyslem Kristova příchodu na
svět je uzavřít vztah neboli svatbu s člověkem. Stará smlouva na hoře
Sinaj je překonaná. Bůh se nabízí a dává se jedinému a jedinečnému
člověku. Vezměte a jezte, toto je mé tělo (Mt 26,26).

Bůh tě přijímá
takového, jaký jsi

Bůh se v Ježíši Kristu stává člověkem a při tom oslovuje každého
jménem. Křesťanství je náboženství povolání. Kristus oslovuje rybáře
na břehu Galilejského moře: "Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře
lidí" (Mk 1,17). I tebe oslovuje, ty jsi jedinečný a zároveň máš
jedinečné pozvání. "Přijímám tě takového, jaký jsi. S tvým životním
příběhem, minulostí, s problémy, výchovou, rodiči, určitými
postiženími a neschopnostmi." Přijetí absolutní autoritou je základem
přijetí sebe sama.

Boží ANO
k člověku

Jedinečnost křesťanství vidím v tom, že Bůh se k člověku zcela
připojil skrze smlouvu. Patříme neoddělitelně k sobě. Znamením tohoto
připoutání je křest. Křtem jsme ponořeni do Krista. V křestní formuli
se v češtině (ne příliš šťastně) říká: "Já tě křtím ve jménu ..." Přesný
překlad ale zní: "do jména ..." Do něj, do jeho jména jsme vloženi,
ponořeni, přičleněni. Křestní znamení je neodvo-latelné, definitivní.
Boží ANO k člověku je věrné.

Jedinečnost křesťanství spočívá
v nabídce jedinečného a svobodného vztahu
oproti uniformní anonymitě,
která je nám každodenně podsouvána.

Rozlišování je znamením růstu

2009-07-05T13:11:00.001+01:00

V průběhu duchovního růstu se člověk víc a víc učí rozlišovat tři základní oblasti: 1) Pravou duchovní zkušenost; 2) primárně psychologické pochody, eventuálně s náboženským nátěrem; 3) duchovní klam. Samozřejmě je pravá duchovní zkušenost zabarvena i výchovou, charakterem a lidskými dispozicemi a někdy také zkreslena, ale jádrem dění je působení Ducha svatého v člověku.

Při primárně psychologických pochodech leží naopak hlavní pohonné síly v jiných, lidských faktorech, které jsou ovšem lehce nábožensky přikrášleny. To nevylučuje, že působí i otázky vztahu k Bohu, jenže tyto pak nestojí v centru dění.

Vedle toho ovšem existuje vlastní duchovní klam, jehož primární příčinou je pokušení Zlého, aniž by si toho člověk byl vědom. Myslí si, že slouží Bohu, a nasazuje proto mnoho duchovních sil, které od Boha dostal.

Nebezpečí spočívá v tom, že člověk ten podnět považuje za něco dobrého. Potom se tak moc nejedná o nějaký intelektuální omyl o obsahu víry, nýbrž o (ne)duchovní motivační sílu, totiž o "hnutí" v nás, jak to Ignác nazývá. I zde jsou zapojeny všechny psychické předpoklady člověka. Zvlášť u chorobných předpokladů se takový falešný duchovní impulz může ničivě rozšířit. Ale lékař a duchovní vůdce pak musí poznat, že nejde o čistě psychologicky vyřešitelný fenomén, nýbrž že kořen leží primárně v duchovní oblasti. To nelze vždycky snadno rozlišit, protože obojí v člověku tvoří jednotu.

Pomoc se pak musí nasadit na obou rovinách. V duševních onemocněních často vězí nějaké duchovní jádro. Na druhé straně k duchovnímu zrání a uzdravení patří i úcta k přírodním zákonům a hranicím; hlavní je, že poradce nebo terapeut zůstává otevřený pro dimenzi milosti.

K ČEMU ODPOČINEK POTŘEBUJEME

2009-06-28T17:54:00.001+01:00

K ČEMU ODPOČINEK POTŘEBUJEME

Život člověka je naplněn převážně prací. Volný čas máme k tomu,
abychom si odpočinuli a mohli se rozvíjet i v jiných oblastech života.
Únava, která je naším věrným životním průvodcem, může být významným
ukazatelem naší přetíženosti. Někdy potřebujeme změnu, vzrušující a
záživnou činnost, ale jindy zklidnění a třeba jen soustředění na
vlastní dech. Volný čas a odpočinek je důležitým prostorem pro to,
abychom nabyli rovnováhy.

Reptání - otravování ovzduší

2009-06-27T17:58:00.001+01:00

Když to tak dobře víš, pojď to předvést!

(podle Karla Herbsta)

Jeden muž si prý v životě stěžoval jen jednou. Neměl co na nohy a neměl peníze na boty. Pak potkal beznohého a ten byl šťastný. Od té doby nereptal. Reptání patří k životu a na první pohled se zdá zanedbatelné.

Mojžíš to znal. Vedl vyvolený národ z otroctví do země zaslíbené, což bylo spojeno s obtížemi. Lidé měli žízeň, protestovali a křičeli: „Proč jsi nás vyvedl z Egypta?“ Za takových okolností se stává situace povážlivou. Jde nejen o to najít vodu či potravu, ale čelit těm, kteří zevnitř nahlodávají smysl samé cesty. Pak je třeba lidi nejen vést, ale neustále přesvědčovat o důvodech k vytrvalosti. To je úmorné. Chudák Mojžíš!

Jan Bosko považoval reptání, otravování ovzduší za zády, za největší mor. Každé společenství může fungovat, když v ní je duch spolupráce a dobrá vůle. Proto říkal, že nedoporučuje zvláštní pokání nebo umrtvování. Zasloužíte velkou odměnu a proslavíte naši práci, dokážete-li vzájemně snášet obtíže a těžkosti společného života. Místo aby se trousily poznámky o tom, co dělají druzí, ať se každý pokusí pokud možno rychle a dobře plnit úkoly jemu svěřené. Je opravdu zvláštní, že někdo přesně ví, co a jak by měli dělat ti druzí. Někteří by mohli být od minuty papežem. Když to tak dobře víš, pojď to předvést! Reptající mají často ruce v klíně.

Kdo přijímá svůj díl odpovědnosti za celek, s radostí vnímá každý krok správným směrem. Kdo se naučil děkovat, zpravidla nereptá. Člověk, který děkuje za maličkosti, bývá většinou spokojený, nic nepovažuje za samozřejmost.

Proč si vážit zdraví...

2009-06-13T10:27:00.001+01:00

Překonal jsem životní krizi a začal se vracet do normální života. Když
tu přišla nenadálá zpráva jako blesk z čistého nebe. Máte rakovinu
ledviny v pokročilém stadiu, oznámili mi doktoři. Čtenář Lumír napsal
další kapitolu našeho seriálu Můj boj s nemocí.

Bylo mi 43 let, rok předtím jsem po 12 letech ukončil podnikání,
bohužel s dluhy. V té době jsem byl již několik let rozvedený, žili
jsme společně se synem, kterému bylo 16 let. Nepodlehl jsem však
panice, našel si zaměstnání a všechny potíže s dluhy se dařilo řešit.

Dokonce se má životní cesta zkřížila s příjemnou ženou a začal
nádherný vztah. Začínal jsem nový život, opojen láskou, syn mi svým
prospěchem na střední škole dělal jen radost a já se po několika
letech stresu a trápení vracel do normálního, šťastného života.

Začalo to narůžovělou močí

Abych co nejrychleji splácel své dluhy, pracoval jsem mnohdy i o
víkendu. Tak tomu bylo i v onen den, kdy jsem zpozoroval nejdříve
narůžovělou moč. "To bude z nějakého jídla," říkám si, ale následné
kousky sražené krve mne donutily k zamyšlení a k úsudku, že mi snad
nějaký ledvinový kámen poranil močové cesty.

Také obava z bolesti, která toto onemocnění mnohdy provází, mne
dovedla na lékařskou pohotovost v nemocnici, kde jsem se ocitl na
urologickém oddělení. Slova lékaře, že musíme nejdřív vyloučit
rakovinu ledviny, jsem bral tak, že se mne něco takového přece nemůže
týkat. Cítím se přece dobře, a to, že jsem zhubl čtyři kila, jsem
přičítal vyšší pracovní aktivitě.

Pár minut nato jsem již pozoroval vážnou tvář lékařky při
ultrazvukovém vyšetření mého břicha a po jejím dotazu, zda ta žena
sedící v čekárně je mi blízká a zda může přijít do ordinace, mi
docházelo, že něco nebude v pořádku.

Následná slova, že na pravé ledvině je nádor o velikosti 12
centimetrů, zněla jako odněkud z hlubin.

Měli jsme slzy v očích

Má přítelkyně se od této chvíle stala mou velkou oporou a to jen
utvrzovalo mé vědomí o tom, jak úžasnou ženu mi osud přihrál.

Doma jsem o svém zdravotním stavu řekl synovi a ještě ten den jsme
uzavřeli dohodu. Já udělám a podstoupím vše pro to, abych se uzdravil,
a syn zase vše pro to, aby úspěšně odmaturoval a vystudoval vysokou
školu. Abychom to mohli společně na promocích vše oslavit.

Se slzami v očích, ale s přesvědčením, že to tak bude, jsme si plácli.
Podobně jako i s dcerou, která s námi již nebydlela a již prvním
rokemstudovala vysokou školu.

Lékaři nepochybovali o tom, že jde o zhoubný nádor. Upozornili mě, že
rakovina ledvin je zrádná, protože v době, kdy se objeví její první
příznaky, bývá již většinou pozdě a její nádory v raných stadiích se
diagnostikují prakticky jen při náhodných vyšetřeních.

Hned na druhý den následovalo vyšetření CT, při předoperačním
vyšetření bylo navíc zjištěno, že mám neléčenou cukrovku. Poté jsem
byl okamžitě hospitalizován, aby se cukrovka pomocí inzulinu dostala
pod kontrolu, a za pár dnů jsem se již probral po operaci na jednotce
intenzivní péče.

Sice v bolestech, ale s uspokojivým pocitem, že už žádnou rakovinu
nemám. Při operaci mi byla odstraněna napadená ledvina, ledvinové
pouzdro a nadledvinky včetně okolní tkáně a mnoha zvětšených uzlin.

Těšil jsem se domů, jenže...

Rychle jsem se zotavoval a těšil se domů, než přišla další ledová
sprcha v podobě nepříznivých výsledků z histologie. Dle očekávání se
potvrdilo, že jde o Grawitzův tumor, který je velmi agresivní.

Navíc se ukázalo, že hlavní ledvinová céva byla ve velké míře napadena
nádorem, čímž se dostaly nádorové buňky až do krevního oběhu. Zvlášť
znepokojující byl fakt, že byly prokázány metastázy v uzlinách.

Primář urologického oddělení, kde jsem se operaci podrobil, mi při
pohovoru oznámil, že můj stav je velmi vážný, a byl jsem odeslán do
onkologického centra.

... rakovina byla v nejpokročilejším stadiu

Lékař na onkologii byl o mém stavu již informován. Svůj návrh na další
postup konzultoval s ostatními onkologickými pracovišti u nás i v
zahraničí.

Při otevřeném rozhovoru s lékařem jsem byl informován o tom, že mé
onemocnění rakovinou ledviny bylo zařazeno do IV., tedy
nejpokročilejšího stadia onemocnění. U těchto stadií rakoviny ledviny
by v minulosti následovalo ozařování a imunoterapie, od čehož se ovšem
již upustilo. Poslední studie totiž prokázaly, že tato zajišťovací
léčba je zcela neúčinná, nemá žádný vliv na délku života, a navíc
zhorší jeho kvalitu.

Léčba by byla zahájena v případě, že by se prokázaly orgánové
metastázy, v tomto případě by šlo o biologickou léčbu, která však v té
době nebyla běžně dostupná tak, jako je tomu dnes.

Nikdy nebudu vyléčen

Následovalo několik vyšetření, žádné orgánové metastázy se neprokázaly
a já nemusel i přes tak pokročilý stav onemocnění podstoupit ozařování
či chemoterapii. Jelikož rakovina ledviny může začít metastázovat i po
mnoha letech - po 15 a více.

Nikdy nebudu moci mluvit o vyléčení. O tom, jak velké riziko recidivy
s sebou nese rakovina ledviny, jasně hovoří neúprosné statistiky, o
nichž se nebudu více zmiňovat, protože je třeba myslet pozitivně a
hlavně nepodléhat žádné skepsi.

Jako rizikový pacient jsem neustále pod onkologickou kontrolou. Asi
půl roku po operaci byl u mne při CT vyšetření diagnostikován neznámý
útvar v břichu, naštěstí se ukázalo, že nejede o nádor. Nyní
pravidelně absolvuji vyšetření na PET/CT.

Mimochodem, syn v těchto dnech úspěšně složil zkoušku dospělosti a byl
přijat na vysokou školu, vše tedy směřuje k té společné oslavě mého
zdraví a jeho úspěchu při promocích.

Z vlastní zkušenosti musím říci, že zásah do života v podobě
těžkénemoci vede k přehodnocení priorit a hodnot, pohledu na život i
ke změně životosprávy. Užívám si každého dne a všeho hezkého, co život
přináší, společně se přítelkyní, která mi byla a je velkou oporou.

Tímto příběhem jsem chtěl říci, že jakkoliv vypadá nemoc hrozivě, není
rozhodně na místě podléhat skepsi a zbavovat se víry v uzdravení.

Reporting

2009-06-07T08:10:00.001+01:00

Living in Myanmar has been a real experience so far. Spiders as big as your fist in the kitchen, poison snakes on the back porch, and Government monitors watching and reporting our every move. Telephone and all E-mail monitored by Big Brother and the list goes on and on. 20 or 30 truck loads of riot police roam the city putting down demonstrations and showing force to intimidate the opposition party. Much like pre 1989 Eastern Europe except they are not communist and allow free enterprise. For these reasons our E-mail reports will be much less frequent and sent only when we get outside the country like now while we are back in Cambodia on the Ship of Life.

The church is growing and because of the Government restrictions on us, local Christians must be the ones doing all the public work. Our job is training, advising and encouraging. We have daily contact with the Christians and spend lots of time advising and helping them work through situations. They understand how to work with the restrictions the government has placed on them and just need to be encouraged.

They requested a weekly meeting of two to three hours to discuss Bible questions they have and we are meeting each Saturday from 3 to 6 for that purpose. Their questions show their strong desire to grow and that they are evangelizing among their friends because that is where most of the questions are coming from.

Their love for Singing is unique. They want to learn very song they ever heard or saw and have two or three hours singing practice every week. At their request we have been able to help them learn many new songs and have asked Brother and Sister Claude Lewis who have been here several times, to get their family to make a recording of the songs that the Burmese can sing-a-long with.

Wes and Glena Harrison passed through on their way to Mandalay where they work a month each summer with a congregation up there. They are long times friends and co-workers from our days together in Germany so the reunion was sweet, though brief.

The relief work in the Delta continues to go forward. Deliveries to those who lost everything, continue to nine villages and people are coming to the Lord. We are planning a September effort to bring the newly converted men together for a week for intensive Bible study as we help them plant new churches in the cyclone Nargis devastated region.

We believe the future in Myanmar is very bright and tankful God is allowing us to help shape it.

CAMBODIA: We were greeted with the baptism of four on our first day back in Cambodia. We will be starting a new intern program next week to bring preacher students from the Sunset Bible school in Phnom Penh on board ship and train them in village evangelism for the next 2 months while we are on board. This is something we have desired for a long time and it is finally coming to fruition.

None of these things would be possible without your partnership. You provide the prayer, the concern and the finances and we provide the hands on labor. May God bless you for your love for the lost and suffering of this world and for your willingness to form this partnership with us to proclaim the WORD in Asia where 63% of the worlds population resides, mostly without having ever heard the name of Jesus.

William E. "Bill" McDonough
International Director
Partners In Progress
www.partnersinprogress.org

We found the real 'Hotel California' and the 'Seinfeld' diner. What will you find? Explore WhereItsAt.com.

Proč nenacházíme štěstí?

2009-05-31T13:29:00.002+01:00

Proč nenacházíme štěstí?
Protože je hledáme tam,
kde není - na vrcholu
své existence, ve velké dálce.
Ale ono se naopak nachází
na klidném, stinném
a dobře skrytém místě...

Po jak rozmanitých cestách se člověk vydává štěstí hledat! Filozof je nachází v moudrosti, teolog je spatřuje v Nejvyšší Bytosti; boháč je ztotožňuje s vlastnictvím pozemských statků, nemocný se zdravím a ten, kdo trpí a nemá naději, dokonce se smrtí.

Marně se lopotí,
kdo štěstí hledá v horečné činnosti,
v lhostejnosti,
nebo v nezřízené touze mít stále více.

Štěstí se nachází na místě,
na něž, bohužel, dospějeme
jen zřídka: v našem nitru.

Bez Ducha by z křesťanství zbyla jen zotročující morálka

2009-05-31T13:13:00.001+01:00

Bez Ducha by z křesťanství zbyla jen zotročující morálka
Bez Ducha svatého
by z křesťanství zbyla
jen zotročující morálka

Skrze Ducha je nám Bůh přítomen.
Bez něho je Bůh vzdálený,
Kristus zůstává v minulosti,
evangelium je mrtvou literou,
církev pouhou institucí,
autorita se stane nástrojem ovládání lidí,
misie budou pouhou propagandou,
liturgie vzpomínkovým rituálem
a z křesťanství nám zbude
jen zotročující morálka.

Skrze Ducha svatého
je Bůh přítomen
mezi námi

Jak se velikonoční událost,
která se stala jednou provždy,
stane skutečností i pro nás?
Právě prostřednictvím Ducha svatého ...
(patriarcha Ignatios IV.)

<Jan Dadák><
phone # : +420 530 334 630
cell # : +420 731 576 030
UK # : +44 845 527 7150
US # +1-253-242 28 26

www.dadakplanet.net

Cítíte se sami?

2009-05-30T06:44:00.002+01:00

Když se nám mnohé v životě zdá nesrozumitelné

2009-05-30T06:39:00.001+01:00

Ježíš řekl:
"Měl bych vám
ještě mnoho jiného říci,
ale teď byste to
nemohli unést.
Ale až přijde
Duch pravdy,
uvede vás
do celé pravdy."
(Jan 16, 12-13b)

Mnohé se nám
v životě
zdá nesrozumitelné

Volejme Ducha svatého
ve chvílích,
když se nenaplňují
naše představy,

když naše snahy
vycházejí naprázdno,
když pořád padáme,
když si připadáme
nepoužitelní tam,
kde máme fungovat.
volejme, když nerozumíme
složitým oklikám
v našem životě.

Možná porozumíme hned,
ale možná k uchopení
skutečnosti musíme
chvíli růst.
"Teď bychom to
totiž nepochopili."

Jak jsem slíbil- odkaz na článek

2009-05-19T07:29:00.001+01:00

Celý článek nebudu vkládat.
Zde je odkaz na aktuální článek na stránkách pastorace.cz
Noe v roce 2009

Jak jsem slíbil, dávám odkaz na článek o Noemovi v roce 2009

2009-05-19T07:28:00.000+01:00

Celý článek nebudu vkládat.

Zde je odkaz na aktuální článek na stránkách pastorace.cz

Noe v roce 2009

<Jan Dadák><
phone # : +420 530 334 630
cell # : +420 731 576 030
UK # : +44 845 527 7150
US # +1-253-242 28 26

www.coffeelover.ic.cz

výtah z rozhovoru s Janem Vítkem- organizátorem seznamky Noemka

2009-05-19T07:00:00.001+01:00

Čím si křesťané seznamování ztěžují?

Mnoho křesťanů má zanedbaný osobní vztah s Bohem. A také to, že mnozí křesťané se domnívají, že si mohou žít jen tak sami pro sebe, jak se jim zachce. Neuvědomují si, že tím míjejí cíl. Podstata křesťanství spočívá v tom, že Kristus za nás zaplatil, vykoupil nás – nejen od něčeho, ale také k něčemu. Vykoupil nás od hříchu, ze světa. Ale vykoupil nás také k tomu, že teď již nepatříme sami sobě, ale Jemu. Bůh očekává, že budeme žít také pro něj, nejen pro sebe. „A za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal.“ (2Kor 5,15). Na to mnozí zapomínají a pak se diví, že jim ten křesťanský život „nějak moc nefunguje“. Ale je to proto, že chtějí jen přijímat, jen brát, jen dostávat. Nechtějí dávat. Nejsou ochotni dát svůj život k dispozici, do služby pro Boha a pro ostatní.

výtah z rozhovoru s Janem Vítkem- organizátorem seznamky Noemka

2009-05-19T06:57:00.000+01:00

<Jan Dadák><
phone # : +420 530 334 630
cell # : +420 731 576 030
UK # : +44 845 527 7150
US # +1-253-242 28 26

www.coffeelover.ic.cz

Bůh nás miluje, ale...

2009-05-13T13:03:00.001+01:00

Bůh nás miluje. Ale...

Jak máme vědět, že nás miluje teď? Teď, když se nám nic nedaří? Teď, když jsme rozzlobení, nebo dokonce agresivní?

Bůh nás miluje. Jak moc nás miluje? Zemřel pro nás – stačí to? Ano, ale.. Jak máme vědět, že nás miluje teď? Teď, když se nám nic nedaří? Teď, když jsme rozzlobení, nebo dokonce agresivní? Teď, když máme obavy a jsme na pokraji zoufalství? Něco jiného je věřit v Boží lásku a něco jiného je se z ní radovat! Inu, nemůžeme se radovat z něčeho, co neznáme, a než něco poznáme, tak to chvíli trvá a něco nás to stojí.

Poznávat Boží lásku pro nás znamená uplatňovat naši víru. Vyžaduje to, abychom si několikrát denně, když konáme svou práci, vnímáme své pocity a když se nám v hlavě honí myšlenky, připomínali Boží slovo, Boží vůli a Boží moudrost. V tomto hledání nám mají pomáhat modlitby, jak tradiční, tak i naše vlastní, čtení, účast na bohoslužbě…. Pomáhají nám, abychom si uvědomili naši slabost a svěřili ji Bohu. A tím, že svěříme naši slabost Bohu, se přibližujeme Boží lásce.

Úsilí o poznání Boží lásky k nám se rozhodně vyplatí. Bůh nás miluje jako své děti. Bezpodmínečně. Nemiluje nás proto, že jsme dobří a silní. Miluje nás proto, že jsme Jeho děti. A Jeho láska nás činí dobrými a silnými. Boží láska je pro nás „účinnou a činnou láskou. Je to láska, která – ačkoli v nás rozhodně předem nepředpokládá schopnost milovat, v nás tuto schopnost milovat vytváří“. Poznání Boží lásky k nám nás uschopňuje k lásce. Náš vztah k Bohu, láska v našem duchovním nitru, utváří a udržuje naše já. Náš vztah k Bohu nás tudíž připravuje na mateřství, protože do mateřství musíme vložit naše já. Pokud se neustále obracíme k Bohu, můžeme se neustále obracet k našim dětem a milovat je, aby byly zdravé, šťastné a svaté.

***

Se svolením zpracováno podle knihy Mateřství od Anny Melchiorové, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.

<Jan Dadák><
phone # : +420 530 334 630
cell # : +420 731 576 030
UK # : +44 845 527 7150
US # +1-253-242 28 26

www.coffeelover.ic.cz

Mateřství: zážitek podobný smrti

2009-05-11T06:48:00.001+01:00

Mateřství: zážitek podobný smrti
Aneb: Nadpozemské vyčerpání…

Týden po narození našeho prvního dítěte jsem utekla. Během toho prvního týdne jsem spala pokaždé jen několik málo hodin a po zbytek času jsem kojila, s výjimkou jediné chvilky, kdy jsem s pocitem provinění nechala lehce spící dcerku na pět minut na naší posteli, abych se osprchovala, přičemž ona během těch pěti minut z postele sklouzla a křičela, běžela jsem k ní, sevřela jsem ji v náručí, vzlykala a bála jsem se, že má poškozený mozek.

Bylo to ve čtvrtek. Manžel se vrátil domů z práce, já jsem mu podala miminko a odešla jsem. Ačkoli mi v hlavě šumělo, jako bych měla padnout únavou, mé tělo přímo dychtilo po tom jít ven a kráčet svěžím jarním vzduchem. Chodila jsem a chodila. Chodila jsem ulicemi a podél řeky a přes louku. Stěží jsem si všímala stromů, ptáků, ale byla jsem ráda, že jsem sama a že mohu rychle jít. Asi po dvou hodinách jsem se vrátila domů, vzala jsem naši plačící dcerku a nakrmila jsem ji. Můj muž ji celou tu dobu, co jsem byla pryč, choval, nemohl ji utišit a říkal si, jestli se vůbec vrátím.

Byli jsme s manželem neuvěřitelně vzdělaní a zároveň neuvěřitelně nevědomí. Nejenže jsme s manželem nic nevěděli, ale také jsme byli sami. U dveří nebyl zástup příbuzných a přátel přinášejících obědy, tázajících se, co potřebujeme nakoupit, a pomáhajících s úklidem; u manžela v práci nebyly podmínky na to, aby si mohl vzít nějaké volno; neměla jsem kolem sebe žádný okruh zkušených maminek, které by mě zachytily a podaly mi pomocnou ruku. Po prvním strašně těžkém týdnu to už bylo lepší. Ve své hrdosti a zbrklosti jsem učinila první krok: požádala jsem o pomoc. Na pár týdnů mi přijela na pomoc tchyně. Celé týdny jsme jedli buď fazole s rýží, nebo květák se sýrem a brambory. Po prvních pěti týdnech přestalo kojení bolet, rychle jsem se naučila si při kojení číst, jíst, mluvit a zajít si na záchod a začala jsem si vychutnávat kojení dcerky venku, sedíc se zkříženýma nohama v trávě. Uvázala jsem si miminko do šátku a chodila jsem s ní ve svěžím jarním vzduchu.

Zážitek nikoli nepodobný smrti spojený s druhou dobou porodní a nadpozemské vyčerpání, které s sebou přináší péče o novorozence, vnímám jako okna do posvátna, kam jakožto matky dávající život musíme přijít zahrát svou roli. Odhalilo se mé já a postupně mě odměnilo za učenlivost, takže jsem byla schopná změnit se na já, jehož součástí už navždy zůstane mé dítě.

***

Se svolením zpracováno podle knihy Mateřství od Anny Melchiorové, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.

<Jan Dadák><
phone # : +420 530 334 630
cell # : +420 731 576 030
UK # : +44 845 527 7150
US # +1-253-242 28 26

www.coffeelover.ic.cz

Mateřství II.

2009-05-09T09:59:00.001+01:00

Mateřství vzbuzuje strach
Mateřství je poklad, do kterého se vyplatí investovat
Mateřství je povolání, které vzbuzuje strach. Začíná devíti měsíci
tělesného nepohodlí, po němž následuje bolest, která je tak
nesnesitelná, že si to lze jen stěží představit. Pak přicházejí po
nějakých dvacet let vyčerpávající úkoly a nesčetná rozhodnutí, která
mění život a představují zásadní životní náplň. Je bezpochyby obávané,
náročné, ale přináší také naplnění.

Mateřství je zaměstnání, které obsahuje obrovské možnosti, pokud jde o
prožívání spokojenosti. Mnohým ženám, které jsou matkami, působí
velkou radost různé pohledy na činnost, kterou dělají. A jsou na to
hrdé. A mnohé jsou nemálo překvapené tím, co všechno jim toto povolání
dává. Vždyť se zabýváme činnostmi, které nejsou obecně považovány za
aktivity přinášející potěšení nebo navozující pocit hrdosti.
Neprodlužujeme si mládí mladickou bezstarostností, ani se nezabýváme
samy sebou. Nedostáváme diplomy, ocenění ani ohodnocení, nedosahujeme
rekordů a nepřispíváme k posouvání hranic lidských znalostí.
Nechodíváme do hospod, barů, restaurací a fitness, do muzeí, na
koncerty, ani do divadel. Nevytváříme umělecká, literární ani hudební
díla a necestujeme po světě. Nejsme živitelkami rodiny a nevypadáme
nijak skvěle. A přesto tu je vtíravé uspokojení, skrytá radost z toho,
co děláme, ono obecným představám se vzpírající hluboké vědomí, že
všechno, co matky dělají, každičké jejich gesto, přispívá k dobrému.

Mateřství nám navíc dává obrovskou svobodu, abychom si samy určily,
jaké bude. Daleko více než jakékoli jiné zaměstnání nám umožňuje
vyjádřit skrze něj a v něm svou osobnost. Nijak nás přitom neomezuje,
ani nám to neznemožňuje. Nemusíme se rozhodovat, zda se snažit
zavděčit, nebo dávat v sázku neúspěch. Jako matky můžeme být samy
sebou a naplno prožívat své lidství. Náš vklad je nesmírně důležitý.
Jsem si jistá, že mě mateřství tolik uspokojuje a naplňuje právě
proto, že do něj hodně vkládám a skrze své mateřství rostu. Ne až po
práci (protože, když je žena matkou, neexistuje pro ni "padla"). Pokud
se však mateřství omezí na pěstování vlastního pohodlí a zjednoduší se
na rozvážení dětí, ohřívání rybích prstů v mikrovlnné troubě a
pouštění videa, nemůže být samozřejmě hodnotným zážitkem. Jak je tomu
ve většině životních situací, také do mateřství se vyplatí investovat.

***

Se svolením zpracováno podle knihy Mateřství od Anny Melchiorové,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.

Jan Dadák
phone # : +420 530 334 630
cell # : +420 731 576 030
UK # : +44 845 527 7150
US # +1-253-242 28 26

www.coffeelover.ic.cz

Láska

2009-05-09T09:50:00.001+01:00

Láska není samozřejmostí
Podle Anselma Grüna

Bez lásky
je život nesnesitelný

Člověk ve svém nejhlubším nitru ví, že se mu život vydaří jen tehdy,
bude-li smět milovat a být milován, bude-li smět lásku zakoušet i
rozdávat. Bez ní se život stává peklem a je nesnesitelný. Bez lásky je
sice možno vytvořit veliká díla, být slavný a obdivovaný. Naplnění
však bez ní dojít nelze. Život bez lásky je prázdný a chladný.

Šťastná láska
není samozřejmostí

Ač lidé touží po pravé lásce jakkoli intenzivně, přece často
zakoušejí, že se jejich cit mnohdy promění v nenávist, žárlivost,
pomstu, dokonce i v ochotu milovaného člověka zahubit.

I když je láska ještě v plné síle, přece se do ní mísí pochybnosti,
zda mě ten druhý skutečně miluje. Odrážet takové myšlenky není vůbec
lehké: mohou se uhnízdit v srdci a zatemnit je. Cítíme, že šťastná
láska není zdaleka samozřejmost - vždycky je ohrožena pochybami o
lásce druhého a vlastní neschopností umět milovat.

Již v mnoha kázáních
jsem slyšel, že nás Bůh miluje...

V mnoha kázáních jsem slyšel, že nás Kristus miluje, a že zemřel z
lásky k nám. Pro mne však bylo toto sdělení abstraktní a prázdné.
Nedotklo se mě.

Jedním z pokusů uvědomit si lásku Boží byla pro mne meditace o křtu
Ježíšově (Lk 3,21). Ježíš sestupuje do Jordánu, otvírá se nad ním nebe
a Bůh mu říká: "Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě jsem nalezl zalíbení."
Tento výrok, že jsme milovaní synové a milované dcery Boha, slýcháme
dosti často. Většinou nám ale jde jedním uchem tam, druhým ven a míjí
se účinkem.

"Ty jsi můj milovaný syn!"
"Ty jsi má milovaná dcera!"

Existenci Boží lásky jsem zakusil, když jsem při meditaci vědomě
vyslovil: "Ty jsi můj milovaný syn." Tuto větu jsem vyřkl do svého
strachu, do své temnoty, do svého selhání, do své průměrnosti, do své
životní lži.

Ježíšův křest je pro mne krásný obraz - nebe se otevřelo právě tehdy,
když sestoupil do hlubin (Jordánu). Nebe se chce otevřít i nad
hlubinami a propastmi mé duše. Já však musím sebrat odvahu a do těchto
vnitřních propastí sestoupit, abych tam v hloubce zaslechl nový zvuk
slov: "Ty jsi můj milovaný syn!" - "Ty jsi má milovaná dcera!"

Teprve když jsem větu o milovaném synu vyslovil do svého konkrétního
života, dotkla se nejintimnější hloubi mé duše a přinesla mi vnitřní
mír. Všechny řeči o Boží lásce kolem nás jen kloužou, nedosahují-li do
zkušeností našeho běžného života.

Ve všech situacích života

Výrok, že jsme synové a dcery Boží, prokáže svou proměňující moc jen
tehdy, působí-li ve všech situacích našeho života, především pak v
našem utrpení. Slova o Boží lásce nejsou něčím, co by nás mělo ve
zbožných meditacích vzdělávat, ale chtějí proměnit náš život, otevřít
nad námi nebesa právě tam, kde jsme ohroženi, zkoušeni, slabí a
neschopní.

Jen
Boží láska
je zcela čistá

Jan Dadák
phone # : +420 530 334 630
cell # : +420 731 576 030
UK # : +44 845 527 7150
US # +1-253-242 28 26

www.coffeelover.ic.cz

Mateřství

2009-05-09T09:42:00.001+01:00

Mateřství: velké množství zdánlivě neužitečných úkolů
Nízké společenské postavení matek?
O matkách se někdy předpokládá, že nic moc neumějí. Předpokládá se, že
nemají nad druhými moc. O matkách se předpokládá, že nevydělávají
peníze. Matky trpí tím, že mají ve společnosti nízké postavení. Někdy
jsou matky považovány za jakési živoucí fosílie a jakési podivné
připomínky vzdálené minulosti, kdy všechno bylo úplně jinak.

Toto nízké společenské postavení nechává matkám pouze dvě možnosti:
buď se začnou oblékat do kostýmků a přenechají mateřství jiným, nebo
skloní hlavy a budou se snažit, aby nevzbuzovaly pozornost. Ale
obvykle mají ženy ještě třetí možnost: mohou odmítnout nízké
postavení, které jim společnost přisoudila, a požadovat uznání a
podporu, neboť jim náleží. Podle mého názoru nespočívá síla mateřství
v tom, že marníte své nadání při vykonávání domácích prací. Mateřství
se zakládá na lásce, výchově a určitém managementu. Přináší s sebou
nezměrné úkoly, ale také odpovědnost a svobodu. Mateřství vyžaduje
vynalézavost a houževnatost. Mateřství vyžaduje využívání různých
dovedností při řešení rozličných problémů, neustálé rozhodování a
současné plnění různých úkolů. Mateřství rozvíjí přirozené lidské
vlohy.

Musíte si sama stanovit základní význam tohoto povolání, jeho
všeobecné cíle i každodenní plány. Mateřství, ačkoli má obrovský
význam, přesto se skládá z velkého množství zdánlivě neužitečných
úkolů. Při konání velkých věcí neděláte žádné velké kroky,
nepodepisujete šeky na významné částky, ani nepromlouváte k velkému
shromáždění. V roli matky činíte velké věci prostřednictvím malých
krůčků. Není vždy snadné plnit dlouhodobé cíle (například předávat
správné hodnoty vašemu pubertálnímu potomkovi) v krátkodobém horizontu
(přimět jej, aby vám dnes večer pomohl s nádobím).

Jakožto matka musíte vložit do činnosti, kterou vykonáváte až
čtyřiadvacet hodin denně, celé své já - duchovní, citové, duševní i
tělesné. Mezi placenou prací a mateřstvím je asi takový rozdíl jako
mezi elektronickou poštou a osobním rozhovorem: můžete si ponechat
část svého já, ukázat pouze jeho určitou složku a udržet si tak
oddělené soukromí. Kolegové vám to umožní, ale děti ne. Kanceláře
zůstávají přes noc prázdné, v domovech se žije naplno i v noci.

Mateřství je povoláním, kterého nemůžete jen tak nechat.

***

Se svolením zpracováno podle knihy Mateřství od Anny Melchiorové,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.

Jan Dadák
phone # : +420 530 334 630
cell # : +420 731 576 030
UK # : +44 845 527 7150
US # +1-253-242 28 26

www.coffeelover.ic.cz

body of Christ

2009-04-03T13:47:00.001+01:00

Dear Brother and sister in Christ,

May the Lord Jesus keep you and love's you praise the Lord.

This is my second letter I send I hope it would come in your heart to respond my letter as one body of Christ in the kingdom. You know we re so very cripple financially specially to our monthly needs. My spiritual work sincerely needs of help to the body of Christ in which until looking waiting for love and compassion.

Please let me know to my request if it would have hope relevant of my spiritual work in Christ Jesus and being one body of Christ. I am waiting your reply of compassion concerning of my request that I was sent to you. Please help me to pry our prayer continuously towards you.

In the Lord services,

Charito C. Argüelles

Church of Christ

#329, Capitol Road

Surigao City, 8400

Philippines

body of Christ

2009-03-30T02:00:00.001+01:00

Dear Brother in Christ,

Morning greetings to you and your family praise the Lord:

The bearer is brother Preacher in the Church of Christ from Surigao City Philippines .I'm working in the gospel of Christ that was l997until now and currently we were still faithful and continuously working in the vineyard of God over here in Surigao City . My works were divided in three locations known as Brgy. Taganito, Brgy. Mat- i and Brgy. Baliw. It will take two hours in going each brgy before I could arrive. It was very hard. As full timer preacher I cant denied me together my family that we were struggle very much in our monthly needs. The brethren of the church cannot sustain our monthly needs due to hardship in life and too much crises arise in our country Philippines . Therefore, I pray and come to you with all my heart and soul to ask your help of prayer concerning in our situation which seriously very a need. We need sincerely your help of benevolent in loving compassion and assistance being steward of God in considering of my request before the body of Christ relevant of my spiritual work as my spiritual endeavor being one body of Christ. I believe that the Steward of God in the kingdom full of love and compassion to his brother who are seriously in living. I need your help of prayer or whatever helps according to the will of God who is willing to help me in spreading the doctrine of Christ through your financial aid in helping my work in the vineyard of God. Thank you so much with the abundances of God's grace and blessing to you and the congregation God will continuous open the windows of heaven in pouring the grace of blessing from God for the seek of the infallible word of Christ to spread and address to the millions of unsaved souls over the whole word. May the saving power of God will keep in touch to you in loving compassion to His glory and the body of Christ forever. Please help me to pray and let me know to my request as co-preacher in the church of Christ .

In the Lord services,

Charito C. Argüelles

Church of Christ

#329A, Capitol Road

Surigao City, 8400

Philippines

Today`s quote:

2008-03-19T11:49:00.001+01:00

You can always begin to do small things in a great way.

Wallace Wattles

Honza Dadak

www.honzadadak.ic.cz

Looking for last minute shopping deals? Find them fast with Yahoo! Search.

Today's Quote:

2008-03-03T13:45:00.000+01:00

Blessed is he who has found his work; let him ask no other blessedness.

Thomas Carlyle

Honza Dadak

www.honzadadak.ic.cz

Looking for last minute shopping deals? Find them fast with Yahoo! Search.

Today`s quote:

2008-02-24T08:58:00.001+01:00

Nothing stops the man who desires to achieve. Every obstacle is simply a course to develop his achievement muscle. It's a strengthening of his powers of accomplishment.

Thomas Carlyle

Honza Dadak

www.honzadadak.ic.cz

Never miss a thing. Make Yahoo your homepage.

Today`s quote:

2008-01-28T06:31:00.001+01:00

Happiness is never beyond our reach. That's because happiness is the natural human state. Just look at a young child. Children don't need to learn strategies for positive living, and they don't need a reason to be happy. They need a reason to be sad. If a child cries, we ask, "What's wrong?"

Rav. Aron Moss

www.honzadadak.ic.cz

Be a better friend, newshound, and know-it-all with Yahoo! Mobile. Try it now.

6th Central European Retreat

2008-01-17T16:05:00.001+01:00

Honza Dadak

www.honzadadak.ic.cz

----- Forwarded Message ----
6th Central European Retreat

Greetings in year 2008!

We hope you had a wonderful Holiday season and a good start in 2008. I would like to take this opportunity to let you know about the 2008 Central European Retreat.

Here are the basics:

WHERE - same place as in 2007 in Zaseka (www.zaseka.cz)

WHEN - start on Thursday, 4 September and end on Sunday 7 September 2008

SPACE - is limited and the registration starts NOW. We have the absolutelly final cut off registration date on 31 July 2008. Please spread the word among the brethren and plan to come.

SPEAKER - I am delighted to share with you all that brother Mladen Jovanovic from Zagren, Croatia accepted our invitation to be our speaker. We will confirm the topic in due time.

I hope this is enough of foretaste for everyone to book the time in their calendar to come to the beautifull highlands of Moravia and spend 4 days in wonderful fellowship. Please feel free to forward this email.

Blessings,

Matus & Melissa & Katka

--
Matus & Melissa Dedina
V Predpoli 28
100 00 Prague 10
Czech Republic
home # +420 272 730 674
Melissa's cell # +420 721 217 282
Matus' cell # +420 739 547 854

Be a better friend, newshound, and know-it-all with Yahoo! Mobile. Try it now.

Today's Quote:

2008-01-17T15:45:00.001+01:00

What you are going to be tomorrow, you are becoming today.

John Maxwell

Looking for last minute shopping deals? Find them fast with Yahoo! Search.

today`s qoute:

2008-01-07T21:15:00.001+01:00

Every challenging situation is a miracle waiting to happen. Our thoughts and our beliefs that something good could occur create those miracles.

Brad Jensen

Honza Dadak

www.honzadadak.ic.cz

Be a better friend, newshound, and know-it-all with Yahoo! Mobile. Try it now.

Today`s quote

2007-12-24T08:46:00.001+01:00

Remember, a rose in every stage of its blossoming, is perfect. So you are to love yourself in every stage of your soul's unfolding.

G. Richard Rieger

www.honzadadak.ic.cz

Looking for last minute shopping deals? Find them fast with Yahoo! Search.

Christmas greetings

2007-12-16T11:45:00.000+01:00

I know its a little bit early, but I wanted to greet everyone ahead of time.

The Brno Church is sending greetings too.

Hope you all have a wonderful time of Christmas. May God bless all your ways.

Merry Christmas.

Christmas story

2007-12-15T15:02:00.001+01:00

Little Donkey

And so this is Christmas, and what have you done? If you're the Informer, you haven't done a damn thing, including your Christmas shopping. And if you're the rest of the industry, you haven't done much either, judging by the paltry news offerings that wafted the Informer's way this week, which counts among its events the last appearance of A Week in Wireless for 2007.

Nope, everybody's hunkering down for the holiday season, gradually drifting away from the office and into the bosom of their family. Or the local pub.

Meanwhile, let's remember that Christmas has a meaning. That's right, it's all about getting presents. And what will many kids want under the tree this year? You guessed it: the iPhone.

So, in a bid to marry the commercial and spiritual elements of the festive season, here's the Informer's wireless nativity story, complete with seasonal carols...

iNATiViTY

ON A DARK night, Jobseph, a lowly craftsman, was travelling to Cupertino, California, for there was a census. It was vital that Jobseph found somewhere to stay, for word was out that a product was to be born unto him and that this product would be the saviour of the User Interface.

The Virgin Mobile had wanted to come along, but Jobseph told her to bugger off.

Far away, some operators sat tending their flocks of sheep. They were having a conversation about interconnection rates, but they weren't price fixing or anything. All of a sudden in a blinding flash, an Analyst appeared...

(Carol number one - to the tune of While Shepherds Watched)

While carriers fleeced their sheep by night,
With complex pricing rates,
An Analyst appeared to them
With news that changed their fates
Yes news that changed their fates

"Soon there will be a phone of such
Desirability
That all your sheep will long for one
Despite it being 2G
Despite it being 2G

"And if you want a piece of this
To Jobseph you'll be sent
But he'll want something in return
Perhaps forty per cent.
Perhaps forty per cent".

The operators were startled by the Analyst, especially his offer of 24 hours of celestial advice at a very reasonable rate. But they were intrigued by the glad tidings he had brought them.

They weren't exactly bowled over by the prospect of forking over 40 per cent of anything to anybody, if they were completely honest. But if it was true that such a wondrous phone would be coming unto them, and stuff, they wanted to get in on the action. They resolved to travel and find this Jobseph and the phone of which the Analyst had spake.

"Ooh, what about the sheep?" one of the operators said to his fellows. "Who's going to keep an eye on them?" Fortunately, among their number was an unbeliever, called Vodafone. So Vodafone stayed behind and kept an eye on the flock, while four of the operators - AT&T, Orange, O2 and T-Mobile set off for Cupertino.

Meanwhile...

When Jobseph reached Cupertino the city was full, because of the census. There was nowhere for him to stay. Eventually, an innkeeper offered him the use of his stable, where slept the humble animals. It wasn't really to Jobseph's liking. There was no wet room, for a start, and it didn't smell too pleasant. On the upside, it had a giant plasma screen, which would be useful for the presentation that Jobseph had a feeling he was going to need to do. Jobseph settled down to await the arrival of his new phone.

At length, the phone appeared. And what a little cutie it was. For it was without buttons and was all smooth, with a lovely big touch screen. Jobseph was bursting with paternal pride and he gently laid the baby iPhone down in a manger. Even the cows were impressed, although they did look upon their clumsy hooves with a mournful expression, for never would they be able to use the iPhone.

(Carol 2 - Away in a Manger)

Away in a manger, no sign of 3G
The little lord iPhone is giggling with glee
The hype's been amazing, a marketing coup
He chuckles to hear of the size of the queue

At this point, the operators arrived. "You Jobseph?" enquired Orange.
"I am," said Jobseph.
"So, where's this iPhone of yours, then?" T-Mobile said, feigning nonchalance. Jobseph simply swept one arm outward, drawing the operators' gaze to the manger and the iPhone that lay inside it, wrapped in swaddling cloth.

"Oh, that's just to protect the screen," he said, when the operators looked askance at him. "So, what do you reckon?"

"Ooh, it's very nice," said O2. "No 3G, though?" Jobseph coughed into his hand.
"Ah, no we don't think it really needs it at this stage," he said.

"That just a two megapixel camera, is it?" asked AT&T.
"Yes, yes it is," said Jobseph,
"So there's no 3G and only a two megapixed camera?"
"Look, what do you expect," snapped Jobseph. "A miracle?"
Snatching the phone out of AT&T's hand, he said: "But look at this..."

Jobseph turned the phone on its side, and the display shifted from portrait to landscape. Everyone cooed, whipped out their pens and signed on Jobseph's dotted line.

As the operators were celebrating their good fortune, and Jobseph was pondering his triumph, two Oriental Kings arrived. Jobseph assumed that they were there to see him and his chosen one, so he began making some space in the manger for the gold, frankincense and myrrh that he'd been led to expect would be his gifts. He was, however, to be disappointed, as the Kings were actually there to talk to the operators.

"Aren't there supposed to be three of you?" said Jobseph, visibly miffed that the Kings were more interested in the operators than they were in him.

"No, no, just the two of us," said one of the kings, whose name was Huawei. The other one was called ZTE. In a bid to explain their presence, they sang a little song...

(Carol 3 - We two Kings)

We two kings of Orient are
Selling kit that's cheaper by far
We're doing our best
To conquer the west
For ours is the rising star

Oh... Western vendors scurry in fright
Slash your headcount, do what you might
Match our charging, watch your margins
Shrink and shrink 'til out of sight.

All present had to concede that the Western vendors hadn't had a very good time of it lately and so they joined in a short verse, commemorating the top executives who had departed their companies in the course of the year. They consoled one another with the knowledge that these people usually bag a handsome pay-off when they leave because of their company's poor performance.

(Carol 4 - God Rest Ye Merry CXOs)

God rest ye merry CXOs, your firm has hit the skids
Pursue new opportunities, or spend time with your kids
The shareholders have ousted you, they really flipped their lids

O Golden parachute of joy, 'chute of joy,
O Golden parachute of joy

Just like a football manager you'll pop up somewhere new
Or maybe you will choose to start a VC fund or two
A non exec directorship must surely wait for you

O Golden parachute of joy, 'chute of joy,
O Golden parachute of joy

Just then, the two Kings, the Shepherds and even Jobseph stopped their singing, in order to hearken beyond the garden walls of the stable. For the townsfolk had gathered together to witness the arrival of a great heavenly apparition. It was the big G himself, and he presented the people with a new offering, albeit with an altogether scarier name.

(Carol 5- O Little Town of Bethlehem)

O little town of Mountain View
With thoughts of wireless
They permeate your every move
They cause carriers great stress
You shaketh up the industry
With might you sit on high
Delivering advertisements
With your all seeing eye

For iPhone is born of Steven Jobs
And gathered all above
While mortals sleep, the angels keep
Their watch of wondering love
O Android promises to give
Open platforms for all
And praises sing to God the King
And Peace to men on earth

Just then Tiny Tim said "God bless us, every one." And Scrooge popped round with a goose, while Jimmy Stewart realised what a wonderful life it really is and Clarence got his wings and everybody lived happily ever after. Apart from the Grinch.

THE END

So it just remains to be said that everybody here wishes all of you out there a relaxing and peaceful break.

Honza Dadak

www.honzadadak.ic.cz

Looking for last minute shopping deals? Find them fast with Yahoo! Search.

Today`s qoute:

2007-12-02T09:24:00.001+01:00

Developing a habit of moment-by-moment gratitude is one of the master keys to happiness.

G. Richard Rieger

Never miss a thing. Make Yahoo your homepage.

Today`s quote:

2007-11-30T08:03:00.001+01:00

Be love. Love the good, and love what seems to not be good, until you find the good in it.

Brad Jensen

Honza Dadak

www.honzadadak.ic.cz

Never miss a thing. Make Yahoo your homepage.

Today`s quote:

2007-11-20T08:13:00.001+01:00

Life, as you now know it, is the starting point for your better understanding of life.

Imelda Shanklin

Today`s quote:

2007-11-18T07:32:00.001+01:00

Taking care of your body so that the soul can flourish is a divine service.

Rabbi Tzvi Freeman

10 Little Christians

2007-11-15T16:57:00.001+01:00

10 Little Christians!!!

Ten Little Christians came to church all the time. one fell out with the preacher, then there were nine.

Nine Little Christians stayed up late, one overslept on Sunday, then there were eight.

Eight Little Christians on their way to heaven, one took the low road, then there were seven.

Seven Little Christians, chirping like chicks, One didn't like the singing, then there were six..

Six Little Christians seemed very much alive, one took a vacation, then there were five,

Five Little Christians pulling for heavens shore, one stopped to take a rest, then there were four.

Four Little Christians each as busy as a bee, One got his feelings hurt, then there were three.

Three Little Christians couldn't decide what to do, one couldn't have his way, then there were two.

Two Little Christians each won one more, now don't you see, two and two make four.

Four Little Christians worked early and late each brought one, now there were eight

Eight Little Christians if they double as before in just seven Sundays we have one thousand twenty four.

In this jingle there is a lesson true you belong either to the building or to the wrecking crew

Author Unknown

Jonah's Fate

2007-10-27T10:31:00.000+01:00

After hearing the story of Jonah at Sunday School, a little girl repeated the story at school on Monday.

Her teacher said it was physically impossible for a whale to swallow a human because, even though it is a very large mammal, its throat is very small.

The little girl said, "But how can that be? Jonah was swallowed by a whale."Irritated, the teacher reiterated that a whale could not swallow a human. "It is physically impossible!" she said.

Undaunted, the little girl said, "Well, when I get to heaven I will ask Jonah."

To this, the teacher said, "What if Jonah went to hell?"

The little girl replied, "Then YOU ask him!"

Study on Mormonism

2007-10-20T09:15:00.001+01:00

I have met two mormon guys, and that brought me back to think about their church, and what do they believe.
Here is an article I found at www.gotquestions.org that corespond with what I have found. You can read this artickle, or visit that site and read and listen to what is there. Pretty good site.

Question: "Is Mormonism a cult? What do Mormons believe?"

Answer: The Mormon religion was founded less than two hundred years ago by a man named Joseph Smith. He claimed to have received a personal visit from God the Father and Jesus Christ and told that all churches and their creeds were an abomination. Joseph set out to impose a brand-new religion that claims to be the "only true church on earth." The problem with Mormonism is that it contradicts, modifies, and expands on the Bible. Christians have no reason to believe that the Bible is not true and adequate. To truly believe in and trust God means to believe in His Word. And all Scripture is inspired by God, which means it comes from Him (2 Timothy 3:16).

Mormons believe that there are in fact four sources of divinely inspired words, instead of just one. 1) The Bible "as far as it is translated correctly." Which verses are incorrectly translated are not always made clear 2) The Book of Mormon was "translated" by Smith and published in 1830. Smith claimed it is the "most correct book" on earth, and that a person could get closer to God by following its precepts, "than by any other book." 3) The Doctrine and Covenants is considered scripture by Mormons, containing a collection of modern revelations regarding the "Church of Jesus Christ as it has been restored." 4) The Pearl of the Great Price is considered by Mormons to "clarify" doctrines and teachings that were lost from the Bible and adds its own information about the earth's creation.

Mormons believe these things about God: that He has not always been the Supreme Being of the universe, but attained that status through righteous living and persistent effort. They believe God the Father has a "body of flesh and bones as tangible as man's." Though abandoned by modern Mormon leaders, Brigham Young taught that Adam actually was God and the father of Jesus Christ. Christians know this about God: there is only One true God (Deuteronomy 6:4, Isaiah 43:10, 44:6-8), that He always has and always will exist (Deuteronomy 33:27, Psalm 90:2, 1 Timothy 1:17), and that He was not created, but is the Creator (Genesis chapter1, Psalm 24:1, Isaiah 37:16). He is perfect and no one else is equal to Him (Psalm 86:8, Isaiah 40:25). God the Father is not a man, nor was He ever (Numbers 23:19, 1 Samuel 15:29, Hosea 11:9). He is Spirit (John 4:24), and Spirit is not made of flesh and bone (Luke 24:39).

Mormons believe that there are different levels or kingdoms in the afterlife: The Celestial Kingdom, the Terrestrial Kingdom, the Telestial Kingdom and outer darkness. Where mankind will end up depends on what they believe and do in this mortal life. The Bible tells us that after death, we go to Heaven or Hell based on whether we had faith in Jesus or not. To be absent from our bodies as believers means we are with the Lord (2 Corinthians 5:6-8). Unbelievers are sent to Hell, or the place of the dead (Luke 16:22-23). When Jesus comes for the second time, we will receive new bodies (1 Corinthians 15:50-54). There will be a New Heaven and New Earth for believers (Revelation 21:1), and unbelievers will be thrown into an everlasting lake of fire (Revelation 20:11-15). There is no second chance for redemption after death (Hebrews 9:27).

Mormon leaders have taught that Jesus' incarnation was the result of a physical relationship between God the Father and Mary. They believe Jesus is a God, but that any human can also become a god. Christians historically have taught that God is Triune and that He exists eternally as the Father, the Son, and the Holy Spirit (Matthew 28:19). No one can achieve the status of God, only He is holy (1 Samuel 2:2). We can only be made holy in God's sight through faith in Him (1 Corinthians 1:2). Jesus is the only begotten Son of God (John 3:16) and is the only one ever to have lived a sinless, blameless life, who now has the highest place of honor in Heaven (Hebrews 7:26). Jesus and God are one in essence, Jesus being the only One existing before physical birth (John 1:1-8, 8:56). Jesus gave Himself to us as a sacrifice, and God raised Him from the dead, and one day everyone will confess that Jesus Christ is Lord (Philippians 2:6-11). Jesus tells us it is impossible to get to Heaven by our own works, only with faith in Him is it possible (Matthew 19:26). And many will not choose Him. "You can enter God's Kingdom only through the narrow gate. The highway to hell is broad, and its gate is wide for the many who choose the easy way" (Matthew 7:13). We all deserve eternal punishment for our sins, but God's infinite love and grace has allowed us a way out. "For the wages of sin is death, but the free gift of God is eternal life through Christ Jesus our Lord" (Romans 6:23).

Clearly there is only one way to receive salvation; to know God and His Son, Jesus (John 17:3). It is not done by works, but by faith (Romans 1:17, 3:28). When we have this faith, we will automatically be obedient to God's laws and become baptized out of love for Him, but not because it is a requirement for salvation. We can receive this gift no matter who we are or what we have done (Romans 3:22). "Salvation is found in no one else, for there is no other name under heaven given to men by which we must be saved" (Acts 4:12). Although Mormons are usually friendly, loving, and kind people - they are involved in a false religion that distorts the nature of God, the Person of Jesus Christ, and the means of salvation.

--
Jan Dadák
phone # : +420 530 334 630
cell # : +420 731 576 030
u:fon # : +420 910 040 375

www.honzadadak.ic.cz

Elderly Woman and Burglar

2007-09-30T16:49:00.001+01:00

  Elderly woman had just returned to her home from an evening service when she was startled by an intruder. As she caught the man in the act of robbing her home of its valuables, she yelled "Stop, Acts 2:38."

The burglar quickly turned around and pointed his gun at her when she yelled again, "Stop, Acts 2:38."

Well this time the man stopped, dead in his tracks. The woman calmly called the Police and explained what she had done. As the Officer cuffed the man to take him in, he asked him "Why did you just stand there? All the old lady did was yell a Scripture to you."

"Scripture?" the burglar exclaimed, "I thought she said she had an axe and two 38s!"

--
Jan Dadák
phone # : +420 530 334 630
cell # :     +420 731 576 030
u:fon  # :  +420 910 040 375

www.honzadadak.ic.cz

Peníze

2007-09-25T18:51:00.001+01:00

Peníze přicházejí a odcházejí... a odcházejí... a odcházejí... a odcházejí...

--  Jan Dadák  phone #: +420 530 334 630 Cell # : +420 731 576 030 U:Fon #: +420 910 040 375  www.honzadadak.ic.cz

[Morning by Morning] Romans 8:18

2007-08-28T18:22:00.001+01:00

Romans 8:18

Dear friends,

To give 'Morning By Morning' to a friend, click here.

Good morning! How do you get through suffering? Here's a tiny example, one that is quite easy to get through:

You just wince up a bit, and when you feel the prick you know it will be over soon and that later in the day the band-aid will fall off.

Part of the management of suffering is your capacity to slot the experience into the probably time the pain will last and imagine the time coming soon when it will stop.

Kids can't do this, so they howl when they see the syringe. But as we get older and more used to time, we can manage minor sufferings really well.

Listen to this:

18For I consider that the sufferings of this present time are not worth comparing with the glory that is to be revealed to us.

Paul, and the persecuted Christians in Rome had huge suffering imposed on them, suffering they could have ended by leaving the faith. They dealt with that suffering by remembering that "this present time" isn't going to last. And they had a thrilling understanding of "the glory that is to be revealed."

By "this present time" Paul, following Jesus and agreeing with all the other New Testament writers, refers to the whole dispensation between the arrival of the Messiah and His Second Coming to establish God's Kingdom. They were far clearer than we are about all this, and therefore they had the power to withstand suffering, a power we can scarcely imagine. This understanding of our time is something for us to recover, and to recover through Scripture. We live in the season of harvest, during which there is a great conflict between the rule of this world and the rightful Kingdom of God. One of the great strategies of God's enemy is to completely obscure from our view the nature of the conflict and the great hope God wants us to have in His Kingdom. That hope is not about floating around so disembodied we can't sink through a cloud, each of us separated from one another, singing songs we don't like to a God we still can't see. Who would discount present suffering to get to that?

(Of course, if you're a secular person, you use the suffering of the present time as proof there isn't a personal God at all. When suffering comes there's nothing to do but just take it, until you are annihilated by death. That's why they're so sad, just below their success.)

Scripture actually reveals a great deal about Heaven, but our worldview just filters out all this information God wants us to have. I discover more about heaven on every page of the New Testament. It's a little like the experience of discovering evangelism in there, or the person and work of the Holy Spirit. We're blinded by the ruler of this age from seeing what lies on almost every page. The hope is about a resurrected Jesus coming to His resurrected people on a resurrected earth. A groaning earth will rejoice -- trees clapping their great arms and mountains skipping like rams -- when the sons and daughters of God are revealed at last and begin living the life God speaks into being, treasuring the garden He intends us to love.

Our capacity to endure the sufferings of this current mess is directly related to the clarity of our vision of the world to come. Explains a lot about current whining, doesn't it?

Love,
Jeff

Copyright ©Jeff Black - www.morningbymorning.org

Scripture taken from The Holy Bible, English Standard Version. Copyright ©2001 by Crossway Bibles, a division of Good News Publishers. Used by permission. All rights reserved.

Subscribe | Update Profile | Unsubscribe

Forgive Your Enemies

2007-08-21T15:39:00.000+01:00

In his Sunday sermon, the minister used "Forgive Your Enemies" as his subject. After the sermon, he asked how many were willing to forgive their enemies. About half held up their hands.

Not satisfied, he harangued the congregation for another twenty minutes and repeated his question. This received a response of eighty percent. Still unsatisfied, he lectured for fifteen more minutes and repeated his question. All responded except one elderly gentleman in the rear.

"Mr. Jones, are you not willing to forgive your enemies?"

"I don't have any."

"Mr. Jones, that is very unusual. How old are you?"

"One hundred and one."

"Mr. Jones, please come down in front and tell the congregation how a man can live to be one hundred and one and not have an enemy in the world."

The old man teetered down the aisle, slowly turned to face the congregation, smiled and said, "I outlived every one of them!"

Today's Quote:

2007-08-02T17:20:00.001+01:00

There is guidance for each of us, and by lowly listening we shall hear the right word.

Ralph Waldo Emerson

 www.honzadadak.ic.cz

Whats happenning in Brno?

2007-07-26T14:56:00.001+01:00

As you can see, its a hot summer and not much is going on in Brno. Many
people go to their vacation, many people stay in homes because they
can`t get very far due to a hot weather.
As a church we`ve been fine lately. As you noticed, we had Lenka
baptised some time ago and she is doing well, physically and
spiritually. I am still planning to go to the USA, if I get Visa permit.
Today I got a letter of invitation from Eddie White. I know I am welcome
in US, but those guys in Prague ambassy don`t. So I need apply for visa
and I will see what happen.
Vitalij is getting ready to go out for a weekend with his family, as
well as Tomas, so I`ll be left alone this one sunday at the worship
service. But God is still here, and Karel Capek promised me to help.
Very nice.
I also got facebook profile, which seems to be very usefull. Even
Vitalij got his profile, so we all can stay in touch.

So may God bless you all and be sure we`ll be glad to hear from you.

Honza

P.S. If you are used to visit my www.jandadak.com site, make sure to
change address to www.honzadadak.ic.cz. The first mentioned address
won`t work since August 1.

--
Jan Dadák

phone #: +420 530 334 630
Cell # : +420 731 576 030
U:Fon #: +420 910 040 375

www.honzadadak.ic.cz

today`s quote:

2007-07-26T14:48:00.000+01:00

Our principle responsibility is in keeping ourselves in tune with divine law.

Lowell Fillmore

Today's Quote:

2007-07-25T14:30:00.000+01:00

Find your own purpose first and start moving headstrong toward it. Once in that mode, all things related to your purpose will find you. And those things already attached to you will find their place as well.

Rabbi Tzvi Freeman

Today`s quote:

2007-07-22T15:20:00.000+01:00

Love is the call toward the great union, whose attainment is the only real business in nature.

Teilhard de Chardin

Especially in the light of I.Corinthians 13:13 its a very interesting thought.

Today`s quote:

2007-07-19T13:47:00.000+01:00

We must become as little children to understand the great things of life.

Lowell Fillmore

 www.honzadadak.ic.cz

Today's Quote:

2007-07-16T12:48:00.000+01:00

Success is built of successful thoughts; these thoughts are thoughts of love, good will, harmony, and peace.

Lowell Fillmore

--  Jan Dadák www.honzadadak.ic.cz

Today`s quote:

2007-07-14T09:09:00.000+01:00

Good thoughts bear good fruit, bad thoughts bear bad fruit - and man is his own gardener.

James Allen

 Jan Dadák  www.honzadadak.ic.cz

[Morning by Morning] Romans 8:17]

2007-07-12T14:30:00.000+01:00

Romans 8:17

Dear friends,

To give 'Morning By Morning' to a friend, click here.

Good morning! It's good to be back. We're at table in the most amazing of spiritual restaurants, and today Paul serves us this verse, truly the bread of angels:

17and if children, then heirs--heirs of God and fellow heirs with Christ, provided we suffer with him in order that we may also be glorified with him.

Feel bold today? Me too. Come on then and let's believe this huge promise. We are heirs of God and fellow heirs with Christ. There's more to the verse, which we will deal with tomorrow, but for today let's dare to believe the dazzling, hopeful part. If we can grasp this, our days as wet-noodle Christians will be over.

The average congregation before hearing this verse.

Much of our Christian life is a struggle just to understand that we have been forgiven, and that the various ways we use self-talk to beat ourselves up aren't necessary any longer. It's not as though there are a few real Christians who glow at night and then there's the lousy little me who's ever-so-barely inching along in my shell down here on the floor with the other slugs. I'm actually forgiven and entitled to live in the Kingdom. The phrase that we're adopted -- a phrase Paul has used so wonderfully in this chapter already -- shows that something far beyond forgiveness has been offered us. We actually belong in the family of God. Our Father has chosen to adopt me. To adopt you. That means I am here in the community of faith, and so are you, based not on a vote by the good people, still less on the qualifications I've managed to put together, but sheerly on the decision of the Father to adopt me. Hallelujah.

But it's even more than that! We are heirs of God. Really. The Bible says so. Heirs of God, and co-heirs with Christ. This is nuts, it's so extravagant. What in the world does it mean? Obviously God isn't going to die, so we get this inheritance a little differently than the world does this inheriting business.

Most of the commentators make a point I'm happy to make here. Paul was writing to a congregation that was a mix of Jewish and Gentile followers of Jesus, but since they were in Rome, the secular law that the group would have been familiar with was Roman law, which differed from the Old Testament on the issue of family inheritance. In Israel the rule was that the oldest son inherited the largest share. In Rome, absent a will, the family assets were divided equally among all the children. Paul is saying that in Christ, this is the rule that prevails -- everyone is an heir. You too. Being adopted in is full entitlement to the family's richness.

But see that this is way beyond a financial thing. It's being a participant in the actual nature of the family itself, the atmosphere, the relational energy, the love, that is in God's most intimate family. A great verse to catch this is 2 Peter 1:4

. . . He has granted to us his precious and very great promises, so that through them you may become partakers of the divine nature,

"Partaker of the divine nature." That's the state you are in. On every baptized believer in Jesus, the license heaven sees has your state on it: "partaker of the divine nature." Head high, now. All day.

--  Jan Dadák  phone #: +420 530 334 630 Cell # : +420 731 576 030 U:Fon #: +420 910 040 375  www.honzadadak.ic.cz

The Nature of Liberating Truth,June 30th, 2007

2007-07-06T18:03:00.001+01:00

The more I think about the nature of the truth, the more I become convinced that it is not a «thing» which can be put in a tidy box of a certain formula. We already said that the truth is that which is real. But reality is not fixed: it is transient and fluid. The only constant in our world is change. We are slow to recognize this fact only because of our limited perception.

For instance, changes at the cosmic level are too slow, and changes at subatomic levels are too fast for us to detect them. Only the development of science in recent centuries gave us some glimpses of this universal fluidity. So, the truth we seek is not something fixed as well. Although we talk about the universal laws which we study and apply, it is essential to recognize that these laws aren’t final truths, but only approximations. We always discover more inclusive laws and new dimensions of the same reality.

To know the truth, therefore, is not to arrive at some point and to «abide» there. Knowledge of the truth is a never-ending quest. In the process of this search, we cannot afford ourselves to be complacent or dogmatic. As Rabbi Tzvi Freeman wisely said,

You don’t learn by having faith. You learn by questioning, by challenging, by re-examining everything you’ve ever believed. And yet, all this is a matter of faith – the faith that there is a truth to be found. It is another paradox: To truly question, you must truly have faith.

This is a scientific approach to reality. To practice it, we don’t actually have to become scientists. We don’t even need to have a lot of formal education. Education is helpful in many ways, but to some people it brings confusions rather than clarity. Instead of becoming searchers, these individuals turn into collectors of facts and opinions of others, or dogmatic believers in some scientific theory. But dogmatic science is just as misleading as a dogmatic religion.

As we seek, we will find. As we continue to seek, we will continue to find. That is about the most important thing we need to have in our minds. No one will ever know our inner world and the truth which concerns our life, save ourselves. All we need to realize will be readily revealed to us directly, no matter what language we may adopt to describe these revelations.

As we study our inner processes, let us not to label and not to suppress them. Let us not try to change certain things before we understand their meaning and purpose. This might be different from what we were taught to do: to call things either “good” or “bad”, and then to eradicate that which is “bad”. However, this is not what a scientific approach is about.

When we struggle and fight against some thing, it makes us naturally biased. It becomes almost impossible for is to be objective and to know the truth of that thing, especially if it isn’t evident.

Let us become quiet, watchful, and observant. Let us try to understand what causes us to think and to respond in certain ways. Why do we react the way we react? Why do we think there is only one way to respond to certain stimulus, such as to be offended when we hear unkind words, to rejoice when someone compliments us, to be confused when we encounter something unknown, and to be afraid when something seem to overpower us?

Even if we are accustomed to some course of action, that doesn’t mean that a habitual reaction is the only possible one. That doesn’t mean that it is predetermined. As we become observant, we will notice that there is always a point when we make a decision. We are not angry or joyful or fearful because we have to, but because we choose to be that way. And when we fully understand this, we are highly likely to make alternative choices – because we would not want to feel victims of circumstances. We will move on to true self-mastery and freedom.

Today`s quote:

2007-07-06T18:01:00.000+01:00

It is good to give when asked, but it is better to give unasked, through understanding.

Kahlil Gibran

Wendy`s baptism

2007-06-25T12:25:00.000+01:00

Sorry that it took so long. I have problems with internet conection nowadays.
Here are promised pictures.

We had a nice reading, prayers, and finaly baptims.

Some facts on the girl named Wendy:

She met Tomas B. at squaredance club and she came to the church. She comes to our congragation for over three months now. She studied with Tom, and she made her decision to accept Jesus as her Lord. Halleujah.
Wendy is her nickname, real name is Lenka.

Pray for her as she grows in the Lord.

Lord`s supper

2007-06-17T12:32:00.000+01:00

Tomas got an idea to remind us of how it used to be in the first century at the Lord`s supper. So instead of having just a quick reminder of Lord`s death, we had feast like this. With all the reminder anyway. So we had unleavened bread, fruit of wine, grapes.
It was nice.

Would you like it?

Here is a slideshow of pictures taken on that day.

V.P.

This Wednesday: Baptism

2007-06-17T12:28:00.001+01:00

Its so nice to announce this:

This Wednesday June 20th, 2007 Wendy was to be baptised in the name of the Lord Jesus. We are all so excited.

Wendy is a young lady that started to attend our group about two month ago or so. She met with Tomas Benkovic one day while square dancing. She felt like coming to our group could be beneficial to her. As time went she studied with Tomas, she foung out about all the people in the church that they are all fine. And finaly, that we are all saved my grace of our Lord. So made her decision and this Wednesday she will be baptised in His name.

I`ll definatelly bring you latest update on Thursday. Pray for Wendy.

Pictures will come.

Honza

--
www.jandadak.com

Affirmations for renewing of the mind:

2007-06-02T07:47:00.001+01:00

I am transformed by the renewing of my mind.

I think of the things which are pure, noble, and worthy of love.

Realization of the truth of my being sets me free, in my mind and in all of my affairs.

The whole world responds to mental pictures which I hold in my consciousness.

Thought by thought, I change my life.

Morning by Morning] Romans 8:16

2007-05-08T14:57:00.001+01:00

Romans 8:16

Dear friends,

To give 'Morning By Morning' to a friend, click here.

We continue with the great verse from Romans about being filled with the Holy Spirit:

16The Spirit himself bears witness with our spirit that we are children of God,

This is a big experience Paul is describing here, so let me list a few of the ways people have reported it.

Thomas Aquinas, the greatest of medieval Christian teachers, had published huge works reasoning from both nature and Scriptures to refute the aggressive Islam of his day and to help sceptical Westerners to believe. And then one day the abstract philosophical writings stopped and he began publishing love songs about God and about the Lord Jesus, lyrics we still sing at communion. When his friends asked him why the big change (it was when he was still at the height of his powers) Thomas said, "I have seen things that have made all my previous writings seem like so much straw."

One day D. L. Moody was preaching and then greeting the people as they left the service. Three elderly women shook his hand and brightly told him they would be praying for him to be filled with the Holy Spirit. He was a talented and committed guy, so this annoyed him for several days. He realized that something was missing however, partly because he got so annoyed. So he went and asked them to keep praying. About a month later he was walking down Wall Street when suddenly the love of God for him became so overwhelming that eventually he had to ask God to stop because he felt he was going to fall flat on the street if God kept loving him so.

As she lay dying, Mrs. Hugh Bryan (we don't know her first name) a person converted by Whitfield, called out, "I see HIm! I see Him! Now I see light!" Then later she called out, "I have seen things that would not be believed if told. Who would die without Christ?"

In fact these testimonies of the visit of the Holy Spirit assuring our own hearts that God loves us as His children fill volumes and keep being shared today. Each visit is a gift and is different. This experience can happen again and again to the same person, but there's no formula for it. Last night I was called to the hospital where a fabulous elderly woman was lying. Her knee had been replaced and wasn't healing well, her dog had died, her cat had died, and she had just broken her arm. She was in such pain she spoke of wanting to go to the Lord. Others had scolded her for wanting to give up and die. I just looked at her and let our eyes gaze easily into each other and said I understood. And then I told her how good it was that she had her hope of being with the Lord. And joy filled us both, and the Holy Spirit assured her that she was the daughter of God and would always be well.

People who experience the visitation of the Holy Spirit don't stay on some high. But they remember the moments when He comes with such tenderness and power. The first time this happened to me I was in a seminary chapel, listening to a sermon I didn't espeically like. My father had died a few years earlier and I had been pondering that a lot with the help of a counsellor. The death had happened when I was 16 and most of the grief had gone unexpressed for about 10 years. The preacher mentioned something about fathers, and suddenly I became just flooded with an awareness of the Father's care and love for me. I've remembered that moment ever since, and I know that it was the reason God called me to the whole seminary experience -- because He had something He wanted to tell me and that is what it took for me to hear Him.

Jesus urges us to ask and seek and knock until God gives us the gift of the Holy Spirit. I think this is why. When the Spirit testifies to us, then our being is warmed by His love, just as the skin on our arm is warmed by the sun coming through the window. He spent His whole life moving with freedom and grace because He was fully opened to Abba Father, and He wants for our hearts to know the same love. So ask and seek and knock, as I still do these thirty five years later.

Love,
Jeff

Update Profile

Unsubscribe

--  Jan Dadák    Tel: 	+420 530 334 630 Mobil:	+420 731 576 030  web: 	www.jandadak.com

Abraham- theme of the Bible study

2007-05-06T20:41:00.000+01:00

Abraham

(c. 1813 BCE - c. 1638 BCE)

According to Jewish tradition, Abraham was born under the name Abram in the city of Ur in Babylonia in the year 1948 from Creation (circa 1800 BCE). He was the son of Terach, an idol merchant, but from his early childhood, he questioned the faith of his father and sought the truth. He came to believe that the entire universe was the work of a single Creator, and he began to teach this belief to others.

Abram tried to convince his father, Terach, of the folly of idol worship. One day, when Abram was left alone to mind the store, he took a hammer and smashed all of the idols except the largest one. He placed the hammer in the hand of the largest idol. When his father returned and asked what happened, Abram said, "The idols got into a fight, and the big one smashed all the other ones." His father said, "Don't be ridiculous. These idols have no life or power. They can't do anything." Abram replied, "Then why do you worship them?"

Eventually, the one true Creator that Abram had worshipped called to him, and made him an offer: if Abram would leave his home and his family, then G-d would make him a great nation and bless him. Abram accepted this offer, and the b'rit (covenant) between G-d and the Jewish people was established. (Gen. 12).

The idea of b'rit is fundamental to traditional Judaism: we have a covenant, a contract, with G-d, which involves rights and obligations on both sides. We have certain obligations to G-d, and G-d has certain obligations to us. The terms of this b'rit became more explicit over time, until the time of the Giving of the Torah. Abram was subjected to ten tests of faith to prove his worthiness for this covenant. Leaving his home is one of these trials.

Abram, raised as a city-dweller, adopted a nomadic lifestyle, traveling through what is now the land of Israel for many years. G-d promised this land to Abram's descendants. Abram is referred to as a Hebrew (Ivri), possibly because he was descended from Eber or possibly because he came from the "other side" (eber) of the Euphrates River.

But Abram was concerned, because he had no children and he was growing old. Abram's beloved wife, Sarai, knew that she was past child-bearing years, so she offered her maidservant, Hagar, as a wife to Abram. This was a common practice in the region at the time. According to tradition, Hagar was a daughter of Pharaoh, given to Abram during his travels in Egypt. She bore Abram a son, Ishmael, who, according to both Muslim and Jewish tradition, is the ancestor of the Arabs. (Gen 16)

When Abram was 100 and Sarai 90, G-d promised Abram a son by Sarai. G-d changed Abram's name to Abraham (father of many), and Sarai's to Sarah (from "my princess" to "princess"). Sarah bore Abraham a son, Isaac (in Hebrew, Yitzchak), a name derived from the word "laughter," expressing Abraham's joy at having a son in his old age. (Gen 17-18). Isaac was the ancestor of the Jewish people.

[Abraham died at the age of 175.]

Source: Judaism 101.

--  Jan Dadák    Tel:  +420 530 334 630 Mobil: +420 731 576 030  web:  www.jandadak.com

Today`s quote:

2007-05-05T17:08:00.001+01:00

Your idea of God will determine your whole life.

Emmet Fox

Today`s quote:

2007-05-04T16:34:00.000+01:00

There is no difficulty that enough love will not conquer; no disease that enough love will not heal; no door that enough love will not open; no gulf that enough love will not bridge; no wall that enough love will not throw down, no sin that enough love will not redeem.

Emmet Fox

--  Jan Dadák    Tel: 	+420 530 334 630 Mobil:	+420 731 576 030  web: 	www.jandadak.com

GACS Spring Trip to Brno, CZ

2007-04-01T15:50:00.000+01:00

Here is a slideshow for you all.
Here will appear pictures from each day as we go throught this week. At the bottom of the slideshow you will find gallery from each day separate.
Hope you enjoy the picture story and leave some positive, encouraging comments.

GACS Monday

If you don`t like a slideshow, here are steady pictures.

by churchofchristinbrno	by churchofchristinbrno
by churchofchristinbrno	by churchofchristinbrno	by churchofchristinbrno